Nástrahy alpských průsmyků

9. Den 13. 6. 2023 Zwieselstein - St. Johann in Tirol – Königssee 256 km

           Snídaně v penzionu je v domácím duchu. Všechno nám krásně oschnulo, dokonce i ta cesta. Obloha je deštivě temná, a tak opouštíme plán vyjet si do horského sedla nad Solden do výšky 2798 m. Stejně tam bude vidět kulový. Držíme se řeky Ötztaler Ache a po silnici B186 přijíždíme po hodině do údolí Oberintal. Zde se Ache vlévá do Inu. Před nájezdem na dálnici chytneme pár kapek, ale vodě zdárně ujíždíme na východ. Rakouská dálniční známka nám pořád platí. Všude okolo nás prší. Jen nad námi je díra v mracích, kterou prosvěcuje sluníčko. Mraky jedou naším směrem, rychlostí cca 90 km/h. Jedeme po mokrém asfaltu a v zrcátkách jsou vidět provazy vody, které visí z nebe. U nás ani kapka. Nesmíme moc rychle, abychom neopustili náš ostrůvek sucha. Dobrý Bůh udělal zázrak a nedopustí, abychom dnes zmokli. Před Innsbruckem musíme tankovat. Zatím co plníme nádrže, obloha nečeká. Od pumpy nás tedy vyprovází lehká sprška, ale po chvíli sprintu si doháníme svojí bezmračnou díru a zvolňujeme. Když se blížíme ke Schwazu, zdá se, že počasí trochu lepší. Opouštíme dálnici a proplétáme se městem, směrem ke kopci, který se nad městem tyčí. Na jeho vrcholku stojí středověký hrad . Na jakémsi hradě v Rakousku jsme před více než 15 lety spolu byli v zimě. Tehdy měla Míša nepěkný pád na snowboardu a do konce dovolené už jsme se na svah nevrátili. Domů jsme ale nejeli, alternativu k freeridovým radovánkám jsme našli v návštěvě památek. Byli jsme kdesi na pěkném hradě, jehož jméno jsme zapomněli. Při plánování dnešního úseku v mapě jsem pojal podezření, že by to mohlo být tady. Nechal jsem si to pro manželku jako překvapení. Domněnky se nakonec potvrdily, byl to opravdu Freundsberg. Parkujeme v protisvahu a po chvilce už mizíme v hradní bráně. Právě včas, už zase leje. Bezmračná díra mizí na východě, my si kupujeme vstupenky a stoupáme do věže. Hrádek není veliký. Za tu dobu, co jsme tu nebyli, se to tu dost změnilo. Na nádvoří bylo kdysi okýnko s pípou a dnes je tu malá restaurace. Sedíme v ní nad polévkou, kávou a palačinkami asi dvě hodiny, ale nakonec se počasí přece jen umoudří. Po návratu na dálnici se zase suneme na východ. Kus cesty jedeme v bandě se třemi místními harlejáky. Ve Wörglu opouštíme dálnici a se naše cesty dělí. Dál pokračujeme do St. Johann in Tirol. To bude místo naší plánované zimní dovolené s dětmi. Míša si chce okouknout naživo apartmán, do kterého pojedeme za půl roku. Moc to nechápu, ale bloudím s ní vytrvale po městě. Má to být kousek od lanovky, ale protože lanovek je tu hned několik, nakonec to vzdáváme a ubíráme se do Německa směrem na Bad Reichenhall. Po překročení hranice do Němec ihned měníme směr na Berchtesgaden. Ani tam ale nedojedeme, naše cesta se stáčí k jezeru Königssee. V předposlední vesnici zastavuji cíleně na autobusové zastávce a snažím se udělat nějaké fotky. Už jsme na tomto místě kdysi fotili, ale protože jsme v protisvětle a nefunguje nám správně blesk, nestojí to za nic. Königssee je velké ledovcové jezero. Ze tří stran jej svírají vysoké svahy, na severní straně pak vytéká z jezera říčka a leží zde přístaviště. Náš penzion je v údolí říčky na protilehlé straně od kempu, ve kterém jsme tehdy spali. Doslova pár metrů před cílem se nám staví do cesty překážka v podobě staveniště a chybějícího mostu. Zajedeme si asi 4 km, než je nám dopřáno překonat posledních sto metrů. Bělovlasá paní nám ukazuje apartmán v prvním patře. Klasická alpská chalupa s balkonem přes celou stěnu a s muškáty přes celý balkon. Sotva se ubytujeme, dáváme si na balkoně kávu. Potom skáčeme do sedel a jedeme ještě asi dva kilometry k jezeru. Je pozdní odpoledne a placené parkoviště už je skoro prázdné. Neplatíme nic a jdeme mezi dřevěnými domky ke smaragdové vodě. Sedíme na lavičce a večeříme z vlastních zdrojů. Potom jdeme na krátký výšlap ke skalám, na jezerní vyhlídku Malerwinkel. Večer pak sedíme na balkoně a koukáme na přes údolí k vrcholkům na východě. Orlí hnízdo máme jako na dlani. Svítí se tam dlouho do noci. Vůdce asi neúnavně pracuje pro blaho říše.

10. Den 14. 6. 2023 Königssee – Linec – Horní planá 255 km

      Dnes nás čeká návrat do republiky. Je krásně, další báječný den před námi. Nikam nechvátáme, v deset opouštíme apartmán, startujeme. Sportster Míše při rozjezdu chcípne a problém je světě. Má podobu prasklého spojkového lanka. Náhradní nemáme a domů je to přes 300 km. Paní nás ochotně pouští zpět do garáže, kde je svěrák a nářadí. Ještě, že se nám to nestalo někde v kopcích. Zavazadla jdou dolů a motorku pokládáme na bok. Olej se mi vypouštět nechce.

Mám s sebou sadu náhradních lanek, ale všechny mají na konci olivku, Harley má pochopitelně očko. Navíc kousek za očkem hned vede lanko do bowdenu, tak že prostor na improvizace není kdoví jaký. Po hodině pokusů nakonec slavím úspěch. Vyberu ze svého nářadí klíč s očkem příslušného průměru, očko odříznu flexkou. Tou také vybrousím drážku, do které lze zaseknout olivku náhradního lanka. Zbývá než jej protáhnout bowdenem a zkrátit na požadovanou délku. V prostoru vypínání spojky je místa dost. Dělám tedy očko, které zajišťuji pomocí svorky z elektrikářské čokolády, kterou jsem našel na parapetu.

       Odladit uspokojivě spojku se mi daří až během třetí zkušební jízdy. Zdá se, že vše funguje, jak má. Je poledne, tak honem nakládat a ať už jsme na cestě. Jedem přes Berchtesgaden a přes hranice pak do rakouského Halleinu, kde najíždíme na dálnici na Salzburg. Slibujeme si od toho méně řazení a méně trápení improvizovaného lanka. Opouštíme tedy plán podívat se nedaleké Wolfgangsee, na místo, kde jsme byli kdysi na dovolené s dětmi. Svítí slunce a spojka drží, a tak trochu nakonec pokoušíme osud. Opouštíme dálnici u Modensee, lízneme jižní okraj jezera Atersee a po hodině jízdy parkujeme u naší oblíbené restaurace Spitzvilla.

     Starobylá stavba leží na západním břehu Trauensee. Je obklopená vzrostlými stromy, má vlastní molo a parkoviště "nur für Biker". Úplně levný to tu není, ale místo má nepochybně punc výjimečnosti. Nějaká Eura nám ještě zbyla, a tak je z toho pozdní oběd, káva a zmrzlinový pohár. Ani se nám odsud nechce. Další cesta vede přes Laakirchen na dálnici. Té se držíme až do Lince, kde po navigační chybě opouštíme město špatným směrem. Náprava trajektorie nás stojí 20 zbytečných km a sérii dopravních přestupků. Pozdě odpoledne jsme na hraničním přechodě Studánky. Je to deset dnů, co jsme opustili republiku, ale nám to připadá jako celý měsíc. Odtud už je to jen kousek do kempu U Kukačků. Ten je za Horní Planou, na druhém břehu Lipna. Je páteční večer a oslava 30th výročí založení budějovické motobandy BBC právě začíná. Je tu mnoho přátel.

Fidy nám dovezl naše spacáky, a tak můžeme složit hlavu hned za výčepem. Párty je slušně rozjetá, tak kdo by chodil dnes večer spát se slepicemi?

11. Den 15. 6. 2023 Horní planá – Prachatice – Plzeň 270 km

       Druhý den jsme s Jaroušem zkontrolovali spojkové lanko na Sportstru. Usoudili jsme, že je schopen provozu.  Následovala, jako vždy, sobotní vyjížďka okolo Lipna. Tentokrát jsme nejeli přívozem, protože jsme se trefili převozníkovi do oběda. V poledním pařáku se nám nechtělo čekat, a tak jsme jeli do Rakouska přes Novou Pec.

        Jízda ve skupině oldchoolových strojoven je super zážitek. Nakonec jsme se s Míšou vrátili do kempu mezi prvními, protože jsme vynechali oběd v Rožmberku. Vykoupali jsme se v jezeře, sbalili saky paky a vydali se k domovu. Přece jen už se nám po celém tom putování  stýskalo po vlastní posteli. Po cestě jsme se ještě zastavili v Prachaticích u kostela na kávu. Domů jsme dorazili večer, plavky nám uschnuly po cestě.

        Cesta nám vyšla parádně. Strávili jsme jedenáct krásných dnů v Boží milosti a užili si společné dobrodružství. Nástrahy alpských průsmyků v podobě deště, napadaného kamení, mlhy, cyklistů kamikaze, krup, blesků a šílených krav jsme ustáli bez větších nesnází. A naše motorky.... v podstatě také.

A to provizorní spojkové lanko? To vydrželo ve Sportstru s přehledem do konce sezony. Vždyť to všichni víme, jak to s těmi "provizorními" věcmi nakonec je.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE