On the road 2013

Přesuneme se opět o týden dál, během kterého jsem projel z Oše do Biškeku, ve kterém jsem trávil 4 dny.

Ráno se loučím s Biškekem a rodinou, u které jsem byl předchozích pár dní hostem. Moc dobře se o mě starali, nicméně je čas posunout se o trochu dále. Dnes je naplánováno dojet k jezeru Song Kul.

Nejdříve se jedu podívat do Národního parku Ala Archa vzdáleného asi 30 km jižně od Biškeku. Přijíždím k parku, pán po mě chce asi 150 Kč, platím a očekávám jenom to nejlepší. Po dalších 15 km přijíždím na konečnou, odtud už pouze pěšky. Zamykám motorku a jdu se tedy na ten zázrak podívat. Je tu ukazatel a nejbližší značka je 3,5 km, když už jsem dojel až sem, zkusím to, třeba se po chvíli už něco zajímavého ukáže, protože teď jsem uprostřed lesa a nevidím vůbec nic. Asi po půl hodině chůze do prudkého kopce to vzdávám, to bych tu strávil celý den a bůh ví, jestli bych vůbec něco viděl. Obracím, sedám na motorku a znuděně odjíždím.

Nechci to brát po hlavní cestě a následujících 100 km jedu malými vesničkami. Cesta je v pohodě, místy hodně prašná, ale to mi nevadí. Následuje asi 50 km nového asfaltu s krásnýma zatáčkama, takže si to opět užívám a přijíždím až k odbočce na Song Kul. Odtud už je jenom kamenitá cesta. Za celý den potkávám hodně lidí. Francouzský pár na kolech, Skotku která cestuje autem, Poláky na motorkách a skupinku z Ruska na kolech. Objíždím jezero a doufám, že budu moct někde postavit stan.

V tom potkávám stopaře. Posledních 20 km jsem nepotkal žádné auto, tak zastavuji, dávám mu batoh se stanem a spacákem na záda a vyrážíme. Asi po 5 km zastavuji u jeho jurty. Vrací se zpět domu z Ruska kde pracoval. Nabízí mi pozdní oběd a to se neodmítá. Dává mi kumys a manty. Je už kolem šesté a já se ho ptám, jestli bych tu nemohl někde zůstat přes noc. Jde to probrat s otcem a ten dává svolení.

Po jídle se jde přivítat s ostatními členy rodiny a bere mě s sebou. Všechny jurty kolem jsou příbuzní, ochutnávám další kumys a maso z berana a obchůzka nám trvá asi dvě hodiny. Už se pomalu stmívá a je na čase zahnat ovce do ohrady. No hulákat na louce a nějakým způsobem je zahnat bych asi zvládnul, ale já k tomu všemu ještě dostal koně. Nikdy jsem na něm neseděl, rychlokurz jízdy na koni v podobě příkazu "ču" (víc plynu) a víc prý umět nemusím. Nicméně kůň to vycítil a spíš vedl on mně. Už je nachystaná večeře, další manty a kumys. Mám pocit, že jsem toho vypil dohromady tak litr a jsem zvědavej co mi to udělá s žaludkem. Po večeři ukazuji fotky z cesty a jdeme spát. Už je pro mě připravené místo v jurtě. Celkem asi 8 vrstev různých dek. V oblečení se zahrabu někam do půlky a okamžitě usínám.

Spánek v jurtě byl vcelku příjemný, ale k ránu trochu zima. Ke snídani již obvyklý chléb a džem. V Biškeku jsem dostal na cestu láhev malinového džemu, takže se o něj dělím. Přeci jenom jim zde moc malin neroste, tak ať mají nějakou změnu v jídelníčku. Ještě pořídím spoustu fotek a může se vyrazit.

Hned po pár kilometrech následují parádní serpentýnky. Pak už je to jenom o tom přesunout se do hor mezi Naryn a Issyk Kul. Cestu jsem naplánoval takto, ikdyž mě od toho místní lidi odrazovali. Cesta prý byla vystavěná před mnoha lety a nyní je neudržovaná a nedá se po ní jet. No uvidím. V Narynu beru benzín až po okraj pro případ, že bych se musel vrátit. Odtud už je to jenom ujetý štěrk, ale pořád jedu 100km/h. Po 80 kilometrech je cesta horší, ale scenérie to nahrazuje. Takže trochu zvolním a kochám se přírodou.

Pak cesta ještě přitvrdila. Objevil se první větší brod. Vidím tu stát dvě auta. Audi, u kterého je řidič a kouká na brod, a Daewoo Matiz, který už tu stojí nějakou dobu. Sesedám z motorky a jdu ohlédnout řeku. Sundávám si boty a procházím brod. Voda je neskutečně studená, ale maximální výška je kolem 40 cm. Tak to bych měl zvládnout. Než se vrátím k motorce, Audi to obrací a jede pryč. To mi moc důvěry nedává, ale aspoň to zkusím. Sedám na motorku a přejíždím, ale párkrát jsem si musel šlápnout. Pak ale následuje další brod. Ten už tak jednoduchý nebude. Procházím brod již v botech, protože v nich mám stejně vodu, a vážně zvažuji, že bych to otočil. Je to hodně členité a dohromady musím asi pětkrát projet vodou. Sundávám z motorky bagáž, zapínám kameru na helmě a jdu do toho. Bylo to o poznání jednodušší s lehčí motorkou, ale teď musím donosit všechno k motorce a naložit. Celkem mi tento brod zabral asi půl hodinky.

Hned v zápětí nasleduje další, kratší ale o trochu hlubší. Opět sundávám věci, přejíždím a jdu zpět pro kufry a tankvak. Potom se objevily velké kameny. Chvilku to zvládám, ale po pár metrech padám. Motorka je ve vodorovné poloze a teče z ní benzín přímo na rozpálené výfukové svody. Rychle vypínám zapalování a šahám po hadičce, ze které teče benzín. Je to přepad nádrže. Davám jí tak, aby z ní benzín netekl. Tohle už se mi stalo v Uzbekistánu a nechápu, proč to tak je. Člověk by i rád udělal fotku, jak krásně poslal motorku na zem, ale když z ní teče benzín, tak na to zrovna není čas. Takže asi po deseti minutách motorku konečně zvednu a můžu pokračovat. Následuje další lehčí brod, kterým už zkušeně projíždím.

Cesta se mění v horskou stezku. Hodně příkré stoupání, velké kameny a začíná být zima. Přijíždím do sedla a pomocí aplikace v telefonu zjišťuji, že jsem ve výšce 4000 metrů nad mořem. Moc se tu nezdržuji, protože už je 19 hodin a jedu pryč. Cesta dolů je ale mnohem horší než nahoru. Musím mnohem pomaleji, tady není prostor na chyby. Po chvilce příjde příkrý sjezd z velkých kamenů a já už motorku neudržím a opět padám. Tentokrát z ní už nic neteče, ale postavit motorku v kopci plném kamení je opravdu zábava. Sjíždím dalších pár minut. Konečně už je cesta lepší. Zastavuji, ani nesesedám z motorky, beru foťák a fotím co jsem právě sjel. V tom ale neudržím rovnováhu, v obou rukách mám foťák a motorka začíná padat. V nohách už to neudržím a nechávám motorku, dnes již po třetí, spadnout. Jsem už unavenej, ale jsem rád, že jsem tuhle cestu projel. Ještě sjíždím pár minut a hledám místo na přespání. Stavím stan, slunce zapadá a já vyčerpaný usínám.

Ráno se probouzím kolem sedmé. Dnes bych chtěl vidět slané jezero a pak přejet do města Karakol. Ještě mi zbývá vyřešit, jestli budu pokračovat v horách a ke slanému jezeru to vzít ještě dalších 80 km takovými těžkými cestami, nebo to vzít kratší cestou, a pak dvakrát podél jezera to samé. Nicméně se rozhoduji pro snažší variantu. Přijíždím k slanému jezeru, platím asi 50 Kč, ale nadšený z toho nejsem. Je tu spousta lidí, jezero je sice slaný, ale žádnej zázrak to není, takže po hodince odjíždím.

Cestou potkávám pár z Nového Zélandu jedoucí na BMW R100 GS. Parádní motorka a ještě zajímavější trip. Jedou do Holandska. Mají za sebou Mongolsko a Kazachstán a mají naplánováno jet Pamír i Uzbekistán a pak Evropu, takže jim dávám rady jak získat benzín v Uzbekistánu a loučíme se.

Ještě se zastavuji vykoupat v jezeře Issyk-Kul. Nádherné jezero, čistá voda a nádherné pláže. Lidi sem jezdí na dovolenou a já se jim vůbec nedivím. Před sebou vidíte obrovské jezero a za sebou vysoké hory. Jsem tu asi dvě hodinky, ale musím odjet. Ve městě Krakol jsem si našel Guest House, takže mířím tam. Dozvídám se, že Ital, kterého jsem potkal v Oši, tu byl včera. Dávám si nějaké místní jídlo v restauraci a usínám. Zítra chci dojet do Almaty.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE