Polsko v sedle pionýru

Den 1. - 15.8.2012,  ujeto: 135km

Sraz s Pavlem byl o půl osmé ráno u garáže, kde parkujeme všechny naše stroje. Tentokrát jsme však nevzali Kawasaki ani Suzuki, ale jawu 21 sport (r.1972) a jawu 23 mustang (r.1977), naše první stroje. Ráno bylo příjemně, na začátek nás však čekalo pětikilometrové stoupání, což se ukázalo jako zatěžkávací zkouška pro svíčku na mém krutostroji. Závada byla odstraněna až namontováním nové svíčky koupené na benzince. Pokračovali jsme na Prostějov a Olomouc, kde se nedopatřením dostáváme na dálniční přivaděč, na kterém navíc stojí policejní hlídka. Příslušníci z dálky nevěřícně hleděli, jak se v kouřovém oblaku přibližujeme, a nám bylo jasné, že otáčet se nemá cenu.. Naštěstí vše skončilo domluvou a po odtlačení fichtlů z přivaděče jsme pokračovali po staré silnici. V Nové Bystřici ještě nakupujeme pár náhradních dílů a chvíli bloudíme, cesta nás zavedla k závoře vojenského prostoru. Dál pokračujeme směrem na Opavu, kde máme v plánu přenocovat. Ve Vítkově nakupujeme jídlo na večer a pro velkou koncentraci snědých sběračů kovů toto město rychle opouštíme. Po několika kilometrech nacházíme dobré místo pro stan a nocování ve volné přírodě je jasná volba. Počasí je bez mráčku, večer opékáme maso nad ohněm a před půlnocí jdeme spát. V mém případě ne na dlouho. O další zážitky se postará stádo divokých prasat, které mě před čtvrtou ráno probouzí, po chvíli pobíhání okolo stanu naštěstí zase zmizí v lese. Do rána spím na půl oka, zatímco Pavel to celé v klidu tvrdě prospal.

Den 2. - 16.8.2012,  ujeto: 185km

Ráno balíme věci a po zastávce v obchodě míříme k polským hranicím. Cestou zastavujeme v Sudici, kde se fotíme u pomníku stíhačky L29 delfín a několik místních se s námi dává do řeči. Nedaleko zastavujeme u pomníku s tankem a už nás čekají Polské hranice, nesmí chybět fotka u značky. Cesta Polskem není moc záživná, silnice jsou rozbité a také dlouho hledáme restauraci. Obsluha je zde milá, o další překvapení se však stará jakýsi systém „samoobsluhy“, pro všechno si musíme dojít sami. Po jídle vyrážíme dál na Wislu, horko však ubírá strojům na výkonu a tak po 30km zastavujeme na první chladící přestávku. Příjezdem k chatové oblasti jsme asi vzbudili pozornost a brzy se s námi dává do řeči slečna z nejbližší chaty, která nám přinesla něco na občerstvení a nabízí, abychom zůstali na večerní grilování. Lákavou nabídku musíme odmítnout, v plánu máme urazit ještě kus cesty. Při odjezdu za námi běží místní ratlík a máme co dělat, abychom mu vůbec ujeli než se do nás zakousne. Navečer přijíždíme ke hranicím, a ještě na polské straně hledáme značený kemp. Každý koho se zeptáme na cestu nás posílá jinam, a po půlhodině bloudění zjišťujeme, že kemp zde žádný není. Za tmy opouštíme Polsko a za chvíli přijíždíme do kempu poblíž Jablunkova. Rychle stavíme stan, následuje sprcha a po večeři u ohně zapíjíme druhý úspěšný den.

Den 3. - 17.8.2012,  ujeto: 143km

Probouzíme se do zataženého rána, takže balíme věci a vyjíždíme co nejdříve, dokud není horko. Po pár kilometrech přejíždíme Slovenské hranice, fotíme se u modelu Eifelovky a pokračujeme na Liptovský Mikuláš, kam máme v plánu dorazit.

Hezky zvlněná silnice pomalu přechází ve velké stoupání ke hřebenu nízkých tater. Většinou výjezd zvládneme na dvojku, v prudkém stoupání řadíme jedničku, ale aspoň je čas natočit něco z jízdy. Po několika přestávkách se dostáváme na vrchol a naopak nás čeká dlouhý sjezd do údolí, po krásné silnici plné zatáček. Se zhaslým motorem se řítíme z kopce rychlostí daleko přesahující povolenou 60km/h, což je na pionýru opravdu adrenalin. Pod kopcem nás zastavuje semafor a hned se dozvídáme proč- o víkendu se zde konají automobilové závody do vrchu, proto polovinu cesty obsadily týmy se svou technikou. Při průjezdu depem opět budí naše pionýry zájem, tak zastavujeme a zjišťujeme víc o závodě, který se jede druhý den. Pomalu se blíží večer a začínáme se poohlížet po ubytování, abychom to neměli na závod daleko. Reklama nás nalákala na nedaleký kemp, který hladce nacházíme a na první pohled nás překvapuje jeho výborné vybavení. Večer jdeme do blízké koliby na pivo a halušky, a taky naplánovat program na další dny. Dostáváme pár tipů, ze kterých vítězí bobová dráha a solné jeskyně v Demanovské dolině.

Den 4. - 18.8.2012,  ujeto: 27km

Ráno vstáváme opět bez budíku a překvapuje nás krásné počasí. Po snídani vyrážíme, je horko, ale bobová dráha není daleko. Kupujeme dvě jízdy a s informací, že jde dráha sjet bez brzdění, vyrážíme lanovkou nahoru. První seznamovací jízdu jedeme opatrně, při druhé jízdě pouštím brzdu a řítím se dolů, bylo to super! Na jeskyně nám už nezbývá moc času, radši jedeme na závody do vrchu. K obědu si načínám konzervu nevalné chuti, místo ní tak obědvám jeden šariš. Nejrychlejší vozy WRC zvládají stoupání za dvě minuty, to by se nám občas taky hodilo... Po závodech se vracíme do kempu, jdeme si zahrát kuželky a pinec, a po večerní očistě usedáme na jídlo do místní restaurace. Číšník nám doporučuje jehněčí steak na grilu, který byl ale tak tvrdý, že pokousat ho bylo skoro nemožné.. My jsme to však po dlouhém boji zvládli a zábava pokračovala až do noci.

Den 5. - 19.8.2012,  ujeto: 145km

Poslední den strávený na Slovensku byl ve znamení srpnových veder, teplota přesahovala 30°C, takže návštěva aquaparku tatralandia byla jasná. Vodu a tobogány jsme si užili skvěle, ale ještě byl před námi noční přesun na Žilinu, abychom jsme se vyhnuli cestování v horku, což by mohlo být pro naše stroje smrtelné. Jízdu za tmy jsme již dobře znali a i tentokrát to byl zážitek, jiskry od stojánku zářily do tmy a pionýry jely jako o závod. Cestou zastavujeme na lákavě vyhlížející salaši, kde večeříme halušky. Při jídle se ohlédnu na parkoviště a najednou vidím dav lidí, kteří sahají na naše milované stroje(!) Okamžitě odbíháme od jídla sjednat pořádek, naštěstí jde o zájezd přátelských turistů z Břeclavi. Asi v jednu ráno se dostáváme za Povážskou Bystrici k přehradě Půchov, kde po tmě nocujeme.

Den 6. - 20.8.2012,  ujeto: 183km

Ráno vstávám brzy a jdu se podívat, kde jsme vlastně spali. Pár metrů dál byla vodní plocha a nad ní se vznášela hustá mlha, kterou pomalu rozhánělo vycházející slunce, romantika jak z telenovely. Po jídle brzy vyrážíme na cestu, domů to je ještě daleko a čeká nás nejteplejší den. Zastavujeme až na Českých hranicích, kde se fotíme a zdraví nás i policie na motorkách. Cesta ubíhá dobře a kolem oběda se dostáváme do Zlína, kde zastavujeme na jídlo a chladíme motory. Cestu nám komplikuje ucházející zadní kolo, vydávám se hledat nejbližší benzinku a Pavla čeká odtlačit mustanga 3km v pořádném horku a batohem na zádech. Naštěstí v autodílech mají duši, kterou měníme a můžeme pokračovat dál na Kroměříž a Blansko. Cestovní tempo snižujeme na 40km/h a vedro se podepisuje na nás i motorkách. Cestou zastavujeme na dvě přestávky a konečně nacházíme otevřenou restauraci. Po jídle vyrážíme dál, motory se v horku ani nestačily ochladit a tak pomalu odpočítávám každý zbývající kilometr. Domů přijíždíme v 16:00 a po dlouhé jízdě v úmorném vedru jsme šťastní, že to naše stroje tak bravurně zvládly! FICHTLŮM ZDAR!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE