Portugalsko 2018

Chaves

Čtvrtý den ráno po probuzení balíme věci, nasnídáme se a těšíme se na prohlídku města Chaves. Jsme na severovýchodě Portugalska v provincii Trás-os-Montes e Alto Douro.Toto území je poměrně řídce obydlené. Na zdejších náhorních planinách se pasou stáda koz a ovcí a v obydlenějších údolích lidé pěstují olivy a vinnou révu, z níž se vyrábí slavné portské víno. V nevelkém Chavesu navštěvujeme mohutnou kamennou věž (Torre de Menagem), která je jediným pozůstatkem zdejšího hradu a ve které se dnes nachází vojenské muzeum. Z horního ochozu se pak naskytne krásný výhled na celé město a jeho okolí. Přes chráněnou středověkou čtvrť s úzkými domky dojdeme až k řece Tâmega, přes kterou vede kamenný most s 16ti pilíři nazývaný římský most (Ponte Romana) nebo také Trajanův most (postaven za vlády císaře Trajána). Jeho stáří se datuje až do roku 100 př. n. l.. V poklidném Chavesu

se zastavil čas, nikdo nikam nespěchá, pozorujeme a nasáváme zdejší atmosféru. Po návštěvě města jedeme přes náhorní plošiny ve více jak 1000 m.n.m., které jsou porostlé kvetoucími janovníky a ve

vyšších polohách vřesy, do provincie Minho, která tvoří nejsevernější výběžek Portugalska a vyznačuje se bujnou vegetací a úrodnou půdou. Zde na rozhraní dvou provincií 9 kilometrů severovýchodně od městečka Ruivães je na říčce Rabagão středověký most Ponte da Misarela tvořený jediným kamenným obloukem s rozpětím 13 metrů, který byl dle legendy postavený ďáblem.

Při sestupu do údolí k mostu cítíme, jaké je zde obrovské horko, teploměr na motorce ukazuje ve stínu 39°C. U mostu je krásný několikametrový vodopád a průzračné tůně s příjemně studenou vodou. Neodolám a pár temp si v tom horku musím dát, je to super zážitek, nikde není ani živáčka. Strávíme zde zhruba dvě hodiny a poté nás čas nutí pokračovat dále. 

V plánu máme dojet až k pobřeží oceánu a tam se ubytovat. Cestou jedeme několik kilometrů při hranici jediného portugalského národního parku Peneda-Gerês. Příroda je zde fantastická. Kličkujeme po úzké silničce, která se vlní přes nádherné zelené kopce, vzdáleně mi to trošku připomíná část Korsiky, kterou jsme před léty projížděli. Máme štěstí a podaří se nám zastihnou u jednoho jezírka divokou klisnu s hříbětem, kteří se sem přišli napít.

V odpoledních hodinách navštěvujeme palác Brejoeira vzdálený necelých 5km od města Monçăo. Nachází se zde několik hektarů vinic, lesů a zahrad, které k paláci patří a prvně zde ve větší míře vidíme slavné portugalské azulejos, což jsou keramické kachličky s barevnou výzdobou a nejrůznějšími náměty, které jsou k vidění prakticky všude, nejen na kostelech či palácích, ale i na obyčejných domech, tržištích či nádražích. Azulejos původně vznikly v Persii a na Pyrenejský poloostrov je přinesli Arabové. V dnešní době jsou typickým prvkem portugalské architektury a setkáte se s nimi doslova všude. Po krátké návštěvě zdejšího areálu, zastávce na občerstvení a prohlídce zbytků pevnosti v Monçăo, přijíždíme v podvečer ke Chrámu Santa Luzia (Santuário de Santa Luzia) vyzdobeného románsko-byzantskými prvky.

Stavba se vypíná na kopci 664 metrů nad městem Viana do Castelo, ležícího u pobřeží. Vede sem klikatá strmá silnice nebo je možno použít starou lanovou dráhu. Je odtud nádherný výhled na celé město, řeku Limu a samotný oceán. Toto panoráma prý bylo dokonce označeno časopisem National Geographic jako třetí nejkrásnější na světě. Jsme tu opět skoro sami a kocháme se tím překrásným výhledem.

Zhruba o hodinu déle již stavím stan v jednom z kempů při pobřeží a zde zažíváme pro nás velmi nevšední příhodu. Zatímco manželka se chystala ke spánku po náročném dni, já jsem se ještě vydal na pivko do baru v kempu. Skupina tak dvaceti portugalců zde hodovala, grilovali, popíjeli, bavili se… Sedl jsem si stranou, pil pivko a sepisoval dnešní zážitky….Najednou ke mně přišel jeden ze skupinky opodál a lámanou angličtinou mi nabízel k ochutnání jejich místní polévku a že prý je výborný kuchař a ať si dám. Zdvořile odmítám s tvrzením, že už jsem po večeři, že hlad nemám. Chlápek se však nedal odradit, znovu a znovu opakuje, že musím ochutnat a ať si přisednu k nim. Pane Bože, to je trapas, nemám zrovna v oblibě takové situace, nerad někoho odmítám a ještě více se nerad někam cpu na jídlo….nicméně musím tedy kývnout a přijímám pozvání. Okamžitě mě vtáhnou mezi sebe, přináší mi ke společnému stolu židli a všichni si se mnou chtějí povídat. Problém je, že z celé skupiny hovoří anglicky tak 3 lidé a ti tedy musejí dělat překladatele. Přináší mi jejich tradiční zeleninovou polévku Sopa Portuguesa, obdobu naší bramboračky. Je opravdu výtečná! Následné grilované makrely už opravdu nemám kam nacpat….Mezitím se snažím odpovídat na tisíce dotazů a za chvilku už mi to ani není trapné. Všichni jsou děsně vstřícní a přátelští. Zjišťují, že jsem tu s manželkou a že tedy musí také přijít a ať jí zavolám… Telefonuji Aleně do stanu a snažím se jí popsat danou situaci a vysvětlit jí, že nemůže odmítnout takové pozvání… O několik minut později tu už sedíme oba dva. Právě jsme získali partu nových portugalských přátel! Pijeme, a ve finále i tančíme, do ranních hodin a cítíme se tu mezi nimi opravdu vítáni a jako mezi svými. Povídáme si o jejich životě, o chudším, ale o to pohostinnějším severu, o jejich prioritách a zvycích. Bylo to opravdu úžasné. Když pak jdu platit, zjišťuji, že vše je již uhrazené a že se nemám o nic starat. Chvíli se snažím marně protestovat, ale pak pochopím, že bych je tím urazil a že to opravdu udělali srdečně a rádi a chtěli nás zkrátka pohostit. Byl to pro nás úžasný zážitek, na který do smrti nezapomeneme a který jen potvrzuje ohromnou

pohostinnost zdejších lidí… Kromě jiného jsme se také dověděli, že všichni pocházejí z města Braga a okolí, kam se zítra chystáme a které prý rozhodně nesmíme vynechat na naší cestě, jelikož se tam navíc zítra konají každoroční místní oslavy. Tak jsme zvědaví a už se moc těšíme!

 

4. den 294 km, kemp Parque de Campismo do Cabedelo 15,30EUR

 

Braga a Guimarăes

Než opustíme ráno kemp, jdeme se ještě podívat na zdejší krásnou přírodní pláž s bílým pískem a nadýchat se svěžího vzduchu od oceánu.

Dnešním cílem jsou dvě krásná města provincie Minho - Braga a Guimarăes. Původně jsme měli v plánu večer dojet zpět do provincie Trás-os-Montes e Alto Douro a navštívit ještě Vila Real, ale to se nakonec ukázalo jako nereálné, jelikož prohlídka dvou měst nám zabrala celý den. Braga je třetím největším městem Portugalska a zároveň hlavním městem provincie Minho. Založili ji již Keltové roku 300 př. n. l.. Parkuji u malého náměstíčka, na kterém právě probíhá sraz legendárních „Kachen“, neboli Citroënů 2CV.

Najíždí sem jeden po druhém a je to pěkná podívaná. V Braze se nachází spousta památek, z nichž tou nejvýznamnější je asi Katedrála Panny Marie, kterou navštěvujeme. Procházíme pak celý střed města včetně jedné z nejdelších ulic vedoucích centrem - Avenida da Liberdade de Braga.

Všude je díky slavnostem pestrá výzdoba a ulicemi chodí asi sedm skupin hudebníků, kteří nesou převážně bubny a v doprovodu dudáckých píšťal a případně akordeonu hrají v rytmu pochodu. Je to úchvatné a při poslechu nám běhá doslova mráz po zádech a stojí chlupy na rukou.

Po poledni ještě vyjíždíme na kopec nad Bragou, kam vede poutní cesta ke kostelu Bom Jesus do Monte. Po bazilice ve Fátimě je to druhý nejoblíbenější cíl portugalských poutníků, kteří sem stoupají po téměř 120 metrů dlouhém schodišti lemovaném kapličkami a sochami, řada z nich dokonce po kolenou.

 

Druhou půlku dne hodláme strávit, a tudíž se sem přesouváme, ve městě Guimarăes, jež je kolébkou portugalského národa, kdysi prvním hlavním městem, a také rodištěm 1. portugalského krále Alfonsa I. Dobyvatele. Procházíme si celé město, navštěvujeme hrad a pevnost Castelo de Guimarăe, odkud je z 27 metrů vysoké věže Torre de Menagem krásný výhled na město a přilehlou kapli sv. Michala (São Miguel), kde byl Alfons I. pokřtěn, a na Palác vévodů z Bragançy (Paço dos Duques de Bragança), jehož střechu zdobí skoro 40 cihlových komínů.

Ulicí Rua de Santa Maria procházíme do historického centra, které spadá pod UNESCO. Z důvodu také zde probíhajících oslav jsou po celém městě středověké stánky a atrakce, a všichni jsou oblečeni v dobových kostýmech, což ještě umocňuje naše pocity z tohoto malebného města. Dojdeme až ke kašně na náměstí Largo República do Brasil, odkud je přes kostel Igreja de São Gualter vidět 613 metrů

vysoký vrch Penha tyčící se nad Guimarãesem, na kterém se kromě kostelu (Santuário de Nossa Senhora do Carmo da Penha) a parku nachází také vyhlídka s krásným rozhledem do kraje. Z města se sem dá pohodlně dostat lanovkou, my vyjedeme samozřejmě na našem Crossovi a v nedalekém kempu tu i dnešní noc přespíme.

 

5. den 132 km, kemp Parque de Campismo da Penha 10,92EUR

 

Porto

Celý následující den máme na prohlídku druhého nejvýznamnějšího města Portugalska ležícího při ústí řeky Douro do Atlantiku. Přesunujeme se logicky zpět k pobřeží a vjíždíme do další provincie, tentokrát Douro Litoral, jejíž údolí pokrývají malé terasy s vinicemi. Porto, těměř čtvrtmilionové město, dalo název nejen portskému vínu, ale také celé zemi díky spojení někdejšího římského dvojměstí Portus a Cale, z něhož se vyvinul název Portucale, užívaný tehdy pro tuto oblast Maury.

Porto má svůj specifický ráz a atmosféru. Dominantou je určitě dvouúrovňový most krále Ludvíka I. (Ponte de Dom Luís I), jehož horní část slouží pro městské metro a chodce a spodní pro automobily.

• Dobře jej uvidíte ze čtvrti Ribeira, kde se na nábřeží u řeky Douro nachází spousta restaurací a hospůdek, ve kterých můžete ochutnat některou ze specialit a nebo jen popíjet výborné portské a poslouchat při tom fado, což je portugalský hudební styl. Jedná se o melancholický zpěv doprovázený kytarou. Most spojuje Porto s obcí Vila Nova de Gaia, kde se nachází většina sklepů a skladů s portským vínem. Přes řeku vede ještě několik dalších mostů, z nichž za zmínku určitě stojí také železniční most Ponte de Dona Maria Pia, který vznikl podle projektu architekta Gustava Eiffela.
• 

Jeho oblouk s rozpětím 160 metrů byl v době svého vzniku (1877) největším na světě. Stoupáme po strmém schodišti úzkými křivolakými uličkami od řeky do centra města zapsaného pod UNESCem. Ti méně zdatní mohou opět využít výtahu nebo lanové dráhy. Dostaneme se na náměstí Terreiro da Sé, jemuž vévodí velkolepá katedrála Sé do Porto. Odtud pomalu přicházíme k vlakovému nádraží Săo Bento, které stojí na místě původního benediktinského kláštera, po kterém nese svůj název.

Vstupní halu zdobí nádherné azulejos s významnými motivy portugalských dějin. Památek se v Portu nachází nespočet, já navštěvuji ještě barokní kostel Igreja dos Clérigos, ke kterému vede ulice Rua dos Clérigos vybíhající z dolní části náměstí Praça da Liberdade, které je vhodným výchozím bodem k prohlídce nejznámějších částí Porta. Kostel má 76 metrů vysokou šestiposchoďovou věž (Torre dos Clérigos), na jejíž horní ochoz vede 225 schodů a odkud je překrásný výhled téměř na celé město, starou i novou část.

Se svojí výškou se jedná o nejvyšší stavbu města a díky tomu slouží jako přirozený orientační bod. Při naší návštěvě Portugalska akorát probíhalo MS ve fotbale, a tak v každém větším městě byly na náměstích instalované velkoplošné projekce a všichni zde doslova žili tímto sportem. Porto nebylo výjimkou. Z ochozu věže tak krom jiného pozoruji i davy mladých lidí, které se sem scházejí podpořit svůj tým ve večerním zápasu. Už za tmy opouštíme toto nádherné město a vracíme se do kempu u pobřeží nedaleko města Ovar. Cestou zpět nás ještě zaujme nádherně zdobený kostel barevnými azulejos v obci Cortegaça.

 

6. den 179 km, kemp Parque de Campismo do Furadouro 16,85EUR

 

Coimbra, Tomar

Týden utekl jako voda a třetinu dovolené máme za sebou, ani nevíme jak. Po ranním rituálu v podobě snídaně a balení všech věcí na motorku vyrážíme za dalším poznáním. Provincie Beira Litoral, kterou dnes projedeme, je považována za obilnici Portugalska. Její název lze přeložit jako „Přímořský okraj“. Na zdejší úrodné půdě v údolích řek, které protékají mírně zvlněnou krajinou, se pěstuje ovoce, olivy nebo kukuřice. Ve vlhčích oblastech lze dokonce spatřit rýžová políčka. Během dopoledne krátce stavíme v obci Válega u zdejšího kostela Igreja Paroquial de Válega, který stejně jako ten v Cortegaça zdobí krásné barevné azulejos.

Další zastávkou je bývalý karmelitánský klášter Convento de Santa Cruz do Buçaco v obci Luso, na jehož místě stojí v dnešní době zámek v podobě luxusního hotelu pro bohatší klientelu.

Celý areál se nachází v chráněném lese Mata Nacional do Buçaco na ploše 40 hektarů s obvodovou zdí dlouhou téměř 5 kilometrů. Jedná se o starobylé arboretum, ve kterém se nachází přes 400 domácích a 300 exotických druhů stromů a keřů. Procházíme si přilehlou, krásně upravenou zahradu, a pokračujeme dále. Vítá nás Coimbra, město na řece Mondego s nejstarší univerzitou portugalsky mluvícího světa založenou již ve 13. století.

Historie města sahá až do antických dob, kdy na jeho místě stávalo římské sídliště. Dnešní jméno však pochází z jiného římského města – Conímbriga, jež kdysi stávalo asi 15km jižněji. Zdejší univerzita dala Coimbře ráz studentského města, což lze snadno pocítit živou atmosférou v ulicích a všudypřítomností mladých lidí. Z nesčetných památek navštěvujeme alespoň augustiniánský Klášter svatého Kříže (Mosteiro de Santa Cruz) z r. 1131, stojící na náměstí Praça 8 de Maio. Krom jiného v něm můžete spatřit velkolepé sarkofágy krále Alfonse a jeho syna Sancha.

Den se přehoupl do své druhé půlky a citelně se oteplilo...je pěkný hic! Přesunujeme se vylidněnou krajinou do Tomaru v provincii Ribatejo (Břehy Teja).

Její název je odvozený od největší portugalské řeky, v jejíž úrodné krajině na dolním toku se rozprostírá. Ubytujeme se pár kilometrů za městem v pěkném kempu nad přehradou Albufeira de Castelo de Bode na řece Zêzere. V Tomaru, ležícím na řece Nãbao, chceme navštívit Klášter Řádu Kristova (Convento do Cristo) z 12. století, který po sobě zanechali templářští rytíři a který patří k nejvýznamnějším evropským památkám zapsaným na seznamu světového dědictví UNESCO.

Jelikož je už pozdní odpoledne, necháváme návštěvu na druhý den ráno a já se jedu alespoň podívat na krásný akvadukt Pegões, který zásoboval klášter vodou a který se od něj táhne šest kilometrů do vnitrozemí, a následně si procházím i samotné malebné město Tomar.

 

7. den 241 km, kemp Parque de Campismo de Castelo do Bode 18EUR

 

Fátima, Batalha, Alcobaça, Nazaré, Óbidos

Po dopolední úžasné prohlídce tajemného templářského klášteru (opravdu doporučuji všem, kteří do Tomaru zamíří, prohlídka za to určitě stojí, navíc si celý komplex můžete procházet nerušeně sami, na mnoho turistů také nenarazíte… ostatně jako po celém Portugalsku…) se na chvilku vracíme zpět do provincie Beira Litoral a přijíždíme do Fátimy. Toto město je významné hlavně pro věřící, nachází se zde totiž Bazilika Panny Marie Růžencové (Basilica de Nossa Senhora do Rosário Fátima), která stojí na místě, kde se údajně třem dětem 13.5.1917 zjevila Panna Maria. Konají se zde ohromné bohoslužby na rozlehlém prostranství před bazilikou, na které se sjíždějí tisíce věřících z celého světa. Jinak město není ničím výjimečné a my ho v podstatě navštívili jen díky faktu, že to bylo při cestě do Batalhy. Zde se odehrála roku 1385 velká, a z hlediska nezávislosti pro Portugalsko, rozhodující bitva, v níž portugalská armáda zvítězila nad výraznou přesilou. Na místě této bitvy nechal portugalský král Jan I. postavit pro dominikány zdejší klášter Panny Marie Vítězné (Mosteiro da Batalha), zapsaný pod UNESCem. Pro klášter se vžilo jméno Batalha neboli Bitva a jmenuje se tak i celé město, které se zde dnes nachází.

Návštěvu kláštera opět doporučuji, je to dechberoucí impozantní stavba. Blížíme se zpět k pobřeží a vítá nás další provincie, tentokrát Estremadura (nejdále od Doura). Její název pochází z dob, kdy se tehdy malé portugalské království rozkládalo pouze mezi řekami Minho a Douro a je odvozen od slov „extrema Doura“, která právě znamenají: nejdále od Doura. Navštěvujeme Alcobaçu, město ležící na soutoku řek Alcoa a Baça, od kterých sloučením jejich jmen vznikl název města.

 

Z jedné kavárničky na rozlehlém prostranství před zdejším stejnojmenným klášterem se kocháme pohledem na tento ohromný komplex, který byl stejně jako v Batalze postaven na počest vítězství, v tomto případě po dobytí Santarému (město na středozápadě Portugalska) z rukou Maurů. Klášter byl věnován cisterciáckému řádu a brzy byl jedním z nejbohatších klášterů v Evropě, kde žilo údajně 999 mnichů, kteří se věnovali zejména zemědělství. Po výborné kávě pokračujeme do pobřežního rybářského města v zátoce, do Nazaré, které zdobí strmé útesy v pozadí, ze kterých je nádherný výhled na město s plážemi a oceánem.

 

8. září se zde vždy koná náboženský festival s průvody, býčími zápasy, ohňostroji a lidovými tanci. Chladíme se v oceánu a pak se chvilku válíme na sluníčku na zdejší krásné pláži.

Asi ještě nikdy a nikde jsem neviděl takové množství „naháněček“. Ženské sedící nebo stojící u silnice, skočí vám před motorku nebo auto a vyjednávají ubytování….zaručeně to nejlevnější! S jednou takovou jsme se dali do řeči, když jsme se chystali odjíždět dále k Peniche, kde se dnes chceme ubytovat. Když paní slyšela, kam máme namířeno, ptala se, zda známe a budeme stavit také v Óbidos. Slyšel jsem ten název prvně v životě a nebral jsem ji moc vážně. Až při cestě jedeme podél nádherného opevněného města a já zjišťuji, že toto je to úžasné Óbidos, které si rozhodně nemáme nechat ujít.

Míjíme u silnice stojící barokní svatyni Santuário do Senhor da Pedra a přijíždíme k prašnému parkovišti, ze kterého je vidět zdejší akvadukt ze 16. století (Aqueduto da Usseira). Malebné městečko s hradem na kopci, oranžově či modře lemované sněhobílé domy, úzké uličky, kamenné hradby a řady vinic, to vše charakterizuje toto město, které dostala Isabela Aragonská ve 13. století jako dar od svého manžela.

Na doporučení ochutnáváme také místní Ginju, což je lahodný přírodní ručně vyráběný višňový likér jedinečné kvality. Moc dobrý byl!… Pozdní odpoledne nás nutí jet dál. Z Peniche, kde jsme se chtěli ubytovat, se vracíme 3 kilometry po pobřeží zpět do malé rybářské vesničky Baleal, jelikož kemp v Peniche byl otřesný a my se zde nyní chystáme ubytovat na 2 noci, tak si představujeme něco lepšího.

Prvně tedy bereme útulný pokoj ve stylově zařízeném hotýlku Casa das Marés u pobřeží rybářské zátoky v Balealu, kde nás ubytuje sympatický pan domácí jménem Vitor.

 

8. den 177 km, hotel Casa das Marés 3 70EUR

 

Peniche, ostrov Berlenga

Po úžasné snídani nechávám Alču odpočívat a jedu si projet výběžek pevniny, na které se Peniche rozkládá. Dříve se jednalo o malý ostrov, který se časem přirozenou cestou spojil s pevninou a vytvořil poloostrov. Pořizuji nějaké fotky ze skalnatých útesů, z vyhlídky Cabo Carvoeiro a ze samotného města, kde je pevnost Fortaleza.

V rybářském přístavu domlouvám a rovnou platím výlet lodí na 12 kilometrů vzdálený ostrov Berlenga, který dnes chceme navštívit. Zjišťuji, že loď vyplouvá za 30 minut, tak volám Aleně do hotelu, ať je připravená, po chvilce ji nabírám a pár minut před vyplutím už čekáme na nástupním molu na naší loď, která nás poveze.

Ostrov je rezervací s hnízdištěm mořských ptáků. Je obýván převážně rybáři, biology a správci zdejšího majáku Farol da Berlenga. Nachází se zde také majestátní pevnost ze 17. století Forte de São João, kterou samozřejmě také navštěvujeme a u které se koupeme v průzračné, ale opět ledově studené vodě.

Skoro po celodenním putování po ostrově ho máme celý prošlý a k večeru nás loď odváží zpět na pevninu. Dnes to bylo hlavně o nádherné přírodě, paráda!

 

9. den 35 km, hotel Casa das Marés 3 70EUR

 

Mafra, Sintra, mys Cabo da Roca

Loučíme se s Vitorem a pokračujeme dále za naším poznáváním. Přijíždíme do Mafry, města, pamatujícího ještě antické doby, které v r. 1146 připojil k Portugalsku Alfons I. Dobyvatel. Nejvýznamnější stavbou v Mafře je zdejší Palácový komplex (Palácio Nacional de Mafra).

Jedná se o největší portugalskou stavbu, na níž po dobu 13 let postupně pracovalo přes 45 tisíc dělníků. Klášter má čtvercový půdorys o délce strany 220 metrů. Prohlídku z časových důvodů vynecháváme a pokračujeme k žulovému pohoří Serra de Sintra, které je téměř neustále zahaleno v mlze a mracích, a to i tehdy, když je nad zbytkem Portugalska slunečno.

Díky tomu zde nejsou taková vedra a zdejší vegetace je bohatší než v jiných horách. Chladnější klimatické podmínky byly důvodem, proč si zde vystavěla královská rodina své letní sídlo v podobě hradu Palácio Nacional da Pena, v jehož výstavbě se snoubí různé stavební styly, což působí až přehnaným dojmem.

Zmlsaní a rozmazlení z předchozích památek, kde byly vstupy jen minimální nebo dokonce žádné a kde byla jen hrstka turistů, návštěvu hradu a přilehlé krásné zahrady neabsolvujeme. Vstupy jsou předražené (oproti zbytku Portugalska) a lidí je tu opravdu hodně. Sjíždíme do níže položené Sintry, kterou r. 1147 získal král Alfons I. od Maurů. Od té doby město sloužilo jako letní rezidence královské rodiny a své honosné vily si zde vystavěli i různé světově významné osobnosti. V dnešní době je Sintra a celá krajina s paláci, parky a zahradami tvořící jednotný celek zapsána na seznamu UNESCO. Procházíme kolem paláce Quinta da Ragaleira, který patří k hlavním zdejším turistickým atrakcím i díky svému úžasnému přilehlému parku s rybníčky, fontánami a jeskyněmi.

Při relaxaci u kávy z dáli koukáme na hradby starého Maurského hradu (Castelo dos Mouros), jehož kamenné dochovalé hradby se vinou přes vršek pohoří. Pomalou procházkou dojdeme ještě k Národnímu paláci (Palácio Nacional de Sintra), který stojí u náměstí Praça da República.

Stavbu lze snadno rozpoznat podle dvou mohutných nevšedních kónických komínů palácové kuchyně. Drobné mrholení nás donutí tuto oblast opustit a pokračujeme dále na západ k pobřeží Atlantiku k mysu Cabo da Roca, který je nejzápadnějším výběžkem kontinentální Evropy.

Zdejší maják a skalnaté útesy tvoří malebný obrázek. Punc tomu kazí jen počasí, které je zde dosti proměnlivé a právě začalo pršet. Poprvé tak v Portugalsku navlékáme nepromoky.

V informačním centru kupuji ještě samolepku na kufr, aby všichni viděli, že jsme toto místo navšívili :-) a pokračujeme o pár kilometrů dále do kempu Guincho, ležícího ve stejnojmenném městečku nedaleko Cascais. Bereme si zde na 2 dny chatku.

 

10. den 121 km, kemp Guincho – chatka 42EUR

 

Lisabon

Dnešní celý den plánujeme strávit prohlídkou Lisabonu, hlavního a také největšího portugalského města s počtem obyvatel přes půl milionu. Leží u ústí největší portugalské řeky Tejo, která zde vytváří rozlehlou zátoku Rio Tejo nazývanou též Slaměné moře (Mar de Palha). Cestou z kempu do Lisabonu projíždíme Cascais, které leží na pobřeží zvaném Estoril, které je vyhledávanou portugalskou riviérou s množstvím pláží a je často přirovnáváno k jihofrancouzskému Azurovému pobřeží. O samotném Lisabonu by se dal napsat samostatný cestopis. K vidění je tady toho neskutečně. Město má úžasnou atmosféru a na nás zapůsobilo suverénně nejvíce.

K městu neodmyslitelně patří zdejší typické žluté nebo červené tramvaje, z nichž nejznámější je žlutá tramvaj č. 28, která vás proveze téměř skrz celý Lisabon strmými úzkými uličkami do kopců a vzápětí zase divokou jízdou zpět dolů. My si prakticky celé město procházíme pěšky. Návštěvu zahajujeme v předměstské čtvrti Belém, kde se nachází Belémská věž (Torre de Belém), jež sloužila jako pevnost a maják a je symbolem důležitého období portugalských dějin.

Nedaleko od ní stojí Památník objevitelů (Padrão dos Descobrimentos), vytesaný v r. 1962 Leopoldem de Almeidou. Má tvar lodi a po jeho bocích lze v řadě za sebou vidět další objevitele a významné postavy portugalské historie. Vnitřním výtahem se dostávám na horní ochoz, odkud je úžasný výhled na celé město. Hned naproti stojící Klášter jeronymitů (Mosteiro dos Jerónimos) je nejvýznamnější belémskou památkou.

V dohledu je nepřehlédnutelná stavba v podobě 2278 metrů dlouhého visutého ocelového mostu Ponte 25 de Abril, který vede přes řeku Tejo a nese název na počest karafiátové revoluce z r. 1974, která nastolila v Portugalsku demokratické poměry. Předlohou mostu se stal známý most vedoucí přes úžinu Golden Gate v San Franciscu. Přes most se dostáváme k obří 28 metrů vysoké soše Ježíše Krista – socha Krista Krále (Cristo Rei), vytvořené podle slavné sochy stojící nad Rio de Janeirem. Odtud je nádherný pohled na most a téměř celý Lisabon.

Poté se přesuneme na Obchodní náměstí (Praça do Comércio), známé také jako Terreiro do Paço, kde se nachází Vítězný oblouk (Arco do Triunfo da Rua Augusta) a socha krále Josef I. Portugalského, zvaného Reformátor. Toto místo se hemží množstvím drogových dealerů, kteří vám „hrozně nenápadně“ nabízejí k prodeji nebo alespoň k vyzkoušení různé omamné látky a drogy, a které již z dálky na první pohled poznáte. Jsou však neškodní a po odmítnutí si jdou hledat jinou možnou oběť.

Vyrážíme odtud na pěší okruh městem, při kterém navštěvujeme např. vyhlídkovou terasu Miradouro de Santa Luzia, ze které je krásný výhled na zdejší čtvrť Alfama. Dominantou této čtvrti je pevnost svatého Jiří (Castelo de São Jorge), která stojí na nejvyšším bodu městského pahorku. Obejdeme celou pevnost a dostaneme se do čtvrti na opačné straně Lisabonu, do čtvri Bairo Alto. Tady je další zajímavost v podobě výtahu Elevador Santa Justa, který byl v r. 1902 vybudován podle projektu Raoula de Mesniera du Ponsard, což byl žák

Gustava Eiffela. V horní části jeho 45 metrů vysoké věže je kavárna a další úžasná vyhlídka na město. Výtah překonává výšku 32 metrů a vede k náměstí Largo do Carmo, kde se zachovaly impozantní trosky karmelitánského klášterního kostela Convento do Carmo.

Pokračovat bych mohl dále a dále, za zmínku a návštěvu však rozhodně stojí také Oceanárium (Oceanário de Lisboa), které bylo vybudováno při výstavě Expo ´98 v moderní čtvrti Park národů v Lisabonu (Parque das Naçoes). Jeho návštěva je neskutečným zážitkem. V největší nádrži s obsahem 5000 m³ a hloubkou 7 metrů se chová přes 100 druhů ryb včetně žraloků. Jedná se o největší vnitřní oceanárium v Evropě.

Z kabinky kruhové lanovky se kocháme pohledem na park Garcia de Orta Gardens. Lanovka vede od oceanária ke 145 metrů vysoké věži Torre Vasco da Gama, která stojí u nejdelšího mostu Evropy, přes 17km dlouhého mostu Ponte Vasco da Gama, který nese šestipruhovou autostrádu překonávající široký záliv řeky Tejo.

V podvečer před návratem zpět do kempu ještě pořizujeme snímky akvaduktu Aqueduto das Águas Livres, jehož stavbu v r. 1755 přerušilo zemětřesení a dokončen byl až v r. 1835. Je dlouhý 18 kilometrů, tvoří ho 109 oblouků a dosahuje výšky až 65 metrů

 

11. den 110 km, kemp Guincho – chatka 50EUR

 

Évora, Elvas

Opouštíme kemp ráno po snídani a přes most Ponte Vasco da Gama opouštíme Lisabon a směřujeme do Évory. Vjíždíme do provincie Alto Alentejo, jejíž stepní charakter půdy vznikl jejím dlouhodobým a intenzivním využíváním. Před Évorou navštěvujeme nejvýznamnější megalitický útvar na Pyrenejském poloostrově.

Jedná se o kromlech v Almendres (Cromeleque dos Almendres), oblast na východním svahu hory Almendres, kde se nachází téměř stovka žulových monolitů, z nichž některé mají v sobě vryty různé symboly. Potkáváme zde shodou okolností jedny z mála Čechů, které jsme v Portugalsku slyšeli nebo viděli, a krátce se dáváme do řeči. Celá oblast je položena uprostřed nekonečných sadů korkových dubů, které se zde hojně pěstují pro přírodní korek, který se získává olupováním borky v intervalech 8 až 12 let. Portugalci patří mezi největší pěstitele těchto stromů, z celkové světové produkce se více jak 50% sklidí zde a na trh se dodává korek nejvyšší kvality. První sklizeň se může provést po cca 25 letech od výsadby, když kmen dosáhne minimálně 70 cm v obvodu. Kvalitní korek pro výrobu zátek ale bývá až po třetí sklizni, tedy až po 75 letech. Korek z prvních sklizní se zpracovává převážně na dekorativní účely. Některé stromy mohou dosahovat stáří až neuvěřitelných 500 let!

Zhruba po hodině pokračujeme dále a zanedlouho jsme v centru zdejší provincie, v Évoře.

Město s historií sahající až do římských dob, ve kterém se vystřídaly různé národy, což je vidět na zdejší architektonické stránce. Stará část města spadá pod UNESCO. V poklidném odpoledni si město pomalu procházíme, navštěvujeme krásnou katedrálu Sé de Évora, z jejíž horního ochozu je výhled na celé město a přilehlou krajinu.

Poté procházíme kolem kostela svatého Jana Evangelisty (Igreja de São João Evangelista) až k Dianinu chrámu (Templo de Diana), který je nejdůležitější římskou památkou ve městě a zároveň v celém Portugalsku. Pochází z 2. století n. l. a jeho 14 žulových korintských sloupů se tyčí na náměstíčku Largo do Conde de Vila Flor, kde si opět vychutnáváme skvělou kávu.

Pak ještě navštívíme kostel svatého Františka (Igreja de São Francisco), jehož součástí je Kostěná kaple (Capela dos Ossos) skládající se z přibližně 5000 kostí mnichů. Symbolice místa odpovídá nápis: „Naše kosti, které tu leží, na vaše čekají“.

Město opouštíme projíždějíc pod dalším z mnoha akvaduktů, které v Portugalsku jsou, tentokrát 18 kilometrů dlouhém akvaduktu stříbrné vody (Aqueduto da Aqua de Prata), podél něhož vede 8,5 kilometrů dlouhá stezka.

Odpoledne již stavíme stan v Elvasu. Já se ještě na motorce vydávám na obhlídku města, kterým prochází 7 kilometrů dlouhý akvadukt Amoreira (Aqueduto da Amoreira) s více než 800 sloupy, jehož stavba trvala 124 let.

Město se pyšní mohutnou pohraniční pevností Forte de Lippe s dvojnásobně jištěnými městskými branami. Původně zde stál maurský hrad, který byl později přestavěn. Se zapadajícím sluncem ještě zajíždím do nedaleké vesnice Alcáçova, kde pořizuji poslední snímky Elvasu od střežené pevnosti Nossa Senhora da Graça Fort stojící na kopci Monte da Graça. Skoro za tmy se vracím liduprázdnou silničkou zpět do kempu a je mi krásně.

12. den 295 km, kemp Parque de Campismo da Piedade 12EUR

 

Mourão, Beja, Santiago do Cacém, mys Cabo de São Vicente

Jelikož jsme velmi blízko španělských hranic, využívám situace a do Mourãa jedeme absolutně vylidněnou oblastí na španělské straně podél hranice.

V Mourãu navštívíme pozůstatek zdejší stejnojmenné pevnosti s kostelem Igreja Matriz de Mourão. Kromě toulavých koček tady není vidět živáčka a tak si skoro celou hodinu, sedíc na hradbách pevnosti, vychutnáváme pohled na okolní krásnou krajinu s vodní plochou jezera Albufeira de Alqueva.

Dostatečně odpočatí pokračujeme do města Beja, která se nachází v provincii Baixo Alentejo, jež se vyznačuje řídce porostlou kopcovitou krajinou se stády dobytka zde žijících pastevců a farmářů, která se zdržují u většinou uměle vybudovaných přehradních nádrží.

V Beje navštěvujeme pevnost, jejíž dominancí je věž Torre de Menagem, ze které jsou vidět okolní širé lány s obilím.

Vracíme se zpět k pobřeží a krátce zastavujeme v Santiagu do Cacém, ve kterém úzkými uličkami dojedeme až na vrchol kopce, kde se nachází kostelík Igreja Matriz de Santiago do Cacém a odkud se kocháme okolními výhledy.

Teplota vzduchu výrazně stoupla a je vidět, že se pomalu blížíme k nejteplejší provincii v Portugalsku, Algarve.

Do té zanedlouho vjedeme a stavíme až na nejjihozápadnější výspě Evropy, na mysu sv. Vincenta (Cabo de São Vicente), který byl dle legendy sídlem bohů a kterému dominuje maják vybudovaný v r. 1846 na ruinách františkánského kláštera. Světlo z majáku je údajně vidět až na vzdálenost 90 kilometrů. Na zdejších skalnatých útesech je poměrně větrno, ale ty překrásné výhledy vše převyšují.

Po koupi dalšího suvenýru v podobě samolepky na kufr se následně ubytujeme v nedalekém kempu a zde prvně za celý pobyt potkáváme jiné motorkáře. Jedná se o pár z Ukrajiny, George a Olgu, kteří se k nám hned při vjezdu hlásí a tak si stavíme stan vedle nich a debatujeme a popíjíme do pozdních nočních hodin. Následující ráno je pak krušné…. :-)

 

13. den 414 km, kemp Parque de Campismo de Sagres 20,10EUR

 

Albufeira

Ráno se loučíme a každý se vydáváme dál svou cestou. Stavíme ještě u útesů poblíž Sagres, slavného městečka, kde v 15. století Jindřich Mořeplavec založil námořní školu, která se stala důležitou základnou pro objevné plavby Portugalců. Za pozornost tu stojí hlavně pevnost Ponta de Sagres.

Pořizujeme poslední snímky z této krásné lokality a přesouváme se dále do asi nejznámějšího letoviska této oblasti, do Albufeiry. Město s množstvím hotelů, restaurací a barů má také překrásné přilehlé pláže se zajímavými pískovcovými útesy a skalami. Stavíme stan v jednom z kempů a veškerý čas trávíme koupáním na plážích a poznáváním města.

Jedná se o poslední noc, kterou strávíme v Portugalsku, tak si to maximálně užíváme.

 

14. den 103 km, kemp Parque de C

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE