S MZtou na Gross Glockner

Ráno jsem vstával před osmou hodinou a uvařil si polévku z pytlíku – Kulajdu. Sbalil jsem si všechny věci na MZtu a vyrazil směr Kaprun. Podle ukazatelů jsem měl jet na Kaprun jinudy, než mě vedla navigace, ale bylo vidět, že navigace to chce vzít přes malé vedlejší silničky, na které jsem měl větší chuť, než na hlavní silnici. Bohužel se po pár kilometrech ukázalo, že trasa, kterou GPS vybrala je uzavřená. Takže jsem se musel vrátit na hlavní silnici. Po té GPSka odmítala navigovat a až téměř před Kaprun chtěla, abych se otočil a vrátil se přes její cestičky.

Projel jsem si Kaprun a našel lanovku Miskogelbahn. Na motorce jsem nechal všechny věci kromě tankvaku. Řekl jsem si, že stejně nemám moc času, tak se nahoře jen trošku projdu, z toho důvodu jsem si nechal na sobě moto oblečení a moto boty. Lanovka mě vyvezla do nadmořské výšky 1545 m. Hned u lanovky měli lamy a husy. Rozhodl jsem se pro krátkou procházku k blízké hospůdce, podle ukazatele to mělo být volnou chůzí půl hodiny.

Přišel jsem tam ani ne za dvacet minut, a protože se mi nechtělo vracet, tak jsem pokračoval na další vrchol. Cestou jsem potkal pasoucí se krávy. Když jsem se vyšplhal na onen vrchol, tak jsem si řekl, že půjdu ještě na další vrchol, kam pokračovala cesta. Jenomže z toho dalšího vrcholu bylo vidět na další, který nebyl o tolik výš, tak jsem pokračoval ještě o pár vrcholů výš, až jsem došel na Schoppachhöhe v nadmořské výšce 2069 m. n. m.

Jelikož jsem tento výšlap absolvoval v motorkářském oblečení a botách, tak jsem byl totálně propocený a boty i ponožky jsem měl také úplně mokré. Tak jsem si sundal ponožky, že je aspoň cestou dolu budu sušit a před lanovkou si je opět nandám.

Jenže sestupovat 500 metrů v botách bez ponožek se dosti podepsalo na mých nohou. Měl jsem pak dost puchýřů a bolavé nohy, takže jsem byl rád, když jsem došel k lanovce. Ani jsem moc nemusel čekat na odjezd, protože lanovka už byla plná lidí a tak se mohlo sjet. Dole jsem si aspoň vyměnil tričko a ponožky, lehce se nasvačil a vyrazil směrem na čtvrté největší vodopády, které jsou u městečka Krimml. Cestou jsem projížděl přes vesnici, kde se konal sraz motocyklů Triumph, byla tam všude halda motorkářů. Ono obecně v Alpách je hromada motorkářů a taky dost ubytoven „Bikers friendly“. V Krimmlu byla všechna parkoviště placená, až na jedno, které bylo vyhrazeno pouze pro motorkáře. Byly tam dokonce zdarma skříňky, kam sis mohl schovat svoje věci.

Doufal jsem, že budou vodopády vidět ze silnice, že se jen pokochám a budu pokračovat v cestě. Omyl. Muselo se k nim dojít. Tak jsem se přezul do sandálů a další mokré ponožky si nechal sušit na motoru MZty.

U vstupu k vodopádům se vybírala 3 Eura, přede mnou se tam vztekal nějaký Němec, že už zaplatil za parkovné a teď aby ještě platil za vstup?! Já jsem zaplatil a pokračoval dál. Nejprve jsem šel pod vodopád, kde jsem udělal pár fotek a pak jsem vystoupal asi do jedné třetiny, kde byla vyhlídková terasa na vodopád. Udělal jsem si pár fotek a chvíli se kochal.

Jelikož už ale bylo tři čtvrtě na tři a já měl před sebou cestu k německému jezeru Chiemsee, tak jsem se musel vrátit k motorce. U motorky jsem si chvíli povídal s německým motorkářem, který chtěl vědět, zda jsem někde nezmokl, že si suším ponožky na motoru. Tak jsem mu vysvětlil, že jsem byl na túře v moto botách. Jinak ponožky se na motorku krásně usušily.

Pak jsem nasedl na motorku a měl před sebou posledních asi 100 Km alpských cest, tak jsem se vydal vstříc dalšímu cestování. První půlka cesty vedla po hlavní silnici, která naštěstí nebyla moc rušná, takže jsem si cestu užíval. V Tyrolsku mě GPS navedla na malou klikatou cestičku, což byla parádní volba. Moc aut nejezdilo a tak jsem si mohl jet svým tempem. V jedné vesnici mi cestu zkřížila ženská v osobáku, naštěstí už když jsem přijížděl ke křižovatce, tak mě napadlo, že by mi tam mohla vjet, a tak jsem se připravil brzdit. Ženská na mě jen mávla, že se omlouvá a rychle ujela.

Cesta až na německé hranice byla v pohodě. Do Německa jsem vjel skrz tunel. Od té chvíle bylo hnusné počasí. Nejdřív foukal silný vítr a pak se do toho přidal i déšť.

Déšť a vítr mě pak doprovázely až do Chiemsee, které bylo pěkné, ale při představě, že tam stanuji propocený a ještě by celou noc pršelo, tak jsem se rozhodl, že budu pokračovat v cestě až najdu hezké místo, kde přespím, a když nenajdu, tak prostě pojedu až domů.

Domů to bylo ještě 250 Km a bylo pět hodin večer, což ještě nebylo tak úplně kritický, tak jsem vyrazil. Cestou mě GPSka vedla opět spíš přes menší klikaté cestičky, ale jelo se hezky, navíc jsem měl vítr v zádech, tak i MZta docela upalovala. Cestou jsem minul jeden kemp v Bavorském národním parku, ale nějak se mi nechtělo zastavovat. Po ujetí 260 Km od posledního tankování jsem se už docela rozhlížel, kde natankuji, ale stále jsem nepřepínal na rezervu, takže jsem věděl, že na suchu nezůstanu. Pak jsem našel čerpací stanici poblíž silnice, kde obsluhovala krásná pihatá Němka. Byl jsem z jízdy už tak ztuhlý, že jsem pomalu ani nemohl chodit, tak jsem se protáhl, nasvačil a až po chvíli pokračoval v cestě.

Pak jsem jel jen s jednou zastávkou až domů. Domů jsem přijel ve tři čtvrtě na deset. Vyndal jsem z garáže auto a doprostřed zaparkoval MZtu, ani jsem z ní nevyndával věci a autem odjel k baráku, kde jsem se jen vysprchoval, navečeřel a šel jsem spát.

Bylo mi trošku líto, že jsem nezůstal ještě jednu noc u Chimesee, ale díky tomu, jak jsem se vyřídil výstupem nad Kaprun v moto oblečení, tak jsem byl rád, že jsem už mohl spát v posteli.

Jinak celou cestu MZta jela bez problémů, žádné další problémy s kouřením, nebo prokluzováním spojky nebyly a myslím, že už motor po výbrusu můžu považovat za zajetý.

           Doma jsem pak řešil, proč MZta při studeném motoru střílí a důvod byl docela překvapující, když jsem skládal motor dohromady, tak jsem zapomněl utáhnout šrouby, které drží hlavu motoru (a vlastně celý blok motoru). Takže když byl motor studený, tak špatně těsnil prostor mezi hlavou a blokem motoru. Stačilo tedy utáhnout čtyři matky a problém by se vyřešil. Každopádně MZta absolvovala výjezd na Glockner Strasse s povolenou hlavou motoru.
Pátý den ujeto: 457,9 Km.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE