Bobři ve Slovinsku

7.DEN – pátek 14.6. - BREG – BRANDÝS N/L

596 km/ 11 hodin 

Ráno vyrážíme ještě o hodinu dříve než obvykle, protože chceme jet jinudy než sem.

Jedeme hodně mimo dálnice, máme představu, že uvidíme ještě něco z této krásné země.

A nejsme zklamáni!

Jedeme směr Klagenfurt, což lze pouze projetím pasa Podljubelj (směr Tržič).

Krásná cesta i silnice nás uchvacuje a na vrcholu čeká ještě překvapení!

Přijíždíme k rakouské pasové kontrole, kterou tvoří malý domeček se třemi muži v uniformách. Jsou usměvaví, ale poctivě každému kontrolují pas, lustrují v PC a pak s úsměvem přejí hezkou cestu.

Takže vyrážíme serpentinami zase dolů. Silnice je o třídu horší než ve Slovinsku, ale stále to jde (hlavně my jsme zvyklí od nás z Česka na onačejší povrchy).

Projíždíme Ferlach, Klagenfurth, Altlofen a průsmykem Hohenmart a Oberweg najíždíme na dálnici do Liezenu (směr Linec).

Zde se lehce zdržíme v zácpě, ale středová čára poskytuje možnost projet uličkou mezi auty.

Dálnice končí před hranicemi s ČR, a tak posledních 20 km na Dolní Dvořiště již doprava opravdu houstne.

Ty pravé zácpy nás ale čekají až na naší straně hranice. No, a protože v té naší (české) zemi se takové drobnosti jako záchranářská ulička moc nenosí, musím objíždět, jak se dá.

V Českých Budějovicích opět zácpa vrcholí, takže uhýbáme na volnější trasu na Písek, kde se nakonec jede výrazně lépe.

Na hranice jsme ujeli 376 km za 6 hodin a domů do Brandýsa jedeme zbylých 220 km celých 5 hodin.

Na D4 naštosovaná auta, občas vylepšení havárií a zvědaví řidiči, kteří mají 100m rozestupy, aby mohli sledovat bouračky…

Průjezd Prahou je samostatná kapitola, to snad ani nemá cenu popisovat. Vrcholem všeho je skutečnost, že před vjezdem do tunelu na Smíchově musíme prorážet cestu houkajícímu a blikajícímu autu PČR. Bohužel, tam, kam se vejde naše motorka, auto s policisty se nevmáčkne.

No a že by to mělo být jinak?  To ale znovu skončíme na tématu „záchranářské uličky“ a chování našich řidičů….

Takže policistům odjíždíme v dál a pokračujeme k domovu. Vzpomínáme na stejnou uličku ve Slovinsku či Rakousku, která má na šířku 4 m. V Praze jsme rádi za metrovou šířku…

A zipové řazení, to již by bylo plýtvání místem v tomto povídání!

Nakonec se přece jen do garáže dostáváme a tachometr ukazuje 2460 km za těchto 6 dnů.

Jasně, není to žádný zázrak, ale něco málo se najelo a hodně jsme viděli.

A hlavně – jsme doma v celku, zdraví a nepoškození !!

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE