S Jawou 350 do Chorvatska

4.8.2015

Honza se jde ráno ještě vykoupat do moře, pak balíme stan, fotíme motorky u moře a pokračujeme tedy kolem moře směrem na Zadar. Silnice je samá zatáčka a je na ní omezená rychlost na 50-60km/h, díky tomu se můžeme kochat pohledem na moře. U Starigradu zastavujeme u restaurace na oběd. Honza si obědnává Čevapčiči s CocaColou a já jenom vodu. Dál jedeme do Jasenice a po silnici č.27 od moře opět stoupáme do místních hor. Příroda je zde úplně jiná než jsme zatím viděli. Málo zeleně a vystupující vápencové skalky. Na jednom místě zastavujeme abychom udělali pár fotek.

Jinak projíždíme územím nikoho. Sice tu jsou značky začátek a konec obce, ale domů je tu jenom pár a většinou vybydlené. Ze začátku jedeme v obcích podle předpisu 50km/h, ale když vidíme, že tu široko daleko nikdo není a místí zde jezdí bez zpomalení, tak po nějaké době také v obcích nezpomalujeme. Po několika desítkách kilometrů jízdou tímto územím se jako mávnutím kouzelného proutku objevuje údolí s městem Knín. Zde zastavujeme pro benzín na k Lídlu koupit pečivo a vody. Honza šel nakoupit a já čekám na parkovišti u motorek. Najednou slyším známý zvuk dvoutaktního motoru, na parkoviště přijíždí nabalená červená MZ 251 s Chorvatskou SPZ. Jdu se na MZetu podívat a fotím si ji. Chválím mu MZetu a on mi začíná vysvětlovat co to je za motorku. Na to já mu říkám, že MZety znám že to je Německá motorka a on se mi snaží vysvětlit, že z východního Německa. Já se směju a říkám, že vím, že je to „DDR“, že já jsem z České republiky. Na to mi řekne, že mi, jsme vyráběli Jawu, tak se směju a říkám, že jsem na jedné přijel. Jak tohle slyšel, tak hned ji chtěl vidět, tak jdeme zase zpět k mojí Jawě. Chvíli se spolu bavíme a já se dozvídám, že je majitelem nové Jawy 125/810. Pak přichází Honza s nákupem a hledí na mne jak se tam bavím s Chorvatem. Pak ještě udělám fotku MZ, nabalíme nákup a chceme odjet, opět slyšíme zvuk MZety, na parkoviště přijíždí druhá MZ 251 a parkuje vedle té první. Majitelé se spolu začnou bavit a já si jdu ještě prohlédnout i tu druhou. Pak udělám ještě jednu rychlou fotku a rozloučím se. Když se oblékáme, tak k nám přichází další Chorvat a ptá se nás, odkud jsme, kam a kudy jedeme. Tak si s ním opět pokecám čeko-slovensko-ruským jazykem a kupodivu si sním rozumím.  Při sjíždění z parkoviště, které je nad úrovní hlavní silnice brzdím přední brzdou a poznávám Chorvatský kluzký asfalt. Pěkně mi přední kolo podjede a jsem rád, že jsem motorkou nenaboural přede mnou stojící auto. Pak už po objížďce jedeme směr nedaleká Bosenská hranice.

Z Knína jedeme kolem zrušené železnice a stoupáním vyjedeme zase do kopců, kde je hraniční přechod do Bosny a Hercegoviny. Chorvatské hranice jsme projeli bez problémů a během minuty vjíždím do mezi hraničního prostoru, kde čekám na Honzu. Následně jedeme na Bosenskou celnici a tam mají povyražení z toho, že přijela Jawa. Celník se mě ptá, jestli to je 350 a chce, abych tam zavrčel. Když tedy veterán, tak po dlouhé době místo startéru použiji startovací páku a na jedno šlápnutí tam nastartuju. Jawa byla odměněna zdviženým palcem a já jsem se posunul za celnici. Pak přišel na řadu Honza se svojí Hondou, celník se hned ptá, zda má také Jawu. Honza říká, že ne, že má Hondu. Během odbavování se smáli zvuku dvoudobého motoru a celník pořád říkal:“bam, bam, bam“ a smál se u toho. a hranicí pořád stoupáme, příroda se mění a připomíná mi Šumavu. Po pár kilometrech přijíždíme k vesnici, nebo přesněji k tomu, co zde po vesnici zbylo. Opuštěné domy, některé z nich jsou rozestavěné a všechno je strašně zarostlé. Do této vesnice zajíždíme, jelikož jsme se rozhodli najít nějaké místo na přenocování, nic nám ale nevyhovuje.

Pak jedeme kousek dál, kde nacházíme další opuštěný barák a tak jedeme k němu. Nejprve je cesta a potom už se s motorkami brodíme vysokou trávou, ale na stan tam není vhodné místo, protože nikde není kousek rovného místa, tak se zase vracíme zpět na silnici a pokračujeme v cestě.

Po pár minutách přijíždíme k obydlenému stavení, já zastavuji u chlápka, co v kolečkách veze dřevo. Ptám se, zda je někde v okolí kemp, i když vím, že tam nic není, on mi říká, že kemp tam nikde není a zda chci někde přenocovat. Odpovídám, že ano, on na to říká: „stan si postavte třeba tam“ a ukázal na louku před barákem, hned vedle pole, kde vyorávali brambory. Zajedeme tedy za nejbližší keř a stavíme stan. Pak vidím, jak te chlapík jde k nám a něčím mává, tak mu jdu naproti, vidím, že drží moji rukavici, kterou jsem si na silnici sundal a zřejmě ni spadla z motorky. Děkuji mu a on mi nabízí pomoc v podobě vody, či elektřiny. Za to mu děkuji a snažím se mu vysvětlit, že vše máme. Když máme postavený stan, vidím, že jde kolem další domorodec, který byl před tím u toho domu. Má sebou ženu a dvě malé děti. Domorodec nás zdraví zamáváním a tak i já mu tak odpovím. Děti se přidají a tak tam na sebe máváme jako idioti. Vzpomněl jsem si, že mám v kufru želatinové kyselé rybičky od firmy JoJo, tak je vytáhnu a jdu za nimi je dětem nabídnout. Nakonec snědli celé balení a já si s dospělými pokecal. Pak už jenom večeře a spát.

Dnes ujeto 294km

5.8.2015

Dnes je v plánu přejezd Bosny, Chorvatska a dojet až k maďarskému Balatonu. Tak tedy ráno snídaně, uklidit louku a vyrážíme směr Drvar a Bosanski Petrovac. Cestou zastavuji u lesa a Honza mě upozorňuje na stromy. Nejprve nechápu, ale pak vidím cedule s upozorněním na miny. Silnice se tu různě klikatí, stoupá a zase klesá. Chvíli jedeme v mracích a pak zase chvíli nad mraky.

Pak pokračujeme na Sanski Most. V obci Velagiči zastavujeme na benzínce, abychom natankovali benzín. Venku stojí starší muž a hned přiskakuje a plní mi nádrž benzínem. Přitom má klasické otázky. Odkud jsme, kam a odkud jedeme a jak se nám tam líbilo.

Jak potom pokračujeme, tak téměř v každé obci, či městečku je postavená mešita. Ve městě Sanski Most vidíme velkou mešitu a tak k ní zajíždíme , abychom ji vyfotili. Ale stojí v centru, okolo je tolik lidí, že nemáme ani kde zastavit, takže jenom projedeme okolo a natočíme ji kamerou. Dál na řadu přichází Prijedor. Mezi městy Sanski Most a Prijedor míjíme velikou ceduli s nápisem „Vítejte v Republika Srpska“. To mě docela udivilo a byl jsem poněkud zmaten, kde vlastně jsem. I dvojjazyčné názvy se změnily. Dříve bylo první v latince a pod ním v cyrilici a nyní první cyrilice a pod ní latinka. I policie již neměla na autě latinku, ale cyrilici. Až doma si na internetu zjišťuji, kde jsme vlastně byli a wikipedie mi dává odpověď.

Dále pokračujeme na Kozarskou Dubicu, Draksenic a Bosensko-Chorvatskou hranici. Na celnici moje Jawa opět budí pozornost a celnici ji chválí. Pak vjíždíme do Chorvatska a to doslova přeletíme na Maďarské hranice. V Chorvatsku mám na tachomtru 200km od posledního tankování a tak podle dohody začínám hledat benzínku. Našli jsme 3 a všechny byli zavřené. Až těsně před hranicí, když mám na tachometru téměř 250km  má jedna otevřeno a tak tankujeme.

Přejezd do Maďarska byl rychlý a naprosto bez problému. Pak zastavujeme u Tesco ve městě Szigetvár. Jdu do směnárny vyměnit Chorvatské Kuny za Forinty a kupuji tam na večeři 2 maďarské klobásy. Pak již pokračujeme přes město Kaposvár k Balatonu. Ubytováváme se v prvním kempu, který máme po cestě, jmenuje se Balatontourist Lidó Kemping. Cena za dvě motorky, dvě osoby a jeden stan 15Euro.

Když máme postavený stan, tak si jdeme před kemp ke stánku s pitím. Já si tam kupuji za 400Forintů 0,5l ledové kávy a Honza za stejnou cenu, stejné množství nealkoholického Mochita. Pak jdeme na pláž s vidinou, že se okoupeme, ale když vidíme tu špinavou vodu, tak téměř se slzou v oku vzpomínáme na krásné čistě moře.

Jdeme se osprchovat a sníst koupené klobásy. Klobásy jsem koupil velmi dobré a byly opravdu Maďarské. Když se Honza do klobásy zakousnul a rozžvýkal první sousto, tak mu z očí vyhrkli slzy. A řekl, že jsou snad dělané z čili papriček. Já jsem z něj málem umřel smíchy a spokojeně pokračoval v konzumaci svojí klobásy. Je tedy pravda, že mám rád vše pikantní, ale i já uznal, že je to moc.

Dnes ujeto 454km

6.8.2015

Dnešní den je již poslední a máme jediný cíl. Zastávka na Slovensku, v Oaze Sibiřských tygrů v Kostolné při Dunaji.

Na snídani jsme dojedli klobásy ze včerejška a jedeme přes Székesfehérvár a Györ. Dnes je nejhorší vedro které jsem za celou cestu zažil. Bunda mi úplně peče do zad a v Györu se mi po informaci, že se mi přehřívá, vypíná telefon. Super, nyní jsem bez navigace, nemáme mapu a jsem upečený jako sele na rožni. Pokračujeme podle směrových tabulí a do Slovenska vjíždíme směrem na Velký Meděr, pak směr Bratislava a v Samorínu odbočujeme podle značek na Senec. Před Sencem je značka Kostolná při Dunaji a podle šipek „Tygre“ přijíždíme k Oáze Sibirského tygra. Hned po zastavení zahazuji bundu a jsem hrozně naštvaný na to vedro. Na tygry se jde podívat pouze Honza, jelikož já jsem tam byl loni a nyní na to nemám náladu. Po odchodu Honzy si stoupnu bokem do stínu, během chvilky přijede auto plné nepřizpůsobivých obyvatel a zastavují u parkoviště. Hledí na naše motorky, kde máme bundy a přilby. Něco se se domlouvají, řidič se rozhlédne okolo a v tom mě tam vidí stát. Tak okamžitě zase odjíždí pryč. Během 2 minut slyším nějakou ránu, jdu se podívat na motorky, na které nevidím přes stojící auto. Honzova Honda leží na zemi a v asfaltu je díra po stojanu. V tom horku se natolik rozpustil asfalt, že se do něj stojan zabořil 5cm a motorka spadla. Jenže já ji kvůli váze nemohl postavit na kola. Ještě, že mám náhradní klíče a mohu oddělat kufry, potom už motorku zvedám a převážím do stínu. Motorce se naštěstí nic nestalo, jelikož ležela na kufru, ale ten to bohužel odnesl oděrky od kamínků, co byly na asfaltu. Pak přemístím i svoji motorku a dál čekám na Honzu. Jak přijde, tak je naštvaný, že se nemohl s tygrem vyfotit a žádného pořádně neviděl, protože i oni jsou před horkem zalezlí. A když mu říkám, že mu spadla motorka, tak jej ještě dorazím. Pak nasedáme na motorky a jedeme směrem Senec, Trnava, Hodonín, Kyjov a Kroměříž. V Kroměříži ještě tankuji plnou, abych věděl, jakou jsem měl celkovou spotřebu.

Celkem jsme najeli 2331 km se spotřebou Jawy 4,5L/100km. Poruchy byly dvě a obě na Jawě. Stržená zadní brzda a pojistka. jinak nic.

Dovolenou jsem si krásně užil. Alpy jsou nádherné, výjezd na Mangart bych nazval jako úžasný a lidi v Bosně srdeční a již začínám plánovat další. Letos jsem přes Bosnu a Hercegovinu jenom projel, ale v roce 2017 bych se tam chtěl na několik dní vrátit a projet ji ze severu na jih. Tak mi to doufám vyjde.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE