Okolo Evropy

Holandsko

Německo projíždím více méně letem – světem, spím v pěkném, zapadlém kempu s domácí atmosférou ve městě Varel. Po delší době platím cash a mám pocit, že milá majitelka má na EET vlastní názor.

Ráno najíždím výjimečně na dálnici směr Groningen v Holandsku. Holanďany, či spíše Nizozemce, potkávám v kempech celé Evropy častěji, nežli kohokoliv jiného. Často v beznadějně zastrčených kempech, kde široko daleko není nic zajímavého. A že tam kempují už nějaký čas, o tom svědčí dlouho nesekaná tráva pod jejich karavany. Někdy mi to nedá a tak vyzvídám, odpovědi bývají podobné. Holanďanů je prostě moc, moc na malé ploše. Nejlidnatější země v Evropě, kde žije průměrně skoro 500 lidí na každém km2. Přijíždím z Norska, tam je průměr 14, na severu dokonce 2 lidé na km2. Pro mne je to super zajímavá změna, pro Nizozemce už to taková bomba není. Tím spíše, že čtvrtinu jejich země by při výpadku čerpadel zatopilo velmi rychle moře. Některá místa leží skoro 7 m pod úrovní jeho hladiny. To bezpochyby dokáže ovlivnit představu ideální dovolené.

Kinderdijk - Elshout UNESCO

Nedaleko Alblasserdamu navštěvuji 19 historických větrných přečerpávacích stanic, kulturní památku UNESCO. K moři je to odsud víc nežli padesát kilometrů a přitom celá tahle ohromná oblast má mínusovou nadmořskou výšku.

Belgie      

Bruggy – UNESCO

Skoro se mi chce napsat „vidět Bruggy a zemřít“. Tak moc je tohle město krásné. Skvělý film „V Bruggách“ je nakonec trochu i o tom. Když se mafiánský boss rozhodne nechat jednoho ze svých zabijáků (Colin Farell) zabít, pošle ho na smrt právě do Brugg. Chce mu tam dopřát co nejhezčí poslední dny.

 Já si taky docela užívám. Kemp je plný zajímavých lidí, potkávám tu mladý anglický pár, který na dvou Hondách krouží Evropou. Česko tedy vynechali, Slovensko ale projeli. Je tu taky Francouz, 62 let, byl na Nordkappu a teď se vrací do Bretaně. Chytám od něho rozumy, co nevidět tam taky dorazím. A pokud jde o večeři, podává se smažený losos (polotovar z Lidlu), zeleninový salát a Perlenbacher strong 7,9%. Parádní večeře a po těch 3% šťávičkách ve Skandinávii konečně pořádné pivo.

Belgičné si na pivo potrpí, mají jich tu prý 2000 druhů (slavnější čokolády jenom 800 druhů).

V Bruggách mají i pivní raritu, podzemní „pivovod“. Pivovar v hist. centru stáčel své pivo do lahví mimo staré město a každodenní přeprava cisternami postupně začala vadit. Rozkopávat dlažbu pro potrubí nepřicházelo v úvahu, tak se hluboko pod městem vydolovalo 3 kilometry dlouhé „pivní metro“. Jakosti piva to prý prospělo, z pivovaru je teď v lahvích za pár minut.

Za ochutnání určitě stojí hranolky, v Bruggách je vynalezli a mají tu i své muzeum. Skvělé jsou také horké wafle na spousta způsobů, třeba se zmrzlinou.

Když jsem v jedné z cukráren baštil právě tu horkou wafli a odivoval zmrzlinu, která se ne a ne horkem roztéct, upoutala mne stará cedule na zdi. Nápis mi trochu připomínal moudrý český humor a možná i mantru, kterou bychom si měli opakovat každé ráno.

Francie

Prvním větším cílem ve Francii je Bretaň, zatím ji neznám a už dlouho se tam těším. Před deseti lety byla sice v plánu, pro silné deště jsem ji ale vynechal. Cestou se stavuji v malebném městečku pirátů, rybářů, slavných mořeplavců a malířů v Honfleur.

Mont Saint – Michel

Už jsem ho viděl a fotil v dešti, tentokrát je k němu cesta zavřená úplně. Z dálky pozoruji koňské povozy a lidi v historických krojích, asi tam točí nějaký film. Připomínám, že je to po Paříži druhá nejnavštěvovanější tur. zajimavost Francie.

Locronan - UNESCO

Město, které si oblíbil jeden z největších českých malířů Jan Zrzavý, patří mezi nejkrásnější francouzská městečka. Zbohatlo a rozkvetlo kupodivu na konopí, v době plachetnic to bývala základní surovina pro výrobu plachet. Když doba plachetnic skončila, potůčky peněz vyschly, město zchudlo a stavět nové moderní vily nebylo za co. Díky tomu si uchovalo neporušený středověký ráz, který dnes přitahuje nejenom malíře, ale i filmaře a nadšené turisty. Já se na kamenném náměstíčku usazuji na kašnu, baštím skvělou pizzu a zapíjím ji ještě lepším ciderem.   

Problémy s bluetooth a s horkem

Končí červen a teploty v Bretani dosahují i 36 – 37 st.C, celý den v moto oblečení je někdy síla. V noci je naopak chladno, motorka bývá ráno celá orosená, když jsem jednou zapomněl přilbu venku, byl problém na světě. Orosila se i přilba, voda pronikla na tištěné spoje bluetooth, to se samo zapnulo a už nešlo vypnout. Problém se navíc postupně zdokonaloval, ozývalo se rádio, zesiloval či zeslaboval zvuk, nakonec mi nezbylo než odpojit baterii a spoléhat se jenom na obrazovku navigace.

Carnac – menhiry

  Vidím je prvně a mohl bych klidně říci že „to mně hlava nebere“. Už skoro 3 tisíce let tu stojí téměř 3 tisíce velkých a větších kamenů a zatím se jenom spekuluje, k čemu asi sloužily. Přitom důvod to musel být opravdu vážný, největší váží 280 tun a je vytesán ze žuly, která se nikde v blízkosti nevyskytuje.

Je horký den, v kempu je bazén a moje světlé moto oblečení nasáklé potem potřebuje už nutně pračku. Dobré důvody dát si den odpočinku a v klidu si teplou vodu v bazénu i kamenná pole užít.

Oblast NP řeky Dordogne – UNESCO

Od Bordeaux na východ, okolo řeky Dordogne se rozkládá nádherná, mírně zvlněná zalesněná krajina, kde se zdánlivě zastavil čas. Zahrnuje větší historická města Bergerac (rodiště nosatého Cyrana), Sarlat-la-Canéda nebo poutní místo Rocamadour (UNESCO). Mnohem častěji ale na tichých, klikatých silničkách míjím opuštěné samoty kamenných domů. 

  Je neděle 30. června a v Sarlat je naopak velmi rušno. Bylo by asi těžké najít pro sraz historických aut příhodnější místo.

Duna de Pila

V kempu pod nejvyšší horou písku, jakou lze v Evropě najít, se na čas loučím se zemí, která by sotva mohla být rozmanitější. Dokonce i kemp na úpatí, vypadal před 10 lety jinak. Duna de Pila je skoro 3 km dlouhá, 110 m vysoká, stále roste a navíc se ročně posouvá o 4 m do vnitrozemí. Postupně tak pohlcuje les i nejbližší budovy. Vyškrábal jsem se na její hřbet a na druhé straně kloužu k oceánu. Zkouším Golfský proud jestli je opravdu teplý, no podle mne to je tedy pěkná blbost.

Směr španělské hranice

Je 1. července a začíná letošní tropické léto. Na pobřeží u oceánu, to ještě ujde, jakmile se ale vzdálím, teplota často překročí 35 st.C a končí sranda. Ve Španělsku to lepší nebude, přesto se tam náramně těším. Je to už skoro rok, co jsem tam byl naposledy.

Po počátečních problémech s bluetooth se nějakou dobu zdálo, že je zase vše ok, moje radost ale netrvala dlouho. Chybí mi ten příjemný ženský hlas, který dobře ví, kdy mám odbočit v pravo, ale držet se vlevo. Co nejdřív si chci koupit nový intercom. Jinak žádný zásadnější problém, nic nikde nebolí, Stromek má nový olej a sem tam i namazaný řetěz, spokojeně si přede a já mohu v klidu sbírat zatím jenom samé skvělé zážitky.

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE