Recenze Garmin Zumo XT2 – klasické navigace mají pořád co říci

O tom, zda mít dedikovanou moto navigaci, nebo si vystačit s mobilem v držáku, se musí rozhodnout každý sám. Obě řešení mají svoje pro a proti a vím, že spousta lidí nedá na klasickou navigaci dopustit už kvůli tomu, že mají jednoúčelové zařízení, které obsahuje všechny mapové podklady. Zatímco většina navigačních aplikací v telefonu spoléhá na datové připojení, pokud jim přímo nenařídíte mapu stáhnout (a i tak budou průběžně spoustu věcí stahovat). S navigací tak můžete nechat telefon bezpečně v kapse nebo v zavazadlu a neplácáte si data.

Už na první pohled je jasné, že Garmin Zumo XT2 má svoje místo hlavně na větších adventurách a cestovních motorkách – tady se totiž lépe ztratí jeho velikost, která mě při prvním setkání až překvapila. Zařízení se šestipalcovým dotykovým displejem je totiž docela „kus nábytku“. Provedení je celkově masivní, čemuž odpovídá i hmotnost 340 gramů, kterou v ruce pocítíte. Na druhou stranu právě díky celkové masivnosti a oplastování zadní části působí navigace poměrně trvanlivě, a také Garmin neopomíná zdůraznit, že vydrží i sebehorší vrtochy počasí a otřesy.

Na motorku připevníte navigaci pomocí přiložené montáže s dvojicí kulových kloubů. Ta drží buď na řídítku pomocí ocelového „U“, nebo na objímce spojkové či brzdové páčky. Samotná navigace se potom pevně zacvakne do držáku s integrovaným nabíjením, které stačí zapojit na 12 voltů motorky. Vedle proprietárního konektoru na nabíjení v držáku, má Garmin pod dvojicí gumových krytek ještě USB-C konektor a slot pro MicroSD kartu. Fyzické tlačítko je tu jediné, a sice na vypnutí a zapnutí.

Zmiňovaná velikost a nepřehlédnutelnost má ohromnou výhodu v čitelnosti a ovládání. Na velkém displeji s vysokým jasem se nic neztratí ani na ostrém slunci a příjemné je také ovládání v rukavicích, kdy se do velkých tlačítek většinou v pohodě strefíte. Samozřejmě je podporováno jak zobrazení na výšku, tak na šířku.

Celkové rozhraní je slušně rychlé. Nikde na nic nečekáte, a třeba i hledání popotahováním mapy, stejně jako přibližování a oddalování dvěma prsty, funguje velmi obstojně. Na plynulost Google Map na moderním iPhone sice Garmin pořád nemá, ale ty tam jsou doby úmorně pomalých navigací, které nad každým stiskem displeje dlouhosáhle přemýšlely.

Samotné mapové podklady jsou potom super. Už základní mapa je topografická – takže při 3D zobrazení vidíte i to, jestli silnice před vámi klesá či stoupá, a můžete si dokonce stáhnout i vybrané části mapy jako satelitní snímky – navigace pak tu část, kterou má „v satelitu“ zobrazí jako satelitní snímek, zbytek klasicky.

Už při tvorbě trasy – k jedné adrese nebo formou plánovače tras s několika cíli, si taky můžete celkem široce vybrat, jak chcete jet. Na výběr je vedle klasického „rychle nebo krátce“ ještě možnost zahrnout do výpočtu nezpevněné cesty a hlavně nastavit, jak moc se má trasa „kroutit“. Zatímco první stupeň vás pošle primárně po rovinách silnic prvních tříd, případně dálnicích, na čtvrtý stupeň navigace cíleně hledá maximum zatáček – byť to znamená i lokální silnice s mnohdy rozbitým povrchem. Trasy je možné taky importovat v GPX formátu. Zajímavostí je potom integrace Michelin Green Guide, TripAdvisor a knihovny motorkářských silnic Great Rides – byť poslední zmíněná databáze pěkných cest funguje hlavně v zemích na západ od nás. U nás mi doporučila jen pár tras, z toho většina byly úplně nelogicky nezáživné hlavní tahy.

Důležitá je také propojitelnost. Vedle toho, že se navigace umí připojovat na wi-fi, aby si sama stahovala mapové podklady a aktualizace, umí se skrze Bluetooth propojit s mobilním telefonem, ideálně skrz aplikaci Tread. Ta umožňuje nastavení a prohlížení tras mimo navigaci, zároveň ale předává navigaci aktuální dopravní data a taky můžete za jízdy na navigaci ovládat přehrávání hudby a zvedat telefony – pochopitelně jste-li vybaveni headsetem v přilbě. Zajímavá mi přišla také podpora skupinových jízd – účastníky s dalšími navigacemi pak lze pozorovat na mapě a sdílet s nimi trasy. Bohužel pro tuto funkci je potřeba, aby měli Garmin i vaši parťáci. Pro úplnost ještě zmíním funkci upozornění na dopravní nehodu a také kompatibilitu se satelitním komunikátorem InReach – to kdyby se někdo chtěl vydat úplně mimo civilizaci bez mobilního signálu.

Z dodatečných funkcí ovšem nejčastěji využijete hlavně záznam trasy, možnost ukládat a rozřazovat projeté trasy, a hlavně funkci hlídání tankování. Stačí v navigaci nastavit, kolik najedete na nádrž, a ta pak může sama plánovat zastávky na čerpacích stanicích.

Vzato kolem a kolem, Garmin Zumo XT2 je velmi promakanou samostatnou navigací, která vedle klasického navigování a počítání tras zvládá i spoustu funkcí navrch. Vedle toho potěší i bytelné zpracování, byť majitelé menších motorek možná radši sáhnou po menší verzi Zumo XT s displejem 5,5 palce. XT2 je přece jenom dost velká a je na každém, aby zvážil, jestli na jeho motorce nebude působit jako pěst na oko. Každý sám si musí také zhodnotit cenu, která není vůbec nízká. Zumo XT2 stojí coby vrcholný model řady Zumo 14 490 korun, což není vůbec málo a koupit ho můžete třeba ve značkové prodejně Garmin Brno. Na druhou stranu se jedná o komplexní řešení moto navigace, které s vámi zmákne nejednu cestu do civilizace i mimo ni.

Informace o redaktorovi

Dominik Valášek (Odebírat články autora) - Výška redaktora: 184 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE