Italky na česko-polském pomezí

Na parkovišti u „bikers friendly“ hotelu Příchovice jsou kromě testovací flotily ASpiritu také stánky helem Arai, pneumatik Pirelli a Metzeler a značkového oblečení Aprilia a Moto Guzzi. Mě oslovily hlavně přilby a neodolal jsem, abych si alespoň krátce nevyzkoušel crossovou VX-3. Některé testovací kusy na stánku byly také osazeny Bluetooth handsfree sadami SCALA-RIDER Q2, které si tak mohli zájemci rovnou naživo vyzkoušet. My jsme tu ale hlavně kvůli motorkám, takže hned pospíchám rozepsat si jízdy a po cestě obhlížím vystavenou Aprilii RSV4. Tahle okruhová zbraň je v Kořenově jen na dívání, ale nebojte, taky na ni přijde řada. V červenci už máme zamluvený brněnský okruh, kde ji proženeme společně s dalšími dvouválcovými supersporty.

Takže na začátek dáme Aprilky, napřed něco lehčího na seznámení s trasou, takže endurko Pegaso 650. Pak by mohlo pěkně navazovat Dorsoduro 750 a hned ho porovnám se Shiverem 750GT a pak další cestovní verzí, Manou 850GT. Pak přijde řada na Guzzi, tady mě zajímá V7 Café Classic a nakonec si dám lahůdku v podobě Griso 8V Special Edition. V rozpisu jsem vynechal jen Tuono, Stelvio s ABS a Sportku V4, kterou jsem si před týdnem užil při redakčním testování.

Aprilia Pegaso 650 Enduro

Pegaso jako by snad ani nestárlo. Jednoválec 650 na úzké silničce kolem přehrady Souš bohatě stačí na několikanásobné překročení povolené čtyřicítky a motorka přímo láká ke krátkému výletu na některou z odbočujících lesních cest. Aspoň kousek, jen k tomu zákazu vjezdu a zpátky... takovému volání se zkrátka nedá odolat. Pro srovnání jsem si po návratu na parkoviště dal ještě minutku v terénu na velkém Stelviu, abych mu ukázal, zač je toho enduro, ale na velké cestovní enduro to chce více času a další svezení si raději nechám až na červencový dálkový test.

Aprilia Dorsoduro 750

Přesednutí na Důru je silný zážitek. Při redakčním testu tohoto stroje jsem byl mimo republiku a tohle je naše první setkání. Jelikož jsem dlouhán, s větší výškou sedla nemám žádný problém, ale hned po rozjezdu mě tvar sedla nutí poposednout si dopředu hned k nádrži, nahrbit se nad řídítka a vůbec se celý přeorientovat na motardový styl posezu a přístupu k jízdě.
Véčkový dvouvál 750 je zakončený nádhernými laďáky Arrow, díky kterým si rázem připadám jako za řídítky závoďáku SXV. Průrazný tepavý rachot dodává jízdě neskutečné grády a pocitově přidává takových dvacek koníků, kvůli kterým téhle mašině s mávnutím ruky odpustíte takové drobnosti jako nepohodlný posaz nebo obtížnější lovení neutrálu! S tím perfektně ladí sportovně kousavá přední brzda a já mám rázem hodně práce, abych krotil plynovou rukojeť a nezačal dělat blbiny. Po návratu na parkoviště jsem zjistil, že Arrow nejen dodává skvělý zvuk a sportovnější křivku výkonu, ale také odlehčí zadek motorky o nějakých 6-7 kilogramů, což je takhle vysoko a daleko od těžiště motorky zatraceně znát!

Aprilia Shiver 750GT ABS

Cestovní verze Shiveru působí po přesednutí z Dorsodura jako přechod do jiného světa. Všechno je velké, měkké, pohodlné, naopak podvozek působí pevnějším dojmem, zkrátka silniční stroj. Přední polokapotka odvádí slušnou práci při odklánění vichru a dokonce po straně obsahuje cestovně se tvářící uzamykatelnou schránku na doklady. Namontovaný dunící laďák ovšem s cestovnějším stylem Shivera GT moc neladil*, přestože motoru dodával grády stejným způsobem jako u Dorsodůry.
*Omlouvám se, po zveřejnění článku jsme dostali informaci, že v Kořenově byly ze Shiveru vyjmuty homologační vložky. Obojí koncovky z nabídky originálního příslušenství APRILIA (Dorsoduro od Arrow, Shiver od Akrapovic) jsou homologované pro provoz na silnici. V plánovaném redakčním testu budou mít motocykly vždy i tlumicí vložky, takže budeme moci popsat chování a zvuk „s a bez“.
Naopak ABS se předvedlo v dobrém světle, na popískovaném úseku jednoznačně zpříjemnilo jízdu a na čistém asfaltu naopak příkladně počkalo s aktivací až na nejzazší moment a aktivovalo se opravdu až po zablokování brzd.

Aprilia Mana 850GT ABS

K téhle mašině osazené inteligentní variátorovou převodovkou většinou přistupuji s lehkým despektem a vždy jsem nakonec překvapený, jak si na ní perfektně zajezdím! Stejně jako v loňskému testu jsem i letos přišel pohonu bez spojky rychle na chuť a s chutí prohnal Manu opatřenou kufry a velkou polokapotáží s vysokým štítkem kolem Souše. Maně přidání kapotáže a ABS jednoznačně prospělo, i když to také možná trochu oslabilo sportovní stránku posílilo ten „skútrovitý“ dojem z jízdy. V přímém srovnání se Shiverem je také okufrovaná Mana v náklonech podstatně méně jistá.

Informace o redaktorovi

Filip Tichý - (Odebírat články autora)
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE