Ducati plánuje #Joyvolution. První je Scrambler Icon 2019

Land of Joy, to tenkrát PR oddělení Ducati vymyslelo moc pěkně. Radost totiž tahle motorka dělá jak tomu, kdo na ní jede, tak i výrobci. Za ty čtyři roky, co uplynuly od představení první várky osmistovek, se totiž prodalo po celém světě přes 55 000 kousků tohoto modelu, v prvním roce výroby se Scrambler dokonce stal 10. nejprodávanějším motocyklem na světě v kubatuře nad 500 kubíků, což bylo vůbec poprvé, co se motocykl Ducati vyšvihl takhle vysoko. Mezitím do rodiny přibyla jedna čtyřstovka (sice se prodává i v Evropě, ale její primární určení je jinde) a loni tři jedenáctistovky. Celkem dnes pod názvem Scrambler od Ducati pořídíte neuvěřitelných 11 modelů, a to už jich pár v mezičase zahučelo do propasti zapomnění…

Každopádně jestli se na nějakou verzi můžeme spolehnout, je to Icon. Základní osmistovka, která byla hlavním pilířem již prvního vrhu motocyklů inspirovaných legendárním modelem ze 60. let. Nejlevnější z „velkých“ motorů, a přitom jí nic nechybí. I kdyby Ducati dělala jenom Icona a k němu spoustu příslušenství, jehož pomocí byste si postavili jiné verze, nic by se nestalo, vždyť je to celé jedna velká skládačka, kde se hraje jen o to, jaké je sedlo, ráfky či řídítka. A přesně tenhle Icon je teď prvním Scramblerem modelového ročníku 2019, jímž Ducati avizuje svou #Joyvolution.

Pokud čekáte obrovskou revoluci naplněnou stády koní a kontejnery nově tvarovaných plastů, jste blázni. V Ducati opravdu nepotřebují to jádro, které tvoří Scramblera, měnit. Ani trochu. I po čtyřech letech vypadá skvěle, a pokud potřebujete více koní, vezměte si jedenáctistovku. Vlastně byste „devatenáctku“ od stávající verze skoro nepoznali, zvnějšku je to jen o několika detailech, jež pochytí jen fanoušci.

Tím nejzásadnějším je přední světlomet. Cože, vždyť vypadá pořád stejně?! No tak vidíte. A v tomhle duchu ty exteriérové změny jsou. Nevypadá, tohle je jiné světlo. Zvnějšku je chycené v jiném rámečku, uvnitř má černě vyvedené písmeno X, které vnější kruh LED diod stále dělí do čtyř segmentů a má připomínat staré časy, kdy si závodníci přelepovali světla páskou, a především nyní již umožňuje plnohodnotnou funkci DRL (Daytime Running Light) alias denní svícení. Doposud osmistovky za jízdy pořád svítily hlavní žárovkou. Z LED diod jsou nově také blinkry.

Za světlem najdete pořád ten starý známý jediný digitální budík, jenž podle nás Scrambleru velice sluší, akorát že teď nabídne ještě dvě plus dvě funkce navíc. Do první dvojice patří ukazatel zařazeného kvaltu a palivoměr. U obou jenom jásáme, znát stav ropy v plechové bandasce se hodí za jakékoli situace a u takhle pružného motoru jsme taky kolikrát netušili, jestli máme zařazenou čtyřku, nebo šestku. Konec zbytečných tlaků na šaltpáku, stačí jeden pohled.

Druhá dvojice přidaných fičur už neproběhla jen jednoduchým přidáním zobrazení, ale jde o celkem výrazné inovace. Zaprvé, už i Scrambler může být za příplatek vybaven (dokoupíte si modrozubý modul) Ducati Multimedia Systemem DMS, takže si připojíte smartphone a na displeji potom vidíte, kdo vám právě volá, co vám kdo píše nebo jaká vám právě z telefonu hraje hudba. Samozřejmě bez interkomu je to tak trochu k prdu, ale v dnešní době ty kecafony neskutečně frčí… Druhou a ještě významnější novinkou, na niž narazíte při listování v menu pomocí nových přepínačů, známých už z jedenáctistovek, je ABS s náklonovou funkcí a je to vůbec poprvé, kdy nějaký výrobce tohle pokrokové „ábíčko“ namontoval do motocyklu tohoto typu a této cenové kategorie. Za nás jedině plus.

Zpátky k viditelným změnám. Ráfky mají frézované paprsky jako u 1100, trochu se měnilo barevné provedení motoru a jinak tvarované jsou kryty svodů a výfukové koncovky, s charakteristickými třemi chladicími žebry. Odlišně řešené jsou také hliníkové panely na bocích nádrže s výrazným černým lemováním.

Nový Scrambler Icon 2019 by ale měl být nejen hezčím a bezpečnějším, nýbrž také pro řidiče výrazně komfortnějším strojem. Obě páčky na řídítkách jsou teď nastavitelné a ta spojková má mít ještě měkčí chod, a to jednoduše proto, že se její ovládání z lankového změnilo na hydraulické.

Jestli mi na Scrambleru někdy něco vadilo, bylo to sedlo a odpružení. Sedátko navzdory svým rozměrům bylo poměrně prkenné a odpružení, ač se chlubilo zdvihy 150 mm, jako by neznalo progresi a od počátku chodilo jen ve své tvrdší fázi. V porovnání s Hypermotardem, jenž má zdvihy identické, fakt kostitřas versus kanapíčko. A to by se teď mělo změnit, Ducati hlásí nové sedlo a především nově naladěné odpružení s ohledem na jízdní komfort. Čili nenastavitelná přední 41mm USD vidle a zadní monoshock se štelovatelným předpětím zůstávají, ale uvnitř už by to snad mohlo být naklikané tak, aby na Scrambleru mohli jezdit i docenti, nejen přescenti…

Motor, tedy vzduchem chlazený dvouventilový dvouválec Desmodue se 73 koníky a 67 newtonmetry zůstává beze změn, což je dobrá zpráva. Tohle je prostě do Scramblera ideální jádro. Sice nepřestaneme lamentovat nad tím, že mu Euro 4 trochu otupila reakce, ale to je holt daň, kterou platí všechny motocykly bez rozdílu pohlaví a barvy pleti, takže je to bezpředmětné. Tudíž teď si jen musíte vybrat, jestli počkat i na další verze, nebo skočit do Icona. Jen jestli žlutého 62 Yellow, nebo oranžového Atomic Tangerine…

 

 

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE