Nová Kawasaki Z H2: 200 koní v naháči s kompresorem

O přeplňovaném Zedovi jsme věděli dopředu, Kawasaki nás na něj připravovala prostřednictvím videí. I tak nám ale vyrazil dech. Žádná H2 není krásná, to jsou naopak motorky záměrně dělané „jinak“, kde prim hraje jejich technika, a Z H2 není výjimkou. Její plakát si nebudete lepit na zeď nad postel kvůli tomu, že je sexy, nýbrž proto, abyste si večer při uléhání do pelechu uvědomili, že jestli si myslíte, že jste dneska měli fakt blbej den, mohlo by být pořád ještě hůř. Třeba že byste na Z H2 museli přejet centrum města a nikdy nepřekročit povolený rychlostní limit, o nějakých skopičinách na jednom kole nemluvě. To by bylo teprve to pravé peklo! Protože co se rozpoutá, až otevřete naplno klapky a necháte kompresor nafoukat do motoru těch 200 koní, to bude pro každého petrolheada naopak naprostá nirvána…

Sorry za ten emotivní úvod, ale tahle motorka si ho prostě zasloužila. Ne, nelíbí se mi, ale má můj obdiv a respekt. A s ní každý, kdo si ji koupí. Šeptandou se mi sice doneslo, že na jízdu, dokud nepustíte koně z uzdy, je to neuvěřitelně příjemný zážitek, jenže kompresorového Zeda si kupujete právě proto, abyste ty koně pouštěli proběhnout.

Jejich počet vidíte už v nadpisu, Kawasaki odolala výzvám Ducati a MV Agusty a i v tom šílenství, které kompresor znamená, zůstala relativně nohama na zemi. To slovíčko „relativně“ by chtělo třikrát podtrhnout, protože naháč, který má 200 koní, je prostě úlet. Na druhou stranu před 20 lety jsme se křižovali, když měla R1 sto padesát koní, a dneska je to taková příjemná babička… Ono je to možná jen tak schválně na začátku nastavené, ta dvoustovka vypadá ukrutně a v dalších generacích aspoň bude kam jít, přičemž se půjde vyšlapanou cestou – vždyť kapotovaná sportovní H2 má těch kobyl letos už 243. Prostě ten výkon se u přeplňovaných motorů doluje úplně jinak než u atmosférických.

Co je ovšem ještě větší výhoda než lovení koní v maximu, je u „foukaných“ motorů samozřejmě točivý moment v nižších polohách. A jestliže 200 koní jste schopni dostat z atmosférického litrového superbiku též, tak 137 newtonmetrů ani omylem, navíc při poměrně nízkých 8500 otáčkách. Obávám se, že pro zážitky z akcelerace si budeme muset vymyslet nová slovíčka, protože tohle bude prostě kruťárna. A to přesto, že Z H2 má s plnou 19litrovou bandaskou vážit 239 kg, což není úplně sportovní číslo. Na druhou stranu, tuhle motorku pohání takový atomový reaktor, že trochu vyšší hmotnost a zaměření na stabilitu určitě nebudou na škodu.

Technicky Z H2 vychází ze sportovně cestovního modelu H2 SX, s nímž kromě jiného sdílí rám s přivařenou podsedlovkou, ovšem úplně stejné tohle šasi není. Vzadu má totiž Zed jako jediná há-dvojka oboustrannou kyvnou vidlici namísto letmáče, což je na jednu stranu určitě škoda, na stranu druhou to motorku zlevní. Odpružení je mechanická klasika od Showy, vpředu obrácená vidle SFF-BP, vzadu obvyklý Uni-Trak, žádné semiaktivní serepetičky, brzdová soustava potom používá osvědčené monobloky M4.32 od Bremba. Čili výbava slušná, ale nikoli špičková, což opět potvrzuje, že Z H2 nebude kdovíjaký cenový nesmysl. Co mě zarazilo, je údaj o průměru předních brzdových kotoučů, kde Kawasaki avizuje 290 mm. Nějak málo, snad to bude překlep…

Jestliže po stránce technické je Z H2 až na ten kompresor vlastně celkem obyčejná, o to více tlačí na pilu v elektronické výbavě. Ta se točí kolem víceosé elektroniky, takže se můžete těšit na třístupňovou kontrolu trakce KTRC, náklonové ABS, tři motorové módy či launch control. Nepostradatelný je dnes už i obousměrný quickshifter, který funguje nad hranicí 2500 otáček.

Veškeré elektronické věcičky se ladí z levého řídítka, kde nechybí tlačítka tempomatu, a nastavení vidíte na velkém barevném TFT displeji. Ten má několik druhů zobrazení, já bych měl asi pořád nastavené to, kde vidíte i plnicí tlak kompresoru. To na jiné motorce nenajdete… Jak se dalo očekávat, i Z H2 nabídne k tomuto displeji možnost modrozubého propojení s vaším smartphonem prostřednictvím appky Rideology.

Na závěr se vrátíme zase zpátky na začátek k designu. Ten Kawasaki označuje jako Sugomi, což překvapivě nemá nic společného s jídlem. Vzhled má být jednoduchý, funkční, s ukázanou technikou. To vše na Z H2 sedí, ale i tak na první pohled prostě tahle motorka připomíná predátora připraveného zaútočit. Ač jde o naháče, není tady jen jednoduché přední světlo, nýbrž celá polokapota napevno uchycená k rámu, světlo (jak jinak než z LED diod, jako všechny ostatní na téhle motorce) se neotáčí spolu s jednodílnými nízkými řídítky. To mimochodem přineslo odpověď na moji otázku, jak sakra u naháče Kawasaki vyřeší nasávací trubici vzduchu ke kompresoru. Je tam, nalevo pod rámovou trubkou a ústí vedle světla, čumák je asymetrický, aniž by to kdovíjak řvalo do světa.

Součástí designu jsou samozřejmě barvy. Kawasaki pro sezónu 2020 připravila tři. Základní je celá černá, která podle mého soudu zcela zabíjí celý ten nápad s výjimečným kompresorovým strojem, a i když by teoreticky, podle praxe Kawasaki, mohla být o něco levnější než zbylé dvě, moc se jich asi neprodá. Podstatně lákavější je černé provedení s červenými prvky a především červeným rámem a samozřejmě stěžejní bude šedé se zelenou, jako to známe z H2. A teď dvě docela milá překvapení – dostupnost a cena. První kusy téhle kompresorové potvory by se k nám mohly dostat již na začátku příštího roku a přesná cena sice zatím určena nebyla, ale měli bychom se pohybovat někde kolem 450 000 Kč.

Informace o redaktorovi

Jan Rameš - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE