Aprilia RX 125: italská čiperka

Aprilia RX 125 rozhodně není žádný drobeček a je fakt, že na živo působí jako mnohem větší motorka než stopětadváca pro mladé pušky. Musím říct, že jako celek vypadá moc hezky a temperamentní červeno-černá kombinace jí opravdu sluší. Je to tak, design Taloši umí, a to jenom dokazuje pěkně střižená přední maska sladěná s blatníkem, boční plasty ostrých tvarů, ale i zubaté brzdové kotouče, černé ráfky nebo bezhrazdová řídítka a ocelový rám v černé barvě. Určitě je fajn, že se pod motorem objevil alespoň jednoduchý plastový chránič a podél sedla, pod které se vejdou třeba klíče a peněženka, jsou k dispozici praktická madla. Naopak docela levně působí legrační pedál zadní brzdy a na zadek si rozhodně nekecnete ani ze stupaček nebo řadicí páčky.   

Jak už zaznělo, Aprilia RX 125 pobrukuje ve čtyřtaktním rytmu a nejen z tohoto pohledu splňuje striktní limity čtyřkového eura a zrovna tak limity řidičáků A1, které jsou omezeny výkonem 11 kW. Dvouvačkový, kapalinou chlazený jednoválec probouzí elektrický startér, krmí ho elektronické vstřikování paliva, které nasává ze sedmilitrové nádrže. Převodovka dostala šest kvaltů a při řazení jí asistuje klasická lanková spojka.

Pérování motorky nenabízí možnost nastavení a na předku funguje upside-down vidlice o průměru 41 mm se zdvihem 240 mm, zatímco zadní centrál dovolí zdvih 20 mm kratší. Rozměry kol jsou jasnou offroadovou záležitostí, protože na předku se točí jednadvacítkové kolo a na zadku osmnáctkové. Na předku je pochopitelně stálé ABS, ovšem na zadku jezdci do řemesla nic nefušuje. Provozní hmotnost Aprilie RX 125 je 134 kilo a sedlo leží ve výšce 905 mm, což jen potvrzuje tvrzení, že motorka působí mnohem větším dojmem.

To vnímám už v okamžiku, kdy si Aprilku na Vrbovce vyzvedávám a sápu se jí do sedla. Už teď vnímám vysokou a štíhlou stavbu, ale i poměrně tvrdé sportovně střižené sedlo. Teprve utlumené bublání čtyřtaktní dváci uvádí věci na pravou míru a připomíná, že to tentokrát nebude kovbojka v sedle splašeného plnokrevníka, ale spíš pohodové cválání krajinou. Když vyrážím do ulic, jsem mile překvapen, protože Aprilka funguje celkem bez vibrací, které nejsou znát dokonce ani ve zpětných zrcátkách. Naopak velké překvapení se nekoná po stránce projevu motoru, a jak se dalo očekávat, působí jako jarní vánek, takže když chci vypálit z křižovatky, musím dát motoru pořádně počudit a držet ho ve vysokých otáčkách. O spodku se pochopitelně nedá zrovna mluvit, ovšem střední pásmo stojí za řeč a je celkem použitelné. Charakteristice motoru přesně odpovídá krátká převodovka se silnou jedničkou, takže tam stále dokola sázím jeden kvalt za druhým. Každopádně převodovka je přesná, a to je fajn.

Při ježdění na asfaltu může pérování působit poměrně měkkým dojmem a třeba při brzdění se předek trošku potápí. Ve městě mi ale jeho chování přijde v pořádku a líbí se mi, jak si dovede poradit s horším asfaltem a výmoly. Aprilia se mi moc příjemně ovládá a v ucpaných ulicích velkoměsta působí jako štika v rybníce. Také brzdy fungují slušně a jejich nástup i účinek je celkem neutrální.

Jízdní vlastnosti na asfaltkách pochopitelně ovlivňují čínské zubaté pryže CST a na to je potřeba pamatovat hlavně v utažených vinglech. Pohodová cestovní rychlost se pohybuje někde kolem 80 km/h, ovšem Aprilka dokáže valit i víc, jenže z osmdesátky zrychluje docela vlažně a chvíli mi trvá, než se dostávám na maximálku 105 km/h. Každopádně o tom tahle motorka není a dost pochybuji, že by si ji někdo pořídil proto, aby trhal rychlostní rekordy, anebo snad jezdil s bagáží na delší štace. Z toho pohledu je totiž mnohem lepším nářadím nedávno testované UM DSR, které vlastně vychází z úplně stejného základu jako tento kousek a nabízí větší pohodlí.

Mnohem větší porci zábavy si totiž s Aprilií užívám v terénu, a jak jsem se přesvědčil, dají se v jejích stupačkách projet poměrně náročné pasáže. Běžný terén, jako jsou polňačky a lesní cesty, má Aprilka na háku a počíná si tu fakt dobře. Pérování v lehčím terénu funguje hezky a vyloženě ho nedostávám na lopatky, takže se dá říct, že je OK a odpovídá zaměření i cenové kategorii stroje. Jasně, když se s Aprilkou prolétnu vzduchem a dojde na větší skoky, celkem logicky se podívá na limity, ale to bych ji asi neměl mít za zlé. Díky vlastní zvědavosti se docela náhodou dostávám do náročnějšího terénu a musím přiznat, že před testem jsem neměl něco podobného v plánu.

Ať je to, jak chce, RX se s ním celkem zdatně rve a za žádnou cenu nechce být za navoněnou dámičku, která nemá pro bláto pochopení. Jednička je zpřevodována do síly a dá se na ní leccos vyšplhat. Jistou roli v tom pochopitelně hrají terénní pneumatiky, a i když nejsou žádnou hitparádou, jsou nové a to se počítá. Motorka působí celkem lehce a líbí se mi také dobré úchyty v zadní části tvrdšího sedla, díky kterým jde dváca čapnout a pohodit. V terénu mi sedí širší řídítka, ale i příjemná úzká stavba, takže například při krkolomných sjezdech se motorka dobře drží nohama a jízdu si koriguji podle libosti. Pravda, stupačky by mohly být větší a ostřejší, ale i tak dobrý, protože člověk od RX 125 nemůže chtít komponenty soutěžního endura.

Když to vezmu kolem a kolem, Aprilia RX 125 na mě neudělala vůbec špatný dojem a užil jsem si s ní větší zábavu, než jsem při přebírání čekal. Samozřejmě, že nejde o ostré enduro, které má v terénu limity mnohem dále než běžný motorkář, ale jde o univerzální terénní motorku, díky které mohou junioři nakouknout pod pokličku offroadového světa a leccos se v terénu naučí. Tak i tak je potřeba pamatovat, že nejde o motorku na větší silniční přesuny, ale spíše o enduro pro každý den s terénními choutky. Jak to tak bývá, více než dovednosti v terénu ocení mlaďoši hlavně vzhled a ten se Aprilii povedl, tedy alespoň z mého pohledu. Každopádně cena těsně pod hranicí sto tisíc není zrovna nejnižší a i z toho důvodu bych přivítal o něco fortelnější kryt motoru, stavitelnou páčku brzdy, trošku normální pedál zadní brzdy anebo bástry. Pérování maximálně odpovídá dané kategorii a vlastně i výkonu motoru, který je limitován kategorií řidičáků A1 na 11 kW. Čtyřtaktní dváca si během testu řekla o 3,5 litrů na sto a to není vůbec špatné.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE