BMW R nineT vs. Triumph Speed Twin: Bitva o Británii

Text: Tomáš Procházka , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Honza Zajíček | Zveřejněno: 13.1.2020 | Zobrazeno: 22 918x

Kapitoly článku

Původně jsem si myslel, že Triumph zašlape R NineT do země. Klasický vzhled motocyklu, moderní točivý motor, lehkost podvozku a minimalistické pojetí celé stavby. Už z obrázku se mi Speed moc líbil. Vyzvedávám motorku k testu a ihned překvapí, jak je malinká a utopená pod vámi. Což by s mojí výškou ani nebyl mínus, nebejt divného posezu, kdy nemůžete pořádně motorku sevřít a vlastně i ovládat. Motor má točivý nádech a je dost živý, ale charakter to pro tenhle typ stroje pro mě není. A tak předávám jaksi rozporuplně Speeda Zajdovi a beru BMW.

R NineT je jedna z motorek, které jsou od začátku poctivě postavené. Co to znamená? Jednoduchost ovládání, nízko těžiště, výkon akorát, fungující brzdy a málo elektroniky. A po těch několika letech od jeho představení pak zjistíte, že tohle je základ, který vás zabaví na hodně dlouho. Konkurence klidně může přinést víc výkonu nebo živější motor i lehkonohý podvozek, ale vy stejně nakonec skončíte tady. A já se pokusím vysvětlit, proč tomu tak je. A musím taky hned na začátek říct, že R NineT je pro mě i motorka, která patří mezi nejlepší tři motorky pro rok 2019, na kterých jsem jel. A to o něčem svědčí.

Odmyslete si klidně náš testovací kousek, který sahá cenovkou až k půlmilionové hranici. Všechno, i ty nádherné frézované detaily se sice počítají, ale to co vás dostane a je největším plusem, je maximální jednoduchost. Boxer je prostě typicky vystrčený do stran a nízko nad zemí. Sedlo je uvnitř stroje a řídítka krásně široká. Okamžitě se tu cítíte dobře a bezpečně. Chytnout motorku správně koleny není jen pro sportovní pocit, ale je to, dá se říct i základ úspěchu, zda se nakonec rozhodnete zaplatit právě za daný stroj. Zkrátka se zde porovnají všichni a k tomu ty velké fortelné ovládací prvky a kulaté přehledné budíky. Mám rád, když je to všechno takto jednoduché. Něco jiného je, pokud jezdíte na motorce jednou za čas a usmíváte se jen při nastartování, ale pro každý den to chce vstřícnost, to tady mám vrchovatě.

Spojka není tak čisťounká jako na Triumphu, kde je jak samet, ale tady zas nepotřebuju skoro přidat plyn a bublavým postrčením se dám do pohybu. Nízké otáčky jsou velice příjemné a musím zmínit tu fajnovou hranici charakteru letitého motoru s moderní elektronikou. Je to přesně ta hranice, kdy vnímáte poprdlávání a typické vlastnosti motoru typu boxer. Ovšem žádné škubání a nepravidelnost chodu pro řidiče. První pořádné přidání ve vás zanechá dojem a to i přesto, že Triumph působí točivěji a moderněji. Miluju to mohutné nafouknutí a okamžitý hrubý start od nízkých otáček. Ten pocit ale trochu klame tělem a vedle Triumphu připomíná velkoobjemový americký motor v autech typu V8. Ano, ta stará koncepce s pomalejším vytáčením je přeci jen znát, ale musíte si přičíst perfektní propojení vašeho zápěstí, elektroniky a vnitřností motoru. Potom to okořeníte úžasným zvukem bombardéru z druhý světový a je vymalováno. Tohle je prostě ta dokonalá hranice starého a nového. To je pro mě nejvíc, a proto dávám i tady přednost před Speedym.

Přesně pro tyhle vlastnosti nepotřebuji a vlastně ani nechci víc. Triumph je v určitém momentu zábavnější a na Zajdovi a jeho jízdě je to hodně vidět. Jak svěžím vytáčením motoru, tak lehkostí v ovládání. Jenže co se týká celkového výsledku, je to jinak. BMW totiž udělalo vše proto, aby se vám jízda líbila vždy a všude. Ne aby vás jen ohromila čistým zátahem a vy se pak snažili to přehnaně lehké řízení na měkkém podvozku nějak ovládnout, protože se nemůžete pořádně chytit koleny. Že Speedy Zajochu? BMW naladilo stejně poctivě jak motor, tak i podvozek, respektive samotné řízení. Nepopírám, že po Triumphu vám přijde vláčné, někdy přehnaně vedené tlumičem řízení a ne tak agilní, ale po pár kilometrech vám to už nepřijde. Naopak se k naturelu motoru i tlumení hodí a výborně se tak spolu doplňují.

Podvozek je sám o sobě tužší a přitom se stále umí jemně pohupovat. Je to dokonalost sama. Upalujete na horších silnicích a vy lehce poskakujete, ale jakoby se NineT vždy ještě jemně prohnula v trubkách, aby vás nenaklepala. Ano, pohodlí vypadá jinak, ale na tomto typu motocyklu hlasuji pro sportovnější a pevný podvozek a to tady mám. To Triumph je měkký. I když moc chce a snadno se ovládá, tak nakonec ve vysokém tempu v tlumičích kolabuje. NineT je zabořené v zemi a doslova ryje asfalt, a to trochu paradoxně se svojí flegmatičností, což je na tom to úžasný.

Němci si zkrátka věci dělají po svém, já s tím nemám problém a baví mě to. Přední kolo u BMW je jako buldok, navíc máte díky hmotnosti uložené hodně dole pocit, že motor taháte po zemi. Po přesednutí z Triumphu jakoby se jednalo o nový zážitek z jízdy a dokonce máte pocit, jestli není přední kolo podhuštěné. Jenže ta vláčnost s sebou nese i jistotu a pocit, že je vše festovně pod kontrolou. Takhle si představuji jistotu z předního kola. Pevnost, trochu víc snahy od řidiče při zatáčení, ale pokud k tomu máte tyhle super rozevřený řídítka, správně tvarovanou nádrž pro vaše stehna a ukotvení jezdce uvnitř stroje, výsledek je perfektní.

A to mě nutí teď přiznat, proč jsem nedal přednost Triumphu. Vzhled Speedyho se mi líbí víc, mám rád ty detaily a špičkové materiály. Dokonce i vedle BMW, které je svým zpracováním v předních pozicích, je Anglie každým svým motocyklem lepší a lepší. Je to tak dobré, že na všechny materiály saháte a je jedno, zda je to přepínač na řídítku anebo blatník. Tohle je prostě paráda. Pak to jejich neustálé vymazlování odzkoušené konstrukce motoru, ale i samotné spojky a brzd. Pokud nemáte možnost každý rok osedlat nějaký jejich stroj, tak to asi nebude tak citelné anebo možná naopak právě ještě víc. Faktem tedy je, jak je motor jemňounký a jde za plynem i přes jeho už trochu větší počítačovost. Je to vybroušený diamant a ihned po nastartování vás polije blaho, že tohle je dobře odvedená práce. Jemná spojka je snad to nejlepší, co jsem kdy zažil. Nic moc tvrdého, ale ani měkkého. Dávkovatelnost suprová a doslova se tady mazlíte.

Jenže teď to přijde. Mazlení chce vystřídat sportovní nebo jen svižnější jízda a tah na branku, ale vy cestujete po sedačce sem a tam, ruce máte sevřené zrcátky a užšími řídítky. Přenesete se přes to a prostě taháte, ale měkkost podvozku vám přeci jen nakonec nedovolí víc. A tím víc nemyslím jen bezhlavé drcení vinglů. Je to i základní pocit z dobře projeté zatáčky, kdy chcete, aby se vám vaše snaha vrátila jistým průjezdem a pevností. Přední kolo je ale až moc horlivé a k naturelu stroje s měkčím tlumením se nehodí. A tak trochu zoufale koukám na Zajdu před sebou na NineT. Ten si jede tempo, prostě se naklání z vinglu do vinglu a vždy jen při přidání zabublá a takhle pořád dokola. A já vím, že on nemusí řešit, kde má složená kolena, co ta úzká řídítka a proč sedí tak vysoko a proč je motorka pod ním utopená. A to i přesto, že na Triumphu otočím na výjezdu heft a jsem u něj okamžitě jak na gumě. Ten výkon tam je, ale rozporuplnost tu hraje přeci jen prim. Ano, někteří namítnou, že Speedy je tak charakterní a jezdec si musí jízdu zasloužit. Tvrdil bych to, pokud bych měl polovinu vyjmenovaných minusů pryč, ale takhle je to už moc věcí.

Proto jsem dal přednost BMW. A to tak moc, že přemýšlím, že si ho pořídím. R nineT je pro mě motocyklem, který nestárne, ba naopak zraje jako víno a já si užíval doslova každý metr.