Hodně rozdílná městská trojka: BMW C 400 X, Honda SH350i a Vespa Sei Giorni

Text: Filip Tichý , Honza Zajíček | Foto: Jiří Jevický | Video: Jan Hrubeš | Zveřejněno: 10.8.2022 | Zobrazeno: 13 126x

Kapitoly článku

Filip všechny tři stroje krásně rozebral ale samozřejmě to není vše, z čeho lze vybírat. Vlastně jsou to tři zástupci rozdílných skútrových kategoriích, kde každá nabídne něco trochu jiného. BMW C 400 X je zástupce maxiskútrů, i když je pravda, že úplně typický zástupce to není. Jako typický příklad prémiového „maxíka“ bychom mohli uvést spíš Hondu Forzu 350 nebo Yamahu XMAX 300. Všechny stroje spojuje dlouhá nízká konstrukce s menším průměrem kol, typicky patnáctipalcové vpředu, vzadu čtrnáctipalcové nebo dokonce třináctipalcové. Z toho vyplývá hned několik benefitů, jako je prostor pro nohy, které si můžete natáhnout dopředu, či velký úložný prostor pod sedlem. Kategorie maxiskútrů je velmi oblíbenou také tou nejprestižnější, takže tady často najdete bohatou výbavu. Podsvícený úložný prostor, uzamykatelné přihrádky před koleny, bezklíčový přístup, konektivitu a k ní nezbytné zásuvky na nabíjení telefonu nebo třeba nastavitelné plexi, dnes už často s elektrickým pohonem. Není to ale jenom o těchto drobných lákadlech, prémiové třídě odpovídá i použitá technika. Výrobci zde nasazují kvalitní podvozkové komponenty včetně brzd, k tomu své nejsilnější motory a komu by to bylo málo, může v téhle třídě sáhnout i po větších objemech. Ono je totiž s maxíky spojené ještě jedno slovo – sport. Samozřejmě ale nejde nic bagatelizovat, i v rámci třídy máme hodně velký rozptyl. Za největšího sportovce se u typických představitelů třídy dlouhodobě považuje Yamaha XMAX, naproti tomu Honda Forza je největším praktikem. Za legendu v této třídě můžeme považovat Suzuki Burgman, dlouholeté stálice prohání dravá konkurence v podobě skútrů značky Kymco nebo SYM a i v této třídě začínají vystrkovat růžky čínské značky Zontes, Voge, Keeway. Ale to, jak fungují, teprve zjistíme. A BMW? To na to jde zase úplně po svém. Třeba už jen tím, že má v nabídce sportovnější model X a cestovnější GT.

V téhle třídě je výběr jednoznačně největší

C 400 X je minimálně praktický a maximálně motorkový skútr. Když jsem ho na test přebíral, upřímně jsem ho vůbec nepochopil, praktická stránka pro mě hraje u skútru hodně důležitou roli. Když k tomu přičtu vysokou cenovku a naprosto příšerný zvuk při startování, byl jsem hodně v rozpacích. Ale jak jsem na něm jezdil víc a víc, zamiloval jsem si ho pro jeho výkon a chování, které je opravdu hodně blízké motorkám. Skútr je výkonný a má skvělý odšťuch, který ve městě pobaví i zkušeného vyježděného motorkáře. Krásné je naladění plynu a variátoru, není tu žádná protivná prodleva a skvěle s tím hraje i zbytek stroje. Podvozek je kvalitní, skútr neodskakuje, nekroutí se a je stabilní i ve vysokých rychlostech a hlubokých náklonech. Brzdy jsou skvěle ostré a dávkovatelné, ovladatelnost je příkladná a vůbec bych neřekl, že je nejtěžší. Prostě jsem tu váhu nijak neřešil. Krom zvuku startéru ze skútru nakonec tu prémiovost BMW cítíte, plasty jsou pěkné, vše lícuje, jak má a celkově působí hodnotně, i když ta cenovka, ta je podle mě za skútr trochu absurdní, tím spíš, když je jako skútr dost nepraktický díky svému malému úložnému prostoru pod sedlem. 179 000,- je základní cena, ke které ještě přičtěte příplatek za jinou barvu, než je černá, za deset tisíc si můžete doplatit vyhřívané rukojeti a sedlo, příplatek si žádá i bezklíčové zapalování nebo LED světlo s denním svícením. Tohle asijská konkurence nabízí většinou v základu a za nižší cenovku. Plus by to tedy chtělo ještě nějaký top case. Tady se zkrátka platí za značku a za jízdní projev, který je proti testované konkurenci jednoduše o kus jinde. Pokud chcete skútr, co je nejblíže motorce, používáte ho hlavně pro dopravu na meetingy a nákupy objednáváte online, tedy nepotřebujete praktické vlastnosti skútru, BMW je skvělá volba.

Vzhled je i po letech dost specifický, stejně jako užitná hodnota. Vlastně je to pořád trochu exot...

Pro koho je vrcholem blaha maximální praktičnost a k rozhodování používá výhradně zdraví rozum, pro něj bude ideální Honda SH300i. Alespoň tedy z testované trojice. Pro mě to byl před začátkem testu jasný vítěz, protože za ty peníze toho nabídne fakt hodně. Naložíte na něj a do něj skoro všechno, díky velkým kolům přejedete jakýkoli terén v komfortu, co víc od skútru chtít? Tak tedy velí teorie, realita je v přímé konfrontaci trochu jiná. Designově je SH svěží, to je pravda, zpracování je fajn, ale v téhle konkurenci je znát, že to je takový „dělňas“. Neznamená to, že by to bylo špatné, až na víčko přihrádky před kolenem, která se tváří, že vám zůstane v ruce. Jen to není nijak prémiové, nesednete si z toho na zadek. Vlastně jsem si na něj nesednul ani z podvozku. Ano, velká kola jsou fajn, ale je cítit, že jsou tu obyčejnější komponenty, které nekopírují podklad tak dokonale. Z brzd také nejde motorkový pocit, ale sílu mají a tak by se vlastně dalo pokračovat. Celé je to takové milé, nenáročné, funkční. Dokonce i motor, který má sice dost páry, ale je naladěný hlavně na příjemný zátah. Píšu to teď hlavně v porovnání s BMW, kdo bude brát SH z racionálního důvodu převážně do města, ten bude naprosto spokojený. Obratnost a hbitost je skvělá, dokonce, když jsem na něj přesednul z BMW, přišlo mi trochu vratké. Hlavně do města a na kratší dobu jízdy ho odsuzuje také jeho záchodový posez, který nejde nijak měnit, nohy si také nenatáhnete. Když ale proklouznete městem jako nůž máslem, odvezete přitom nákup na víkend a na ploché podlážce pytel granulí pro psa, rychle na to zapomenete.

Kufr v základu? To je důvod k radosti!

Samozřejmě ani Honda SH350i není jediná svého druhu. Je to takový referenční stroj, od kterého se můžete odpíchnout dvěma směry, ostatně sami se o tom můžete přesvědčit ve srovnávacím testu z roku 2021. Pokud i v této třídě toužíte po co nejmotocyklovějším dojmu, můžete sáhnout po bestselleru třídy Piaggiu Beverly, pokud byste chtěli naopak maximum užitné hodnoty za co nejméně peněz, můžete přemýšlet nad Agility od Kymca. A tím jsme se vlastně vyčerpali, protože skútrů s rovnou podlážkou, koly o velkých průměrech (16 palců vpředu, 16 nebo 14 vzadu) a objemem nad 300 kubíků už víc nenajdeme.

Skromná ale ve finále pestrá nabídka

Ještě jednodušší to je v kategorii stylových retro skútrů. Zatímco u stopětadvacítek se ještě nějaké alternativy najdou, ve větším objemu jste si do nedávna mohli vybrat, v jaké verzi si tu Vespu vezmete. Jestli moderněji laděnou GTS nebo testovanou retro edici Sei Giorni. Nově jí ale vyrostla konkurence v podobě znovuzrozené Lambretty, která letos na trh vypouští dva modely – G 350 a X300. Z tohoto koláče si chce ukousnout také Keeway se svým strojem Sixties 300 a to je minimálně z těch známých značek prodávaných u nás vše. V téhle třídě je nejdůležitější vlastně vzhled a styl, ty ostatní praktické věci přicházejí tak mimochodem. Samozřejmě, pořád je tady hlavní výhoda v podobě hbitosti skútru v městském prostředí, nechybí ani slušný prostor pod sedlem a přihrádka na drobnosti, nicméně to nejsou oblasti, kde se rozhoduje o koupi. Tyhle stylové skútry se také vyznačují malými 12palcovými koly, které jsou zejména v rozbitém městském terénu výzvou pro konstruktéry – jak udělat, aby to na těch malých kolech nedrncalo?

Tak pro kterou zahoří vaše srdce?

Právě tohle je věc, která mě na Vespách vždycky fascinuje a třístovka Sei Giorni není výjimkou. Typické přední jednostranné zavěšení s kyvnou vidlicí je zlatým dědictvím značky a jsou na něm znát roky dřiny a odříkání. Je doslova neuvěřitelné, jak to na výmolech funguje. Žádné rány do rukou, vlastně ani nevíte, že máte pod sebou malé kolo, zároveň ani nevíte, že vy tam dole bylo něco jinak. Samozřejmě i tohle odpružení má své limity, při nevybíravém přejezdu retardéru se ozvaly dorazy, ale pořád je to od obou konců úctyhodný výkon. Ohledně výkonu na tom vážně Vespa není špatně, i když je tu nejslabší. Její nízká váha to kompenzuje a jak už psal Filip, ve finále byla dvěma urostlejším naprosto konkurenceschopná. Nejvíc byla absence kubíků znát při zabrání z místa, kde se k tomu přidala ještě prodleva na plynu respektive variátoru, který menší motor nechá maličko roztočit, než zabere. Vespa je rychlá, snadno ovladatelná, vlastně i pohodlná, dál je to jen o tom, jak moc chcete být retro a speciální. Pro běžnější a umírněnější jezdce bude asi vhodnější GTS, tohle Sei Giorni je totiž dost specifické. Sednout každému nemusí světlo v podobě bradavice na předním blatníku, mně navíc přijdou dost absurdní tlusté gripy s chromováním, ty vypadají jak z nějakého chopperu z devadesátek. Naopak přepínače, o těch si může nechat zdát většina dospělých retro motorek a ten budík! Těžko říct, jestli v dnešní době u mládeže uspěje, každopádně to bude asi jediná nově homologovaná motorem poháněná věc, kde najdete mechanické počítadlo kilometrů. K tomu ještě ručička palivoměru, digitální hodiny a to je všechno. Potřebujete ale víc, když jedete do centra na kafe? Jo, hodilo by se ještě, aby se pod sedlo vešla i jiná přilba než minimalistický vespácký bonbónek ale znovu opakuji - Vespu kupujete, protože se vám líbí, ne proto, že na ní chcete vozit rodinný nákup. Tím spíš, když je prakticky vyndavací vanička přímo nad motorem a spoustu věcí domů přivezete ve stavu polovičního uvaření. Často se stává, že tyhle kultovní produkty nejsou úplně dokonalé a s Vespou to vidím stejně. Tenhle kousek měl doslova tragickou přední brzdu, divné páčky a krom těch šílených gripů by mě ještě iritoval pohled zezadu, kdy linka sedla není rovnoběžná s linkou madla. Podobně třeba jako u Harley-Davidsonu to ale evidentně lidem nevadí, Vespy se prodávají jak na běžícím páse i přes jejich cenovku. Cena jako za základní BMW je dost vysoká a já bych za to chtěl vše ťip ťop. Ale když ona je tak krásná a emocionální…

Když ji miluješ, není co řešit

Každá kategorie je jiná a každá je pro někoho jiného. Aby toho nebylo málo, začínají se nám do toho objevovat takzvané crossovery, v tomhle případě jde o skútry s terénním nádechem. Ty mají něco z maxiskútrů, nejsou přitom zase tolik maxi, naproti tomu se tváří, že by skoro mohly na start Dakaru. U některých je to vyloženě póza (Kymco DTX 360), další nabídnou alespoň kvalitnější odpružení (Honda ADV350, Keeway Vieste 300 XDV) a někdo vsází u větších skútrů vyloženě na tento segment (Peugeot XP400). Jak vidíte, je z čeho vybírat, takže nezbývá, než si rozmyslet, do jaké skupiny nakonec patříte vy a jaký skútr je vaším favoritem.