Ducati Streetfighter 848 (vs MV Agusta Brutale 920)

Srovnání malého Streetfightera s MV Agustou Brutale 920 se přímo nabízí. Kromě krajiny původu toho mají tyhle dvě krasavice společného mnohem víc: téměř shodná čísla najdeme u obou modelů v kolonkách maximální výkon i krouticí moment, podobné jsou si rámy a podvozkové komponenty a jejich dovozci se dokonce skoro na tisícovku přesně shodli i v doporučených prodejních cenách. MV Agusta je však podstatně štědřejší pokud jde o množství dodaného materiálu: zákazník u ní za své peníze získá motor s dvojnásobným počtem válců, a v suché hmotnosti pak poctivých 20 kg navrch oproti Ducati.
Loňskou novinku MV Agusta Brutale 920 jsme už podrobně představili v našem předchozím testu, a tak na tomto místě nebudeme znovu opakovat všechny detaily. Připomeňme jen krátce, že se jedná o jakousi "low-cost" verzi modelů Brutale 990 R a 1090 RR, kterou MV Agusta minulý rok představila s cílem oslovit širší klientelu. V rámci úsporných opatření došlo k výměně některých komponentů za levnější, ale celkovému charakteru motorky to podle nás nijak neuškodilo, a kromě toho, náročnější zákazníci mohou stále sáhnout po dražších modelech v plné výbavě.
S Brutale 920 jsem měl letos tu čest už podruhé, a znovu to bylo setkání plné emocí a radosti - tedy alespoň z mé strany. Opět jsem obdivoval neuvěřitelnou elasticitu motoru: není zrovna obvyklé, aby motorka s ciferníkem otáčkoměru očíslováným až do patnáctky tak plynule zatahovala hned od volnoběhu. Pořád se mi líbí i vyšší řídítka a celkově pohodlná jízdní pozice, výborný podvozek a brzdy, a pochopitelně krásná práce designéra. Nic se nezměnilo ani na nešvarech Brutalky - sedlo a stupačky stále kloužou, tlačítka na přístrojovce se špatně ovládají a spotřeba převyšuje celorepublikový průměr nejmíň o dva litry.
Po přesednutí na Streetfighter 848 mě jako první napadlo slovo štíhlá. Dva chybějící válce dělají fakt velký rozdíl, a Ducati je proti MV Agustě hubená jako anorektička. V tomto případě ale chybějící centimetry v pase nejsou známkou nezdravého životního stylu. Jenom chvilku trvá se osmělit a stisknout ji pevně koleny i přesto, že má útlé boky. Však je taky potřeba pořádně se držet, když dvouválec rozbalí celý svůj arzenál. Výkon sice není tak brzy dostupný jako u čtyřválcové Agusty, a teprve od čtyř tisíc otáček se dá hovořit o plynulé jízdě, zato vibrace a drsný sound počáteční nervozitu dostatečně vynahradí.
Menší Streetfighter je ve srovnání se svojí větší a starší předlohou méně nahrbený dopředu a nabízí o něco civilnější posez, ale ve srovnání s Brutale 920 má pořád o dost agresivnější postoj. Uzounké sedlo není zrovna turistického typu, takže celkový jízdní komfort hodnotím ve prospěch Agusty. A obecně Brutale považuji v tomto srovnání za pohodlnější a ke každodennímu použití přívětivější motorku. Ducati Streetfighter 848 mě zase víc okouzlila svojí drsňáckou povahou.
Podvozky mají srovnatelné, 848 se o chlup líp vede díky hubenějšímu rámu, Brutale má zase pružnější motor. Nedá se jednoznačně říct, která je lepší. Agusta vychází z tohoto duelu jako dokonalá manželka, se kterou se dají pohodově trávit všední dny i víkendy.  Ducati jako milenka, která dokáže rozbít i naprosto spokojené manželství,