Gas Gas SM 700 & ES 700: Emoce až na prvním místě

Čeká mě hodně nabitý den, který se rozdělí na dvě části, tedy silniční a terénní část, a jsem si jist, že dneska nebude ani na vteřinu nuda. Upřímně, jsem rád, že se nejdřív obleču do kožené bundy a podívám se na zoubek motardu SM 700, a teprve pak se nastrojím do offroadové výstroje, abych si vypruboval enduro ES 700. Času není na zbyt a ze zaparkované řady si takám esemko, které si v rychlosti doladím podle potřeb. Tím mám na mysli stavitelné páčky spojky a brzdy, ale také elektroniku, která nabízí několik možností přizpůsobit si charakteristiku mašiny pro sportovní nebo více civilní použití. K dispozici je "obyčejný" režim jedna, kdy  SM 700 platí za spořádaného slušňáka, a pak režim dva, kdy má šanci ukázat svůj instinkt dravce. Už na místě vnímám sportovně laděnou pozici, která není kategorii motard vůbec nic dlužna. Sedím celkem vysoko, ovšem s výškou 173 cm nemám problém došlápnout na zem, vnímám širší řídítka, ale i užší a rovné sedlo. Pochopitelně cítím mnohem níže položený předek, než je u endura s větším jednadvacítkovým kolem a vyšším zdvihem pérování.

Víc nemá cenu řešit a jde se na věc. Netrvá dlouho a celá naše skupina mizí v horských serpentýnách, kde se esemko cítí jako štika v rybníce a důrazně mi říká, pro co se narodila. Tu hravost a chuť dovádět bych vám přál zažít! Výjezd z pravého vinglu, rychle na brzdy a šup s tím do levé vracečky. Chvíli vydržet v náklonu a pak bráááp, ze zatáčky pod plynem ven. Takhle je to furt do kola a já se totálně bavím. Teď by to mohlo vypadat, že SM 700 je výbušnou sportovní potvorou, se kterou není radno si zahrávat, jenže tak tomu není. Velký jednoválec je neskutečně příjemný a jeho výkon se moc hezky dávkuje. I při sportovně laděném režimu číslo dva je nástup výkonu hezky čitelný a reakce na plyn bez náznaku agrese. To ale neznamená, že by sedmikilo nemělo chuť do život, kdepak, jede jako čert, ale prostě působí hodně lidsky a ani méně zkušený fára se nemusí bát přehnaně ostré rekce. Mě se líbí, že už v sérii můžu využívat oboustranné rychlořazení, které maximálně umocňuje sportovní sklouznutí a vlastně nefunguje vůbec špatně. Když už se bavíme o převodovce, tak je dobře, že šestá rychlost je zpřevodována do rychlosti a na přejezdech nemusí motor točit nesmysl. Ať je to jak chce, asi mi všichni dáte za pravdu, že SM není tím nejlepším  nářadím na dlouhé cesty a jeho přednosti si užijete trošku jinak.

V horských klikaticích oceňuji skvělou ovladatelnost a jednoduché řízení. Tohle je fakt paráda a je hračka si SM 700 pokládat do zatáčky nebo v rychlosti přehazovat v utažených esíčkách. Musím přiznat, že jsem čekal o trošku tužší pérování, než je v sérii a možná bych si ho o chloupek trošku přitvrdil. Ta možnost tu pochopitelně je a pérování WP Apex si člověk dokáže do jisté míry doladit podle potřeb. Opět je důležité pamatovat na to, že esemko je mašinou pro každodenní ježdění a ve městě by přehnaně tvrdý podvozek mohl být tak trošku kontraproduktivní. Jenže tady v horách se na to rychle zapomíná a člověk lehce podlehne svižnému svezení. Důležité je, že se předek nijak nepříjemně nepotápí, a to ani při ostřejším brzdění. Marná sláva, tady musím pochválit brzdy Brembo, ale i nastavení citlivosti ABS, které bohužel u motardu nejde na předku vypnout. Zadní kolo jde v klídku do smyku a na předku je ábéesko nastaveno tak šetrně, že žádnou legraci nezkazí. Pomalu se dostáváme dolů z hor a valíme si to skrz vesnice a města. Je fajn, že také v pomalejším tempu SM 700 nepůsobí nervózně a ucukaně, což by se u většího jednoválce dalo čekat. Ptáte se na vibrace? Za mě všechno v lati a vzhledem ke zmíněné konstrukci motoru vnímám je ty, které chci cítit a na které má jednoválec nárok.

Vypadá to, že máme po he he, a jedeme na oběd, kde silničního raubíře vyměníme za terénního dobrodruha. Jenže omyl, parkujeme u doma u MotoGP legendy Sete Gibernaua a skoro nevěřím svým očím. Mám před sebou motárdový okruh a borce, který vodil špičkové dvoutaktní i čtyřtaktní speciály a nejednou dokázal pořádně potrápit božského Valeho. Sete je neustále dobře naladěn, tedy jen do okamžiku, než mě zahlédne, jak se chystám vyrazit drtit okruh v džínách a bundě. No, co se dá dělat, sobě i Setemu slibuju, že pojedu opatrně a rozhodně nebudu tlačit na pilu. 

Po skvěle podané teorii, kdy nám Sete doporučil jet styl „knee down“ (než klasický motardový foot down), vyrážíme na okruh a je to celkem cvrkot. V sedle Gasíka si vychutnávám všechny možné zatáčky, ale i delší rovinku, po které je potřeba ostřeji brzdit a vejít se do utažené zatáčky. Prostě totální pecka a snažím se stále myslet na rady španělské MotoGP star, ovšem také na svůj vyladěný „outfit“ a hlavně to nesložit, protože to bych si pak vyslech... Také ve sportovním režimu jsem se sedmikilem maximálně spokojen a pokud bych něco řešil, tak jen utažení stavitelného pérování nebo rychlořazení s krapel sportovnější charakteristikou.

Mám za sebou dvě rundy a jak se říká, v nejlepším je třeba přestat, a tak to prostě je, takže balíme fidlátka a jede se do offroadového areálu jen kousek od Setteho domu. Tady na nás čeká smečka endur ES 700 a stále usměvavá „dakar lady“ Laia Sanz. Pro první seznámení s tratí si nás Laia bere do parády a hned od prvních metrů ukazuje, proč ji to na Dakaru tak skvěle jede. Tahle holka fakt umí! Navíc má na své motorce nadstandardní výfukovou koncovku Remus a musím uznat, že s ní je zvuk sedmikila mnohem peprnější, než utlumenější sériovka, která musí splňovat jisté limity.
 

Ještě, než se pustím na dovádění po motokrosové trati, vyrážím na několikahodinový terénní vejlet po okolí s kluky z továrny. Tady je úplně všechno, co k ježdění ve volném terénu patří a nechybí ani brody říčky, široké táhlé šotolinové cesty, ale i uzoučké traily po kamenech. Opět veliká paráda a prostředí, kam ES 701 patří. Pocit za řídítky endura je pochopitelně trošku jinde, a teď mám na mysli ergonomii. Sedlo, stupačky i řídítka jsou víceméně stejné, ale jiný je pocit z předku, kdy je u endura celkem logicky položen více nad zemí. Dost je cítit celkově vyšší stavba, což má na triku jednak přední 21“ velké kolo, a pak také 250mm zdvihy pérování WP Xplor. Nastavuji si druhou ostřejší mapu a vypínám si kontrolu trakce i ABS, což na enduru ES 700 jde.

Od první chvíle je z endura cítit velice přátelský projev, lehká ovladatelnost a krásně lineární motor. Výkon se moc hezky dávkuje a líbí se mi, že sedmikilo není zbrklé, a to se hodí především v členitém terénu. Není problém jet krokem, pracovat se zadní brzdou a hydraulickou spojkou, která se příjemně ovládá. Rozsah jednoválcového čtyřtaktu je opravdu hodně slušný, a to samé tvrdím o maximálním výkonu pětasedmdesáti koníků. Jede moc hezky v celém rozsahu a ani ve vršku mu rozhodně nedochází dech. Občas se tu totiž najde delší šotolinová rovinka, kde to jde trošku rozmotat a dá se valit. Pak je spoleh na brzdy a tady je potřeba podotknout, že na předku není radiální brzdový třmen, ale klasika, která pro potřeby endura funguje a nepotřebuji víc. Když dojde na rozbité cesty a traily, kde si chci vrknutím plynu před výmolem přizvednout přední kolo, dává to Gasík levou zadní a na dvojku je předek v luftu v tu ránu.

Úplně v pohodě jsem s podvozkem a stavitelným pérováním WP Xplor, které si se vším umí dobře poradit, a to v nižších i vyšších rychlostech. Zkrátka terén filtruje jedna radost a v prostředí, kde se zrovna oddávám offroadovým radovánkám, je pro mou váhu 70 kilo naladěn ideálně. Dá se říct, že ideální jsou i plasty a stavba motorky v oblasti kolen, protože se mi dobře pohybuje ve stupačkách a přenáší váha těla dopředu i dozadu. Jasně, v zadní části by Gasík mohl být štíhlejší, ale je tam 13,5l nádrž, a už proto to se to dá respektovat. Stejně jako u motardu nevnímám nijak nepříjemné vibrace, a to ani v zubatých stupačkách, které jsou bez gumy.

Když jezdím v rozmanitém různorodém terénu, kde to není vyloženě o extrému, ale spíš o free ridu, jsem v pohodě s rozumnou váhou a velice slušnou ovladatelností. Sedmikilo se hezky řídí a ani v krkolomnějším terénu nemám pocit, že bych se s jeho váhou musel prát. Samozřejmě, že ostré soutěžní enduro je pocitově o kus lehčí a dají se s ním vyvádět mnohem větší skopičiny, jenže tohle je dualsport jak poleno, a z toho pohledu zaslouží slova chvály. Konec konců, určitě nejsem sám, kdo by bral více podobných kousků od dalších značek než jen těch, které sídlí v Mattighofenu.
Při návratu z vejletu se vracíme skrz vesnici a na chviličku se dostáváme na asfalt. Ani tady není nic vyloženě špatně a je jasný, že ES 700 bude fungovat také při silničních přejezdech a rozhodně není jenom ryzí offroadovou záležitostí, a to je v pořádku.

Ještě, než zazvoní zvonec, tak je příležitost endurko prohnat po části motokrosové trati a nataženém cross country okruhu. Tady se dá tahat a jet celkem svižnou jízdu. Jasně, že na motokrosovou trať existují dravější motokrosové speciály, ale jak vidno, i na civilním enduru se dokáže skvěle bavit, jen to má svoje limity. Před ježděním nám trať pořádně nakropili a vodou rozhodně nešetřili, takže je to docela boj, tím spíš na homologovaných pneumatikách, které nemají takové boční vedení, jaké by bylo třeba. Někdy je to na výjezdech ze zatáček pod plynem slušnej tanec, a to mě baví, protože Gasík působí velice čitelně a není ostrou vzteklinou. Nicméně, ES 700 dává celkem dobře i rozbité úseky a nemá problém ani s dopady po skocích, protože i v takových chvílích funguje wépéčkové pérování velice zdatně. Ještě lépe se ES 700 cítí na plynulejším cross country okruhu v lese, kde s ním je kus legrace a dokáže upalovat v tempu.

První ochutnávka napověděla, že Gas Gas rozšířil modelovou řadu o dva sportovně laděné kousky, které umí fungovat jako civilisti v běžném životě, ale zrovna tak jako sporťáci, kteří naservírují spoustu temperamentních zážitků v terénu nebo na silnici. Na rovinu, jak jim to půjde, se dalo tak trošku čekat, protože v mnohém se podobají svým nevlastním oranžovým a modrožlutým sourozencům z Rakouska, ovšem v některých detailech se přeci jen liší. Je bez debat, že enduro ES 700 platí za dualsport, jakých na trhu bohužel moc není a myslím, že by jsme si je zasloužili, co říkáte? Alespoň za mě je dobře, že rakušáci drží jednoválec při životě a nenechali se odradit nemilosrdným předpisům Euro 5 a podle neoficiálních informací se popasují i se šestkou, bude-li třeba.

Ať je to jak chce, enduro si posvítí především na motorkáře, kteří holdují terénu, ale nechtějí vyloženě ostré závodní nářadí. Naopak motard SM 700 je jasným silničářem, co to umí na zakroucených asfaltkách hodně zostra a nezalekne se ani mraveniště v podobě rušné metropole. Osobně si myslím, že když motard dostane nějaké jiné bačkory, dovede se popasovat i lehčím terénem, což nám jasně dokázal nebojsa Peter, co ho neplánovaně provedl po kamenitých trailech. Podle informací jsou sedmistovky právě na výrobní lince a během května se začnou objevovat u prodejců za cenu, která pravděpodobně přesáhne hranici tří se tisíc Korun. Ano, souhlasím, že je to pořádná pumelenice a vůbec bych se nezlobil, kdyby tyhle atraktivní továrny na emoce byly o nějakou tu pětku levnější. K dispozici budou i verze pro kategorii řidičáků A2. Samozřejmostí je široká škála příslušenství, doplňků i výstroje jezdce v barvách Gas Gas.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

Klady a zápory

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE