Speciální enduro edice od KTM, Husqvarna a Gas Gas: S pocitem šampióna

Je zvláštní pocit naložit tašku s offroadovou výstrojí a do navigace zadat lokaci Masarykův okruh. Normálně bych se balil na okruhový dýchánek, jenže dneska je všechno jinak a po D1 valím na prezentaci rakouských soutěžáků ve speciálních barvách. Enduro nadšenci dobře vědí, že brněnský areál už několikrát hostil enduro závody, a že jeden z podniků republikového šampionátu CAMS namotal trať právě na Masecu. Umělé překážky v prostoru stadionu a přírodní enduro trať kousek od pověstné Schwantzovky hostí novinářskou prezentaci, během které budou vyzpěvovat jak dvoutaktní hadimršky, tak čtyřtaktní úderníci.

Ještě, než atraktivní grafiku vyleštěných soutěžáků ozdobí bláto, pojďme se v rychlosti podívat na speciální edice od KTM, Husqvarny a Gas Gasu. Soutěžní KTM ctí tradiční oranžovou barvu a grafika exkluzivních modelů EXC Champions Edition připomíná tovární stroje fabrických jezdců závodících ve světových šampionátech FIM Hard Enduro a EnduroGP. Tyto limitky jsou k dispozici jako dvoutakty, konkrétně 250 a 300 EXC a pak také jako čtyřtakty 250, 350, 450 a 500 EXC-F. Pérování, motory i výfuky jsou stejné, jako u sériových modelů EXC a rozdíly jsou hlavně vizuální záležitostí. Proto u oranžových šampiónu najdeme Red Bull KTM Factory racing grafiku, oranžový rám nebo oranžové sedlo Selle Dalla Valle. Nechybí ani doplňky, které u sériových EXC v základu nenajdeme a mám na mysli například chrániče rámu a motoru, plovoucí brzdový kotouč, ocelovou rozetu Supersprox, ODI gripy, oranžový rychloupínák předního kola, větrák na chladiči nebo pneumatiky Michelin. Kromě kačen v provedení Champions Edition jsou k dispozici modely Six Days, které grafikou oslavují zemi, ve které se konkrétní rok jede šestidenní a ani s rokem 2025 nemůžou chybět.  

Endura KTM se vyznačují především ocelovým rámem, odpružením zadního kola systémem PDS, tedy bez přepákování, brzdy i spojkou od značky Brembo a čtyřtaktní i dvoutaktní soutěžáky jedou s elektronickým vstřikováním. Oranžové endura se startují elektrickým startérem a pomocí přepínače na řídítkách je možné zvolit mírnější nebo ostřejší mapu. U čtyřtaktů má jezdec k dispozici volitelnou kontrolu trakce a rychlořazení, chcete-li quickshifter. Pérování obstarává značka WP a plně stavitelné tlumiče XACT se zdvihy 300 a 310 mm, přičemž přední vidlice má uzavřené cartridge samozřejmostí je přístup ke vzduchovému filtru bez nářadí, transparentní nádrž nebo šestistupňová převodovka.

Husqvarna nabízí speciální modely v podobě stylovek řady Heritage a PRO. Co se techniky týče, vše je v základu stejné jako u oranžových sester a také Husky jedou s ocelovým rámem a pérováním WP XACT se zdvihy 300 a 310 mm. Největší rozdílem je odpružení zadního kola systémem přepákování, a to pro někoho může být argumentem. Ještě u předchozí generace se na Huskách objevovaly brzdy a spojka Braktek, které s rokem 2025 vystřídalo Brembo. Speciální verze Heritage se týká téměř kompletní dvoutaktní a čtyřtaktní modelové řady a k dispozici jsou dvoutaktní modrobílé Husqvarny TE 250 a 300 nebo čtyřtaktní FE 250, 350, 450 a 501. Endura Heritage se vyznačují modrobílou grafikou se žlutými tabulkami a grafické provedení ctí minimalismus s nádechem retra. Najdeme u nich řídítka Pro Taper, ODI gripy nebo modré sedlo korespondující s jednoduchou grafikou. Modelová řada Heritage není záležitostí pouze endur, ale také motokrosů. Motokrosů se však netýká edice PRO a vlastně se netýká ani celé enduro řady, protože ve verzi PRO lze pořídit pouze nejpopulárnější a nejprodávanější ostré soutěžáky TE 300 a FE 350.

Modely PRO prozradí jednoduchá bílošedá grafika a řada nadstandardních doplňků a komponentů. Mezi ně patří například brzdové kotouče Galfer, tovární kola s CNC frézovanými nábami a ráfky Excel Takasago, závodní sedlo, ocelová rozeta Superprox, chrániče brzdových kotoučů, ODI gripy nebo chrániče motoru včetně ochrany přepákování i rámu.   

Také značka Gas Gas se může pochlubit speciální limitkou v podobě dvoutaktní třístovky EC 300 GP, která ale do Brna nedorazila. Třístovce to ve speciálních barvách opravdu sluší, a kromě povedené černočervené grafiky se žlutými číselnými tabulkami musím pochválit černé ráfky, které mi u ostatních sériových Gasíků chybí. Mimochodem, barevnost gépéčka se prý nechala inspirovat vítězným závodním speciálem z roku 1994. Vyladěný Gas Gas působí už na první pohled exkluzivním dojmem a vizuální rozdíl oproti sériovým modelům EC je obrovský. Třístovkový úderník s elektronickým vstřikováním paliva se může pochlubit lepším vroubkovaným sedlem, černými gripy a řídítky Neken, přepínačem mapování motoru, větrákem na chladiči, předním plovoucím brzdovým kotoučem, červeným rychloupínákem osy předního kola, chráničem motoru, černými ráfky nebo ocelovou rozetou Superprox.   

Model GP používá standardní výfukový systém i stejné pérování WP, jako jsou montovány na ostatní Gasíky. Pérování WP Xplor se zdvihy 300 mm vpředu i vzadu využívá vidlici s otevřenými cartridgemi a zadní kolo je odpruženo pomocí přepákování. Právě po stránce pérování se Gas Gasy oproti ostatním enduráckým sourozencům z Mattighofenu liší, protože ty používají XACT a vidlici s uzavřenými cartridgemi, stejně jako jiné brzdy a spojku. Gas Gas i nadále zůstává u komponentů Braktek. Když už jsem nakousl sériovky, tak jen připomenu, že modelová řada EC obsahuje jak dvoutakty EC 125, EC 250 a EC 300, tak čtyřtakty EC 250 F, EC 350 F, EC450 F a EC 500 F. I ty jedou s ocelovým rámem, transparentní nádrží a přístupem ke vzduchovému filtru bez nářadí. Jak už zaznělo, využívají pérování WP XACT, brzdy a spojku Braktek či hliníkovou podsedlovku.

Husqvarna TE300 Pro

Hmotnost: 108,5 kg, nádrž: 8,5 l, zdvihy pérování: 300/300 mm, světlá výška: 354 mm, sedlo: 952 mm.

Husqvarna FE350 Pro

Hmotnost: 110,9 kg, nádrž: 8 l, zdvihy pérování: 300/300 mm, světlá výška: 343 mm, sedlo: 952 mm.

KTM 300 EXC CHAMPION EDITION

Hmotnost: 104,9 kg, nádrž: 9 l, zdvihy pérování: 300/310 mm, světlá výška: 347 mm, sedlo: 963 mm.

KTM 350 EXC-F CHAMPION EDITION

Hmotnost: 107,3 kg, nádrž: 8,5 l, zdvihy pérování: 300/310 mm, světlá výška: 347 mm, sedlo: 963 mm.

GAS GAS EC 300 GP

Hmotnost: 107,9 kg, nádrž: 9 l, zdvihy pérování: 300/300 mm, světlá výška: 354 mm, sedlo: 956 mm.

Hmotnosti uvedeny bez pohonných hmot.

Prezentace rakouských blátomilů se pomalu rozjíždí a než je na namotané enduro trati zařežeme od bláta, máme možnost blbnout na umělých překážkách jako jsou pneumatiky, klády, kameny nebo betonové panely. Tady je to spíš o nižších rychlostech a rovnováze a vnímání rozdílů mezi dvoutakty a čtyřtakty. Nepovažuji se za vyhraněného dvoutaktáře nebo čtyřtaktáře, ale jelikož jsem do nedávna parkoval ve své garáži italské čtyřtaktní enduro, začínám na oranžové čtyřtaktní třipade. Tahle kubatura mi maximálně sedí a dobře mi poslouží pro poctivou rozcvičku a na prohřátí kostí. Na 350 EXC-F se mi dobře pracuje s výkonem, který má lineární nástup a velice slušně se dá fungovat i v nižších otáčkách při průjezdu pomalejších úseků tratě.

Když potřebuji, stačí vrknout plynem a relativně v klidu se přehoupnu přes kládu. Také na pneumatikách není problém nadávkovat plyn a při vyhoupnutí předního kola všechno lehce podpořit spojkou. Opravdu se s ničím nemusím prát a absolutně mi nechybí kultivovaný průběh výkonu a okamžitá reakce na plyn. Velice slušně funguje hydraulická spojka a díky tomu si jednoduše koriguji výkon na zadním kole, což na trialových překážkách je třeba. Ano, třipade zaslouženě boduje u širokého spektra jezdců a vyhoví jak ostříleným endurákům, tak těm, kteří s větším čtyřtaktem začínají. Pochválit musím také sedlo Selle Dalla Valle, a zejména jeho neklouzavý povrch. Přesednutí na menší čtyřtaktní dvěpade od Husqvarny jasně dokazuje, že něco na tvrzení „objem ničím nenahradíš“ bude a je znát i relativně malý rozdíl objemu, jako je 250 versus 350. Teď se musím víc snažit, a to platí například při přejezdu vyšších pneumatik, kdy musím důrazněji vrknout plynem a spojkovat. Všechno je hlavně o středním pásmu, protože se spodkem se u čtyřtaktní dvěpade moc počítat nedá.

Dvěpade je moc hodným endurem a díky čitelnému a plynulému nástupu výkonu bude sedět především začínajícím endurákům. Vnímat jde také váhový rozdíl a při přesednutí z KTM cítím trošku jinou ergonomii a zdá se mi, že i nižší stavbu. O kus větší rozdíl pociťuji při přesednutí na dvoutaktní třístovku od Husqvarny a mám tím na mysli hlavně motor a řízení. Na dvoutakt si chvíli musím zvykat, to je fakt, každopádně rychle mu přicházím na chuť a na překážkách trialového charakteru si doslova lebedím. Baví mě celkem mohutný spodek a příjemně plynulý nástup výkonu v kombinaci s pocitově lehkou motorkou do ruky a dobře dávkovatelnou spojkou. Na pneumatikách, kládě nebo v kamenech je to strašně příjemná mašina a je mi jasné, proč jsou dvoutakty tak žádané a proč se jim tak skvěle daří, i navzdory některým nepochopitelným legislativním výmyslům.

Jejich přednosti se ukazují i na parádním členitém enduro okruhu, který vede lesem i po loukách. Svezení na dvoutaktu je strašně příjemné, a i když musím víc používat brzdy, často řadit a spojkovat, je svezení o velké radosti a zábavě. Mám zrovna pod zadkem sériovou dvoutaktní dvěstěpadesátku od Gase, kterou jsem před chvílí vyměnil za dvoutaktní dvěpadě od KTM. Musím přiznat, že jsou si motorky v mnohém podobné, nicméně stejně cítím rozdíl jak v projevu motoru, tak ve fungování pérování a jiný dojem na mě dělá také jízdní pozice. Teď ale nemůžu říct, že by Gasík byl špatný, to vůbec ne, ale je fakt, že na kačeně jsem se cítil o fous lépe, i když mi přišla o něco vyšší. Na KTM se mi o něco víc líbilo pérování, které působilo citlivějším dojmem. Dvoutaktní dvěstěpadesátky jsou v porovnání s třístovkou pocitově divočejší a alespoň z mého pohledu nedávají tak mohutný spodek a hladký přechod do středního pásma. Každopádně také dvěpade ve dvoutaktu s elektronickým vstřikováním funguje hezky plynule a s výkonem se dobře nakládá. Během brněnské prezentace mám možnost vyzkoušet rozdíl mezi fungováním brzd Brembo a Braktec a jen se mi potvrzuje, že systém od Bremba mi vyhovuje víc. Především pak lepším nástupem a citlivou reakcí i na lehčí namáčknutí.

Hodně času trávím ve stupačkách dvoutaktní Husqvarny TE 300 a čím déle na ni jezdím, tím více si uvědomuji, jak mi sedí a jak této trati vyhovuje. Začíná to výkonem a končí ergonomií i velice dobře fungujícím pérováním. Výkon dvoutaktní třístovky je krásně plynulý a je super, jak se s ním dá nakládat už od nejnižších otáček, kde stačí cukrovat plyn a třinda se neohroženě prolétá terénem. Když je třeba, stačí vrknout plynem a bez problému si přizvednu kolo a v tu ránu jsem tam, kde potřebuji být. Samozřejmě, že když dostane napít, tak letí nehorázně hodně a už proto si myslím, že patří do rukou zkušených enduráků, kteří vědí, jak se věci mají.

Pokud bych si vybíral ostré enduro pro ježdění v podobném terénu a jezdil hlavně ve volném terénu, asi by dvoutaktní třístovka byla ideální volbou. Vzhledem k tomu, že to mám tak napůl a stále si rád vyrazím vrknout také na motokrosovou trať, dost možná skončím u čtyřtaktu. Také toto může být faktorem, který výběr ovlivní. Otázkou vkusu je potom výběr verze, tedy jestli zůstanu u sériového provedení, anebo si dopřeju některou speciální edici, jako je Champions Edition od KTM, Heritage od Husqvarny nebo GP od Gas Gasu. Tyto edice jsou víceméně o vzhledu a několika doplňcích, nikoliv o závodních komponentech, jako je pérování, výfuky nebo motorové kity.

Informace o redaktorovi

Vláďa Novotný (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 173 cm
Honza Zajíček - (Odebírat články autora)

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE