H-D VRSCR Street Rod

Jak je patrné z řádků na předchozí stránce, srdcem nového Street Rod je i nadále osvědčený vodou chlazený agregát, který je všem dobře známý pod označením Revolution. Pojmenování motoru vychází z toho, že jeho podstata je úplně jiné povahy, než jakou měly motory motocyklů H-D dříve a odklon od jejich víceméně tradičního řešení byl v roce 2001 naprosto revoluční, ba pro někoho i těžce stravitelný. Stejně jako u V-Rod zůstal i zde nadále zachován zdvihový objem 1130 cm3. Motor byl však především díky koncovkám výfuků a přemapované řídící jednotce dotlačen na výkon 88 kW (120k) při 8250 ot/min.
Možná to pro někoho nemusí být hodnota, která by měla být nějak výrazně v jízdním režimu vnímána, ale věřte, že ani ne tak maximem výkonu, jako spíše charakterem točivého momentu a celkovým děním od 5000 ot/min. výše je tato změna oproti V-Rod sakra patrná. Pokud se na V-Rod objevili vyznavači třásní a letecké přilby, zde je integrální přilba a nejlépe kožená kombinéza nutností. Srdcervoucí síla, která vystřelí motocykl vpřed po otočení plynové rukojeti, Vám v mžiku zatlačí průzor až na nos a teprve když lapnete po dechu, tak Vám dojde jaký je to mazec. Sportovnější vyšší usazení s jednou nohou přímo na koncovce výfuku vám nedá mnoho šancí, jak se schovat před náporem větru, který se na Vás zákonitě valí. Usazení je všechno jen ne to, co byste asi od tohoto motocyklu při prvním seznámení čekali.

Po chvíli si na novou situaci zvyknete a začnete si čisté nespoutané síly užívat. Ne nadarmo je pod zkratkou VRSCR skryto (V-Twin Racing Street Custom Roadster), což asi nejlépe vystihuje podstatu tohoto motocyklu. Síla jemu vlastní, jak pitbullovi bojovnost, je na zadní kolo přenášena tradičním ozubeným řemenem. Řazení jde hladce a plynule, všech pět rychlostí je rozloženo až s překvapivou přesností. Pokud nejste zrovna na nějakém letišti, rozjezdy a machrování na roštěnky na přechodu Vám zpravidla vystačí právě do zmiňovaných 5000 ot/min, protože výše už Vám asi nedovolí vzdálenost k další křižovatce. Nad 5000 ot/min se rozpoutá ve stroji peklo, které umocněné usazením jezdce přímo nad výfukem a vším tím děním, dává vašemu počínání ty správný emoce.
Je pravdou, že omezovač poctivě zapne při 9000 ot/min, což je na jednu stranu rána z milosti, aby Vás stroj nesetřásl ze sedla, avšak na stranu druhou důvod k tomu, aby Vás postrašil při náklonu v zatáčce. Na třetí rychlostní stupeň stroj zabírá naplno tak kolem 160 - 170 km/h a to začíná být přesně ten limit, kdy je jezdec schopen se ještě bezpečně udržet. Pro nenechavce samozřejmě nabízí i více, a proto není jistě tajemství, že pátý stupeň budete hledat někde nad ryskou 200 km/h.

Všechno toto počínání by samozřejmě nebylo možné bez náležitě dimenzovaného podvozku. Zde asi nejvíce chvály zaslouží nová převrácená vidlice, která dokáže opravdu s naprostou přesností eliminovat všechny nežádoucí nárazy a nerovnosti. Tužší nastavení celého podvozku však oceníte spíše na kvalitnějších vozovkách. Opravdovou lahůdkou jsou extrémně účinné brzdy Brembo, které i největšího skeptika nenechají na pochybách, že tento H-D brzdí jak o život. Podobně kousavě účinné brzdy bych asi hledal na nějakém jiném motocyklu opravdu těžko, ale při dimenzích tohoto formátu se není co divit. S hmotností kolem 280 kg se v pravdě nejedná o žádného střízlíka a průjezdy zatáček, či testovacích rovinek je třeba občas náležitě krotit. Ovladatelnost je vzhledem k délce motocyklu až překvapivě snadná, i když pro ještě zábavnější průjezdy bych se za trochu menší rozvor asi nezlobil. Náhlé změny směru jízdy jsou sice lehce limitovány, ale nazvat tento stroj těžkopádným cvalíkem by nebylo správné. Samozřejmě, významný podíl na této skutečnosti nelze upřít kvalitnímu odpružení.
Celkově vzato podobné jízdní vlastnosti a potenciál v kombinaci se shodným objemem, který tento motocykl nabízí, asi budete v produkci jiných značek jen stěží hledat. Průměrná spotřeba v testu se ustálila na přijatelných 7 l / 100 km. Lehkou vadou na kráse byl u této základní verze jen zvuk koncovek výfuku, které striktně dodržují všechny evropské předpisy a normy. To je však “vada“ v pravdě dočasná a sjednání nápravy bude spíše dílem objednávky. Již v současné době je Street Rod nabízen v několika barevných provedeních. Moje osobní volba by padla zřejmě na testovanou černou, či firemní oranžádu.

Informace o redaktorovi

Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE