Honda CB500F

V Hondě si dali za cíl postavit pohodovou mašinu, která bude maximálně „user friendly“ a od samého začátku nebude majiteli posílat účet do červených čísel. Vyjít vstříc by mělo začínajícím motorkářům, holkám, ale i střelcům, kteří sedlají mnohem silnější mašiny, ale potřebují něco univerzálního pro všední den.

Ruku na srdce, Honda CB500F svým vzhledem nikoho vyloženě neposadí na zadek, ale zrovna tak nikoho neurazí. Mezi ty pěkné detaily rozhodně patří agresivní přední maska, pěkně tvarované boční spojlery, ale i drobná podsedlovka. Naopak trojúhelníkový plast pod sedlem a nádrží, páčka zadní brzdy, řadička nebo stupačky nejsou zrovna prvky oku lahodící. Celkově ale „efko“ působí kompaktním dojmem. Musím přiznat, že mým favoritem je jednoznačně cébéčko ve sportovním bílém provedení, nicméně elegantně červené má také něco do sebe.
CB500F dostalo fungl nový motor. Díky výkonu 35 kW splňuje řadový dvouválec s osmi ventily podmínky třídy řidičáků A2. Tenhle výkon budou mít jezdci k dispozici při 8500 otáčkách za minutu. Při sedmi tisících nastoupí maximální kroutící moment 43 Nm. V Hondě se vůbec netají tím, že si u cébéčka vypůjčily některé díly ze supersportu CBR600R. Jsou to třeba písty, ale i konstrukce šestistupňové převodovky.
Dvouvál je zasazen do rámu z ocelových kosočtvercových trubek. Přední teleskopická vidlice se nedá nastavovat. U zadního centrálního tlumiče Pro-Link je pak možnost nastavit předpětí v sedmi polohách. Na přední kolo si pětikule nechá obout stodvacítkovou pneumatiku na zadek stošedesátku. Testované nahaté cébéčko je vybaveno systémem ABS. Je ale možné pořídit verzi bez ABS a ušetřit tak 13.000 Kč. Pokud pořídíte CB500F s ABS, vězte, že se nedá vypnout. Se systémem ABS je pohotovostní hmotnost 194 kilo a bez něj o dvě kila nižší. Nádrž dokáže slupnout 15,7 litrů benzínu. Při reálné spotřebě okolo čtyř litrů je šance na nádrž ujet téměř čtyři stovky kilometrů. Tak do sedla, ať víme, jak to valí.

Drtím první kilometry a v hlavě si promítám vzpomínky na první oťuknutí nahaté pětikule v zasněženém Katalánsku. Tenkrát byla hrozná rákoska a ani nevíte, jak jsem si lebedil, když se nažhavily vyhřívané rukojeti. Dneska je tomu úplně naopak. Frčím si na nahatém cébéčku a užívám si sluníčkem vyhřátý asfalt a teploty kolem dvaadvaceti stupňů. Naprostá pohoda! Během dnů, kdy mám cébéčko ve svých spárách, jezdím především po městě. Prostě každodenní klasika…do práce, na nákupy, na úřady a zase do práce…vždyť to znáte. To ale neznamená, že bych úplně zanevřel na silničky za městem a také tam si na chvíli jedu vyčistit hlavu. Při každodenním městském dobrodružství oceňuji posed vstřícný každodennímu ježdění. Na nahatém cébéčku se sedí ve vzpřímeném posedu, ostatně tak jak se na naháče sluší a patří. Maximálně mi vyhovují rovné a široké řidítka, díky kterým se mi nahatá pětikule výborně ovládá. Fajn jsou také níže položené stupačky, takže člověk nemá kolena až pod bradou. Pokud bych po stránce ergonomie mohl něco změnit, byl by to sklon sedla. Na můj vkus je totiž sedlo poněkud více nakloněno k nádrži. Sedlo je položené ve výšce 785 mm nad zemí a to bezesporu sedne jak bikerům, tak bikerkám menšího vzrůstu.
Během prvních kilometrů troubím jak o život. Cébéčko má totiž tlačítko klaksonu na pozici, kde má většina mašin přepínač blinkrů. V našlapaných ulicích Prahy si nemůžu vynachválit pocitově nízkou váhu a z toho pramenící skvělou obratnost. Troufám si říct, že právě tohle patří mezi nejsilnější stránky efkového cébéčka. To bezesporu ocení každý, kdo nahatou pětistovku osedlá. Jsem ale přesvědčen, že lehká ovladatelnost nejvíce sedne začátečníkům, kteří teprve s vyšší kubaturou začínají, ale i křehkým slečnám motorkářkám. Do not jim bude hrát přední brzda s pozvolným a neagresivním nástupem, která se dá celkem pohodlně ovládat jedním prstem. Systém ABS se jezdci zbytečně do ničeho nemíchá a svou přítomnost citlivě připomene až ve chvílích, kdy je třeba. Nevýhodou je, že páčka brzdy není stavitelná. Když se ale podíváte do ceníku, asi nemá cenu dál rozebírat, proč tomu tak je a proč cébéčko nepřijíždí rovnou z výrobní linky se stavitelnou páčkou. Mechanická spojka si oproti páčce brzdy říká o větší sílu, a tak ovládání není jen o jednom prstu.

Při denodenním lítání v městském provozu mi maximálně sedí jemný a mírumilovný projev řadového dvouválce v nízkých a středních otáčkách. Do šesti tisíc otáček je cébéčko klidné jako beránek. Je až neuvěřitelné, jak čistě a plynule dvouvál funguje už od tří tisíc otáček. Jakmile se vytočí nad šest tisíc, chytnou v něm saze a v tu ránu předvádí své sportovnější já. Děje se tak bez nepříjemných vibrací a jakéhokoliv nervózního projevu. Snad jen škubnutí při pootočení plynové rukojeti z nulové pozice by si tahle nahotinka mohla odpustit. Ideální je dvouvál točit tak do osmi tisíc a pak řadit další rychlost. Šestistupňová převodovka s krátkou a silnou jedničkou odvádí práci velice dobře. Je přesná, má krátké kroky a rychlosti zapadají bez nepříjemných zvukových doprovodů. Bylo by super, kdyby ještě zařazený kvalt zobrazil multifunkční digitální displej. Jsem přesvědčen, že také tady by mašina získala další plusové body především od začínajících motorkářů. Jenže to jsem zase u té ceny… když už přišla zmínka o displeji, musím na jeho adresu dodat, že se dobře čte a že ukazuje jen nejzákladnější informace. Zpětné zrcátka dokáží poměrně dobře ukázat, co se děje za zády, k úplné dokonalosti ale ještě krůček chybí. Nicméně je fajn, že výhled neruší vibrace a roztřesený „obraz“.

Od první chvíle vnímám cébéčko jako všestraný univerzál, který mě nenechá při povinnostech každodenního života na holičkách. Doveze mě do práce, vyřídit kdejakou volovinu na úřadech, zrovna tak dopraví na nákupy, ale i na pokec za kámošema. Nikdy bych ale neřekl, jaký je to pouliční rošťák… znáte to, tichá voda břehy mele. Dost často se přistihuji, jak valím s předním kolem ve vzduchu a mám při tom pusu od ucha k uchu. A právě tohle se mi na CB500F líbí. S grácií dokáže odmakat černotu všedního dne a přitom jezdce stále bavit.

Poměrně dobře se bavím i na silničkách za městem. Nikde si neužívám pružný motor lépe než tady. Dvouvál si nechá líbit jízdu na kochačku v nízkých otáčkách, ale zrovna tak svižnej polet v otáčkách nad šest tisíc. Právě tady v něm čertovsky chytnou saze. Podvozek si také se svižným tempem ví rady. Parádně si užívám překlápění mašiny z pravého vinglu do levého, dobrzdění před zatáčkou a následnou akceleraci. Vše jde hladce, lehce a naprosto samozřejmě. Svůj podíl na tom mají i obuté Dunlopky. Musím ale přiznat, že stejně dobře fungovaly při španělské prezentaci gumy od Metze.

Kdybych se nesvezl, nikdy bych nevěřil, kolik legrace se dá s CB500F za necelých 143 tisíc zažít. Přesně tohle je mašina, která dokazuje, že za rozumnou cenu se dá pořídit poměrně dost muziky. Jasně, člověk po ní nemůže chtít žádné supersportovní výkony a vybavení prvotřídními komponenty. Když ale vezmeme v potaz poměr cena/výkon, vychází z této rovnice nahatá pětikule sakra dobře. Tím spíš, že není problém jezdit za necelé čtyři litry na sto. Člověk ji pak na pumpě klidně odpustí válející se víčko nádrže na zemi, protože není uchyceno na pantu, ale i nestavitelné páčky či levně se tvářící řadičku nebo páčku zadní brzdy. Osobně bych se nebál sáhnout po verzi bez ABS a ještě nějakou tu kačku ušetřit. ABS funguje velice dobře, o tom žádná, ale myslím si, že bych to bez něj zmákl bez větších problémů také.