Honda CBR1000RR vs Suzuki GSX-R1000 vs Yamaha YZF-R1
Text: Tomáš Mikšovský , Tomas Mysliveček , Libor Milota | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 15.6.2009 | Zobrazeno: 90 222x
Málokdy se poštěstí naplánovat přímý test konkurenčních motocyklů v jeden termín a ještě mít k dispozici celodenní ježdění na mosteckém autodromu. To vše se klukům z redakce povedlo a my měli možnost podrobit, alespoň tři „Japonky“ královské kubatury menší komparaci. Z trojice japonských motocyklů Honda CBR1000RR, Suzuki GSX-R1000 a Yamaha YZF-R1 byla do mých rukou svěřena právě novinka letošního roku Yamaha YZF-R1.
Kapitoly článku
Yamaha YZF-R1
Přechod hnací síly z motoru na zadní kolo je při aktivním režimu „STD“ velmi plynulý a měkký, takže žádné kopance ani neucítíte a obavy z podklouznutí zadního kola se značně redukují. Ještě ve středních otáčkách je výkon motoru omezován a jízda na mokré vozovce a pneumatikách od výrobce je bezpečnější, i když rázné otočení plynu se bez sebemenšího přemlouvání postará o pěkný taneček s touhle sličnou Japonkou.
V dnešní době je kterýkoliv supersport do silničního provozu nebezpečně rychlý a tak hodnotit, který že to agregát táhne lépe, je docela nesmysl. Lze mezi konkurenty srovnávat snad jen jízdní vlastnosti, brzdy, posed, spotřebu, design atd. a otázka využití maximálního výkonu je vhodná na opravdový závodní okruh. Motocykl zkrátka po českých silničkách a silnicích letí skutečně ku……!
Jsme v plném počtu, registrovaní, promrzlí a odhodlaní pustit se do vodních testů nejrychlejších produkčních supersportovních motocyklů. Vyjíždím s Yamahou na trať a hlavou se mi honí myšlenka ve smyslu: „Hlavně klid, nepojedeš v kombinéze vlakem domů...“ a hned při prvním otočením plynu mě předbíhá standardní tvrdá zadní „mišelina“. Japonka to nemá ráda moc zhurta a tak opět nechávám „STD“ v pozoru a první kola se snažím zahřát pneumatiky. Lehký déšť nám komplikuje práci, ale já se dostávám do svého rytmu a pomalu zrychluji.
Po několika kolech jsem se odhodlal přepnout na mapu „A“, která je nesrovnatelně agresivnější ve spodním a středním spektru otáček. To nebyla zrovna voda na mlýn pro zadní pneumatiku, která neustále na první dva rychlostní stupně hrabala jako třiapůla v bahně, ale výjezdy začínaly být svižnější. Přestože je Yamaha na počátku akcelerace klidná a moc dobře chápe strategii průjezdu, je zapotřebí být citlivější k plynové rukojeti, protože za drobnou chybu Vás potrestá nečekaným a velmi rychlým driftem, který je na mokré trati všudypřítomný.
Plusy
- možnost výběru palivových map,
- velmi příjemné dávkování hnací síly,
- parádní odezva ve spodních a středních otáčkách
- slušná ovladatelnost
Mínusy
- nebrat na dlouhé cesty
- nepříjemné sálající teplo ze spodu sedadla
Video z testu
Honda CBR 1000RR
Zhruba po druhé dvacetiminutovce jsem osedlal CéBRo, na který jsem byl hodně zvědavý, protože je známo, že jeho jízdní vlastnosti jsou oproti konkurenci vyzrálejší. Když pohlédnete na tyto tři bojovnice, Honda je zcela zřetelně opticky nejmenší, takže předpoklad je tam již od samého začátku.Dosedl jsem za řidítka designově podařené Hondy a překvapilo mě, jak je všechno krásně malé. Přední maska je užší než u Yamahy a mám pocit, že sedlám přerostlého minibika. Honda žádný výběr palivových map či jízdních režimů nenabízí, motocykl je určen spíše pro zkušenější piloty, kteří vědí, jak s tímto „strojkem“ zacházet i v těch nejhorších povětrnostních podmínkách.
První dvě kola mi dává jasně najevo, že se s ní musí opravdu opatrně. Přesné nájezdy do zatáček ji nedělají problém ani při rychlejším tempu. Ale kde při testu ztrácela mé pomyslné bodíky, je právě ten průjezd a již zmiňovaný kopanec do zadního kola. V tomto směru je Yamaha naprosto nepřekonatelná. Při každé akceleraci se soustředím na to, aby přechod kroutícího momentu na zadní kolo nebyl tak agresivní. Tohle totiž dělá Yamaha pěkně za Vás a vy se nestaráte o to, jak se budete válet na zemi nebo jak budete eliminovat nečekaný smyk zadního kola. Je zajímavé dělat testy za těchto podmínek, kde přijdete také na věci, nad kterými se za běžných okolností mnohdy ani nepozastavíte.
Podvozek a jízdní vlastnosti CéBéeRka mě ani tak trošku nepřekvapily, jako spíše uspokojily. Tohle je jednoduše hondí vlastnost, se kterou se dá počítat již od samého začátku a znovu mi to „Faryk“ v tomto testu potvrdil v plné parádě.
Plusy
Mínusy
- absence účelové palivové mapy pro mokré podmínky
- horší odezva plynu
Suzuki GSX-R 1000
Pokud se bude jednat o továrním nastavení motocyklu, tak ani Suzuki nepředčí „CéBéeRko“ v ovladatelnosti, dle mého názoru je třeba vynaložit větší sílu při manipulaci v rychlých překlapovačkách. Jaká je u Suzuki velmi typická přednost, ví asi každý. Ano, je to brutální nástup výkonu v těch nejvyšších otáčkách. Pokud by měla Suzuki vytáhnout do placu jedno jediné eso, byla by to dozajista tato vlastnost. Motocykl jede v maximálních otáčkách jako utržený ze řetězu, ale to bohužel není všechno.
Plusy
Mínusy
- ve srovnání s konkurencí horší ovladatelnost
- slabší výkon ve spodním spektru otáček
Závěr
Pokud si to zrekapituluji, tak Yamaha má neuvěřitelně silné spodní a střední pole otáček, bohužel ji chybí jiskra na samotném vršku. Suzuki slabší spodní spektrum otáček a brutální vršek, který je opravdu věhlasný. No a pak je tu Honda, která jede pěkně plynule od spodu, až do konce svých možností.Tři různé motory, tři různé zážitky, těžko někomu vtloukávat klíny do hlavy, který motocykl je z nich nejlepší. Se všemi se člověku jezdí dobře, každá nějakých způsobem hezky osloví, ale jen jedna ve Vás zanechá optimální pocit spokojenosti z jízdy a u mě zvítězila Honda CBR1000RR. Nejen proto, že design je dle mého názoru nejvíce vyvážený, výkon motoru je lineární, ale důvodem nejlepšího hodnocení jako samotný celek motocyklu, který vytváří příjemného společníka na cestách i velmi konkurenceschopnou zbraň na závodních okruzích.
Informace o redaktorovi
Tomáš Mikšovský (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 174 cm
Tomas Mysliveček (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 189 cm
Libor Milota - (Odebírat články autora)
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)