Kawasaki ER-6n

Text: Marek Hrodek | Foto: Jarda Ducháček | Zveřejněno: 29.5.2006 | Zobrazeno: 80 424x

Už při prvním představení se mi tahle novinka líbila svým neotřelým designem. Velice mě na fotkách zaujalo, že nikde nevidím výfuk. Až při větším zkoumání, mi vše došlo a stroj se mi začal líbit ještě více. Hýří totiž opravdu nejen estetickými či kosmetickými novinkami, ale tyto prvky jsou také velmi funkční. Není totiž nad to spojit příjemné s užitečným.

Kapitoly článku

Design

První co asi všechny cvrkne do oka, je velmi úzká stavba a na první pohled chybějící výfukové potrubí. Všechno je jen perfektně odvedená designérská a konstrukční práce. Výfuk je integrován pod motor a navíc by měl podporovat splnění normy Euro III. K tomu všemu se z něho line i bez úprav velmi pěkný zvuk, za který by se nemusel stydět ani „litr“.

Přední světlomet je až moc futuristický, ale prostě tenhle styl musí přijít a my staromilci půjdeme k ledu. Nádrž příjemně vytvarovaná, sedlo na první posaz i okouknutí hodně solidní.
Neotřelá konstrukce rámu a především zadní trojúhelníkové „kyvky“. A co víc, mimo střed umístěný zadní tlumič s vinutou pružinou v barvě motocyklu. Přední o průměru 41mm klasické konstrukce.

Posaz pro mne velice vstřícný. Vše se nachází v dosahu, nikde nic nemačká, nikde nic nepřečnívá. Opět chválím konstruktéry. Páčky na řidítkách jsou obě seřiditelné, ale zrcátka ne a ne nastavit, abych viděl co se děje za mnou (bohužel za celou dobu se mi to nepovedlo a stále jsem si koukal na ramena nebo lokty). Přední blikače jsou zapuštěné v plastových krytech nad motorem a zadek je ve slušivém kabátě. Celá zadní část je velmi jednoduchá a dopilovaná k precizní dokonalosti, i když se někomu líbit nemusí, u mě má plus.

Budík v kterém je integrován digitální ukazatel rychlosti a ručičkový otáčkoměr je přehledný a v krajích ho doplňují obvyklé kontrolky. Pod ručičkou otáčkoměru jsou tři zcela zásadní kontrolky a to FI - signalizuje stav vstřikování, pak kontrolka paliva a kontrolka přehřátí. Digitál ukazuje hodiny, počítadlo kilometrů i tripmaster.

Vstup pod sedlem najdete klasicky jako u posledních modelů - z boku dole pod kapotáží, což mi nepřijde jako dobré řešení. Pod sedlem moc prostoru není, ale najdete tam malé nářadíčko. Co by mi citelně vadilo hlavně za deště, byla absence ochrany od zadního kola. Nečistoty a voda procházejí až dopředu k motoru a motocykl je po pěti minutách v dešti kompletně špinavý. Navíc jsou zde ukryty i elektrické součástky, a podle mne je otázka času, kdy se k nim voda také dostane.

Motor

Dle údajů by měl mít motor 72 koní při 8500 otáčkách za minutu a 66 Nm při 7000 otáčkách. O 180° posunutý na klice řadový lineární dvouválec je „krmen“ dvojitou vstřikovací jednotkou. 83x60 mm jsou údaje vrtání a zdvihu. Celkový objem je 649 ccm.

Převodovka je šestistupňová, ale její řadička je až moc miniaturní. Na to jediné jsem si zvykal déle. Kola jsou obě 17“, vpředu je klasický rozměr 120/70, vzadu 160/60. Přední kotouče jsou o průměru 300 mm, jsou děrovány a po obvodu odfrézovány, aby stihly odvádět více tepla. Zadní kotouč má průměr 220mm. Nádrž by měla mít 15,5 litrů. Hmotnost se ustálila na 174 Kg, což je velice příjemná hodnota.