Moto Guzzi 1200 Sport 4V
Text: Filip Tichý | Foto: Jiří Jevický | Zveřejněno: 11.12.2009 | Zobrazeno: 34 262x
Netrvalo to ani dva roky, co jsem se zakoukal do velkého naháče s trošku zavádějícím názvem Sport, a už je tu nová verze 4V. Konstrukce motorky zůstala nezměněná, ale motor se čtyřmi ventily na válec místo předchozího dvouventilu natolik změnil charakter Sportky, že si to zaslouží samostatný test.
Kapitoly článku
Přečtěte si redakční test modelu Moto Guzzi 1200 Sport.
Po probuzení o sobě dá motor vědět stejně bouřlivým duněním jako dříve, přestože se od základů změnila výfuková soustava a také koncovka výfuku je místo „karbonového“ válce z roku 2007 vyvedena v podstatně divočejším tvaru. Jen ten chrochtavý dozvuk na pozadí se možná trošku zjemnil a zkultivoval? Po vyhoupnutí do sedla je znát trochu civilnější poloha řídítek, která dovolí vzpřímenější posez i menším postavám. Já dlouhán jsem s tím nikdy problém neměl, ale je pravda, že menší jezdci na předchozích ročnících vypadali trochu jako když visí na býkovi za rohy. S novou jízdní pozicí jezdce se také trochu zesílil sklon k zavírání řídítek do zatáčky v nižších rychlostech, takže do náklonu to chce Sportku posílat trošku pod plynem, pak je dojem z průletu zatáčkou dokonalý.
Řadím za jedna a znovu a znovu se nestačím divit, jak se z kdysi tak řachavých převodovek Guzzi mohla vývojem učesat takhle jemná a citlivá záležitost. Chod páčky je trochu delší, ale řazení je tiché a jemné, až jezdec občas postrádá důraznější reakci v páčce, která by ho ujistila, že už tam skočil další kvalt. Také lovení neutrálu na křižovatce mi občas chvíli trvalo, to už se mi poměrně dlouho u nových mašin nestalo, zastavte někdo ten pokrok!
Po rozjezdu je okamžitě znát, že motor na nižší otáčky nemá ten razantní odpich jako první dvouventil. Sportka zrychluje, ale tak nějak nemastně-neslaně, reakce na pořádné přidání plynu veškerá žádná. O to agresivněji působí mohutný nástup od 5 tisíc, kdy si mašina vzpomene na svůj název Sport a mohutně zabere a žene ručičku otáčkoměru zběsile nahoru. Tento mohutný až sportovní vršek vás neustále nutí zrychlovat a po deseti kilometrech zjistíte, že místo původně plánované pohodové projížďky jedete pořádnou palbu. Od turistického courání mě navíc trochu odrazovalo humpolácké vstřikování, které dělalo z klidné jízdy stálou rychlostí dost ucukanou záležitost. Tady bych ovšem tipoval, že šlo o otázku seřízení, protože ostatní redaktoři při dalším testu nic podobného nezmiňovali.
Nový o deset koní silnější motor celou Sportku posunul směrem k podstatně ostřejší jízdě, ovšem pamětníkům původního dvouventilu podle mě bude ten brutální odpich od spodu již při nízkých otáčkách trochu chybět. Sportka totiž nijak neskrývá svoji vyšší hmotnost a aspoň mě osobně tak trochu „čoprácký“ projev dvouventilového motoru trochu lépe ladil s dojmem z mohutného stroje s neméně mohutným charisma. Tenhle naháč byl navíc perfektním nářadím pro zájemce o svižnější svezení i se spolujezdcem, pro které byla Breva už příliš moc turisticky laděná. Pro ty může být motor lačnící po otáčkách trochu zklamáním.
Nový quattro-valvole jezdci sice nabídne strhující svezení s vytočeným motorem, ale daní je častější podřazování při vjezdu do vesnice nebo před předjížděním, které vás nakonec strhne k podstatně rychlejšímu tempu, než jaké jste měli v plánu. Abych to shrnul, neberte výše uvedené výtky jako celkovou kritiku, jde jen o srovnání s předchozí verzí. Nový živější motor je bezesporu lepší než předchozí dvouventil, o tom není sporu a při výběru bych po něm osobně bez váhání sáhnul. Aby ale byl úplně perfektní, ještě by to možná chtělo podobné poladění jeho charakteru, jaké letos prodělala off-road verze cestovního maxiendura Stelvio NTX oproti prvnímu vydání Stelvia, to znamená posílení spodku a vyhlazení prudkého nástupu na výkonové křivce.
Co novému majiteli přinese skvělý pocit, je rozhodně perfektní zpracování a smysl pro detail, který se v designu modelu Sport V4 projevuje v každém pohledu. Kde jsou ty časy, kdy Guzziny měly pověst strojů plných šarmu, ovšem se svéhlavým chováním a nepřesným zpracováním? Nová generace modelů této značky datovaná od přechodu pod křídla koncernu Piaggio stále příjemně překvapuje precizním provedením, moderní výbavou zahrnující třeba displej s nejnašlapanějším palubním počítačem na trhu motocyklů nebo třeba novou generaci kardanu C.A.R.C. Při tom všem si ale stále zachovává obrovské charisma, strhující zvuk i exkluzivitu, vlastní jen a pouze italským strojům.
Informace o redaktorovi
Filip Tichý (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 195 cm
Jiří Jevický - (Odebírat články autora)