Moto Guzzi Bellagio 940
Text: Lukáš Růžička | Foto: Jarda Ducháček , Lukáš Růžička | Zveřejněno: 10.9.2007 | Zobrazeno: 43 344x
Po nedávném představení modelu 1200 Sport je zde opět po kratší době svěží italský vánek od jezera Como, tentokrát v lehce umírněnější podobě zcela nového motocyklu Bellagio. Název příznačný pro městečko v okolí jen potrhuje silného ducha a styl tohoto italského motocyklu, který svádí k divokým projížďkám ve stylu chopper&cruiser. Škatulkování však pro tento stroj tak nějak nesedí a i když je zde obchodní snaha motocykl někam zařadit, více než co jiného je stroj především svůj a originální. Bellagio je typickým příkladem motocyklu, který tak trochu bourá klišé a vnáší opravdový neklid do zažitých norem a tabulek prodejců. Tento italský vibrátor je tak od každého trochu a pokud bychom měli hovořit o nějaké snaze na něco navázat, napadá mě snad jen před nedávnem ukončená řada V11. Bellagio je však především ryzí porce nadšení z jízdy, která je gradována přesně v duchu svých zakladatelů účelností a nezbytností, která tímto strojem prostupuje stejně tak, jako vibrace typicky obnaženého 90◦ V-Twin motoru.
Kapitoly článku
Vývoj a design
Italská Moto Guzzi nás v posledních letech stále častěji překvapuje novými a vpravdě originálními motocykly, které ji tak řadí stále výše na motocyklové výslunní. Tento pozitivní trend a oživení se započal již v devadesátých letech, kdy modely jako California, Nevada a V11 Sport přinesly potřebné oživení. V současné době je značka pod patronací silné skupiny Piaggio Group, pod jejíž křídla přišla spolu s Aprilii v roce 2004, a rozhodně jí to svědčí.
Samotné Bellagio bylo představeno v loňském roce na milánské výstavě, kde spolu s modelem Griso 8V, 1200 Sport a cestovním Norge 850 bylo šlágrem expozice značky. Celý stroj působí velice jednoduše, avšak účelně. Komorně černé provedení s masivním logem na objemné kovové palivové nádrži (19l) je spolu s širokými “T“ řidítky v ostrém protikladu s minimalistickou úzkou zádí. Ta zakončená plastovým blatníkem s menším koncovým světlem nestydatě odhaluje letmo zavěšené kolo (180/55-ZR17) nerozlučně spjaté s kloubovým hřídelem systému (CA.R.C.). Vše je doplněno mohutným spletencem svodů, které ústí do dvouhlavňové ráže hřmících koncovek. Jednoduše radost pohledět.
O jezdcovo pohodlí dbá kromě jiného poctivě čalouněné sedlo, které přináší i přes menší rozměry dostatek komfortu. To však jednoznačně neplatí pro spolujezdce, který je zde brán spíše do počtu, i když na nějaké to přiblížení v rámci projížďky kolem bydliště to asi stačí. O to více překvapení přináší prostor pod sedlem, který nabízí poměrně slušné zázemí na nezbytnou výbavu a nějaké ty drobnosti, avšak na každodenní používaní to zrovna není. Středem všeho dění, je jak je u Moto Guzzi zvykem, motor 90° V-Twin, koncepčně to dědictví legendárního Giulio Cesare Carcana. (První takto koncipovaný motor do V značky Carcano byl uveden na trh modelem Guzzi V7 s motorem o objemu 703 ccm v roce 1967.) Ten tvoří samozřejmě nenahraditelnou image stroje, kterou již jen dokresluje vpředu použité klasické kulaté světlo a minimalistický plastový blatník.

I přes všechny vymoženosti působí kaplička s přístroji velice uhlazeně a rozhodně nijak rušivě. Jedinou výtku snad lze mít k poněkud horšímu nasvícení kontrolek na přímém slunci, kde se přehlednost údajů trochu ztrácí.
Jezdec je usazen na motocyklu spíše vzpřímeně a s rukama na široce roztažených řidítkách je to hned od prvního okamžiku především o silných emocích a vnímaní vibrací lehce skotačivého motoru, s kterým máte maximálně možný kontakt. V-Twin dá jezdci o sobě patřičně znát hned na první nahození. Pokud bych to měl s něčím v minulosti srovnat napadá mě zde přímá úměra snad jen k americkému H-D Sportster XL 1200R, kde však byly vibrace i přes nově použité silentbloky ještě razantnější. Naopak zde, díky jinému uložení motoru, nalezneme nezaměnitelný “kývavý“ charakter.
Díky vzpřímenému usazení je z motocyklu dostatečný výhled, což do značné míry podpoří i větší a velice přehledná zpětná zrcátka. Usazení je sice vzpřímené, ale podobně jako na “nahatých“ strojích spíše sportovního charakteru s umístěním stupaček zde však nepatrně více vpředu. Nohy má tak jezdec doslova v zákrytu mohutného dvouválce, který Vám tak dokáže za nepřízně a nižších teplot i trochu přitopit. Po stránce vzhledu a funkčnosti potěší i v základu řada dalších drobností jako pancéřové hadice a další více, či méně důležité vychytávky zlepšující celkový komfort a technickou dokonalost.

Za velice vydařené lze rovněž považovat klasická leštěná vyplétaná kola, která se k takto koncipovanému stroji více než náramně hodí. Trochu kritiky rozhodně snese stojan “policajt“, který díky docela strmému stoupání vůči motocyklu neposkytuje vždy dostatek jistoty za všech okolností. Nejedná se však o extrém, jako je tomu například na některých dalších značkách italské konkurence. V rámci příplatkové výbavy bude samozřejmě k dispozici ucelená řada příslušenství, která však k datu uzávěrky tohoto článku není zatím známa. Z neoficiálních zdrojů máme informace, že by mělo být k dispozici příplatkové plexi, brašny na nádrž a zadní sedlo, padáky k motoru a v neposlední řadě ucelená kolekce oblečení podobně jako k dalším modelům značky.
Informace o redaktorovi
Lukáš Růžička (Odebírat články autora) - Výška testovacího jezdce: 182 cm
Jarda Ducháček - (Odebírat články autora)