Piaggio Typhoon 125

Už na první pohled je evidentní, že Typhoon se narodil jako padesátka - tedy skútr především  pro ty, kdo právě získali první řidičák. Subtilní postava, sportovní rysy a rozpustilá grafika jsou jako šité na míru všem, kdo chtějí fešné vozítko na dojíždění do školy nebo odpolední dovádění po městě s partičkou kamarádů. Jenže živým dvoutaktním motorům už pomalu zvoní ekologická hrana, a s přechodem na čtyři doby se srovnatelných parametrů bez zvýšení objemu prostě dosáhnout nedá. Rozšíření nabidky o čtyřtaktní stopětadvacítku je tedy poměrně logickým krokem, přestože posouvá minimální věk potencionálních kupců o rok výš. Patnáctileté řidiče ale současné regule stejně odsuzují k maximální rychlostí 45 km/h, což je v městském provozu tempo skutečně vražedné. V největším nebezpečí se ale bohužel ocitá právě jezdec na šinoucím se skútříku, kterého zleva či zprava předjede kdejaká multikára.
A tak se v sortimentu italské značky před nedávnem objevil Typhoon Sport 125. Nebýt malé nálepky na boční kapotáži a jiného tvaru výfukové koncovky, ani nepoznáte že před vámi stojí stopětadváca. Rozdíly oproti starším modelům jsou ale naopak patrné ze všech stran: v loňském roce přišel na trh kromě nové verze s větším motorem také kompletně modernizovaný design. Nové tvary dostaly boční kapoty, maska připomínající žraločí tlamu s úzkými agresivními žábrami, i charakteristický přední světlomet, který podtrhuje celkový dynamický vzhled skútru.
Podsedlové plasty trochu narostly a dostaly ostřejší hrany, se kterými korespondují i nová madla pro spolujezdce. Ten najde o trochu víc prostoru k sezení na novém pohodlnějším sedle, ale pokud měříte víc než 185 centimetrů, tak raději spolujezdci žádné velké rozvalování neslibujte, leda byste vezli anorektickou spolužačku na domácí doučování. Při jízdě bez spolujezdce by se však mohl za poměrně úzká řídítka Typhoonu poskládat i dvoumetrový čahoun, i když přitom bude muset využít skoro celou délku dvousedla a v prostoru pro kolena už mu moc místa nezbyde. Drobnějším slečnám budou naopak kompaktní rozměry vyhovovat, stejně jako výška sedla 765 mm, a ani nastupování v úzké sukýnce jim nebude díky rovné podlaze působit žádné trauma.
I když modelové označení vypůjčené od tropického cyklónu zní poněkud zlověstně, obavy nejsou na místě. Vzduchem chlazený dvouventil o objemu 125 ccm má k nezkrotnému živlu hodně daleko, zvlášť když jeho necelých 10 koní maximálního výkonu a 8,2 Nm koutícího momentu plynule přenáší na zadní kolo variátor.
Motor ale na druhou stranu není rozhodně žádný lenoch, a na semaforu vás nenechá stát o nic déle než jiná stopětadvacka. Při rozjezdech Typhoon totiž profituje ze svojí muší váhy (jejíž oficiální hodnotu bohužel neznáme) a při zrychlování dokáže držet krok třeba s Gilerou Runner, která má k dispozici o pět koní víc, až do zhruba 40 km/h. Pro pohyb městem má ale pochopitelně hlavní význam akcelerační náskok nad kolonami aut. Ty nechává Typhoon bezpečně za sebou až do chvíle, než se dopravní tep zrychlí na obchvatu nebo víceproudové magistrále. Ani tam však není žádnou brzdou a když na to přijde, umí akceptovat i stokilometrovou rychlost okolního provozu.
Při pohledu na dvanáctipalcové ráfky, obuté do širokých balónů to možná zní jako pohádka, ale podvozek i v tak vysokých rychlostech zachovává slušnou stabilitu, a vyjetá kolej od kamionu ho také z rovnováhy příliš nevyvede. Skútr s tak krátkým rozvorem (1 350 mm) se nenechá příliš pobízet ani do náklonů, a váš záměr jak vykroužit zatáčku splní přesně a bez zaváhání. Na vysoké úrovni je i jízdní komfort - přední klasické vidlici a jednostrannému zadnímu tlumiči s nastavitelným předpětím pružiny pomáhají s tlumením menších nerovnosti právě masivní pneumatiky, i když větším a hlubším kanálům je přeci jen lepší se zdálky vyhýbat. Naopak na nezpevněnou cestu k rybníku se s hrubým vzorkem přední 120/80-12 a zadní 130/80-12 můžete vydat naprosto bez obav.
Když dojde na brzdění, většinu práce bez problémů zastane přední dvoupístkový třmen na 220mm kotouči, ovládaný kapalinou v pancéřové hadici. Ale i zadní bubnová brzda má velmi převědčivý účinek, a rozhodně vás nenechá ve štychu když chcete k semaforu dobruslit s efektním zvukovým doprovodem. A trocha chuligánství ke skútru jako je Piaggio Typhoon prostě patří, ať už je vám šestnáct nebo čtyřicet.
V poskytování zábavy nepochybně spočívají největší ambice Typhoonu, ale pořád se bavíme o skútru, a od těch se obvykle očekává také určitý praktický přínos. V tomhle směru by se nějaké rezervy určitě našly: když začneme například u přepravy zavazadel, tak kapacita podsedlového prostoru končí u jedné otevřené přilby a vepředu zbývá kromě obligátního háčku na tašku jenom malá přihrádka na parkovací kartu. Také parkování by mohlo být o něco pohodlnější. Vyhoupnout lehký skútr s pomocí zadního madla na centrální stojan není sice žádná raubířina, ale slečny by boční stojánek v základní výbavě určitě ocenily. Ani karburátorem živený motor není zrovna zárukou spolehlivých startů za chladného počasí, přestože nás během testu ani jednou nezklamal. Ale když na druhou misku vah dáme sympatickou cenovku 54 900,- Kč, mizivou spotřebu benzínu a hlavně svěží moderní design, dají se všechny drobné oběti na úkor užitné hodnoty lehce tolerovat.