První významná dodávka motocyklů Zündapp se uskutečnila už v roce 1934 a jednalo se o typ K 500 v sólo i sidecarové verzi a o silné sidecarové provedení K 800. Ve chvíli, kdy začala druhá světová válka, k těmto dvěma typům přibyla ještě šestistovka KS 600. Za původním označením se objevilo písmeno W, což vyjadřovalo, že se jedná o speciálně upravené vojenské typy pro Wehrmacht. Takže K 500W, KS 600 W a K 800 W. Úpravy dle požadavků armády spočívaly v jednotných nátěrech podle toho, kterému druhu zbraní byly stroje určeny (Feldgrau - polní šedá, Panzergrau - pancéřová šeď, Marineblau - námořní modř atd.). Kromě nátěru to byly jednotné brašny po stranách zadního kola, jednotné útlejší a do terénu vhodnější tlumiče výfuků a v neposlední řadě to také znamenalo elektrickou výzbroj od firem Hella a Noris, místo původně v mírových dobách používané výzbroje Bosch. Šestistovka, která jako vysoce sportovní typ měla nožní řazení, dostala navíc ještě spřažené řazení ruční, pákou po pravé straně nádrže. To byl předpis Wehrmachtu a jeho smyslem bylo, aby v eventuálním případě poruchy nožního řadícího automatu bylo možno nouzově řadit rukou. A po prvních dvou letech války přibyly změny další, vynucené přiostřující se situací v zásobování materiálem. Takže kvůli šetření hliníkem a ostatními barevnými kovy se objevily inovované stupačky z plechu, části skříní rozvodovek ze šedé litiny a změny se týkaly i ovládacích páček, armatury řídítek, brzdových čelistí a dalších dílů, kde se cokoliv ušetřit dalo.

Všechny tři typy bylo sice možno potkat i na sólo, ale převážně se dodávaly se sidecary, které na rozdíl od sidecarů BMW měly rámy z hranatých profilů, odpérování sidecarového kola torzními tyčemi a z počátků války jen tříbodové uchycení k motocyklu. Karoserie původních sidecarů byly velmi brzy nahrazeny karoserií jednotnou, stejnou i pro těžké motocykly firem BMW a NSU.