Kawasaki ER 5 (2004)

Tentokrát už jsem byl připravený na klotoč zvaný "přepis vozidla". Všechno vycházelo parádně. Během dne jsem dokonce stihl přihlásit Abinu a přepsat SiSi na jejího nového majitele.

Nejdřív mě čekala cesta na benzínku. Necelých 400 metrů v mínusovém mrazu mě přesvědčili o tom, že je pořád únor a sezóna ještě nezačala. Následovala cesta na evidenčku. Minule jsem tam čekal asi hodinu, dnes jen 20 minut. Chlapák v monterkách to zkouknul a pochválil. Jedno mu ale při kontrole nějak nesedělo. Tou věcí byla KAWA motorka v kombinaci s mou HONDA bundou. Něco sem si vymyslel a už sem jel na pojišťovnu. Před pojišťovnou si chlápci od technických dávali kuřáckou a přišlo jim divný, že už jezdí motorkáři. Evidentně jsem je zdržoval od "práce", a tak jsem šel do vyhřívaných prostor pojišťovny. Vyřizování nové a zrušení staré pojistky opět zabralo jen polovinu času. Když jsem odjížděl na poslední štaci směrem na dopravku, stalo se to, co se stát nemělo. V mínusových mrazech byla motorka v mžiku oka promrzlá, a tak si to žádalo startování se sytičem. Ten šel ale ztuha a já neváhal použít kapinku té "hrubé síly", ozvalo se křup a byl jsem odkázán na jízdu v neustálých 4000 otáčkách. Sytič vyklouzl a nešlo ho ničím vrátit zpátky. Kvůli motoru v otáčkách jsem si dovolil menší zahrabání před pojišťovnou a jel sem. Co čert nechtěl, červená snad na všech křižovatkách. Dokážete si představit ty výrazi lidí na chodníku, když slyšeli to kvílení mé ER5. Při zařazené dvojce dokonce sytič fungoval jako autopilot a já jsem mohl jezdit i bez držení. Naběhl jsem na úřad, odhlášení a přihlášení s 50%ní úsporou času od minula (divný, že to najednou všem těm úředníkům šlo tak dobře), další podivený výraz slečny za přepážkou nad kolonkou značka-kawasaki, bunda-honda a mohl jsem jet do garáže. Sytič byl pořád vytažený na plno, a tak jsem si to dokřičel až ke garáži. Říkal jsem si, že sitič opravím až příště a mírně prokřehlí z teplot pod nulou jsem šel zpátky domů.

Papírování za námi, zase o krok blíž k ježdění.