Kawasaki ER 5 (2004)

Superózní sraz. Nejlepší, jaký jsem kdy zažil. Počasí se nakonec umoudřilo, motorek dorazil nespočet kusů, druhů a barev, takže bylo co prohlížet a fotit. Nakoukli jsme i do kostela, ale spíš jen ze zvědavosti. Před vyjížďkou jsem se rozhodl si zajet natankovat. Oblíkám se, sedám na stroj a kněz už si to šine k mý mašině a oba nás sleje od helmy až k ráfku Účinnost svěcené vody jsem vyzkoušel o pár minut později.

Spěchám na pumpu, abych stihl začátek vyjížďky a ejhle. Z lesa vystoupí fosforový panáček s červenou plackou a už je mi jasný, že tady něco neklapne. Okamžitě se začnu omlouvat a vysvětlovat celou situaci. Pan náčelník jen kroutí hlavou a v duchu si říká "Stojí vám to vůbec za to?!". Verdikt zní jasně - 2500Kč a 4 body! Suše polknu, zkouším další várku výmluv a ospravedlňování. Proběhne dechová zkouška, prolítnou mi papíry. "No vidím že jste slušný, nic jste nenadýchal, dokonce jste nám i zastavil...tak to pro dnešek necháme. Jeďte." A tak jsem na nic nečekal a jel. Při tankování mám úsměv od ucha k uchu a jsem rád, že to tak dopadlo. V dálce slyším další oběť. Heeeeeen heeeeeeen, a pak už jen dobržďování. Mají dalšího - pomyslel sem si. Cestou zpátky jsem muže (a ženu) zákona stačil natočit a ve Vackách jsme se připojili ke koloně.

Jízda v koloně byla trochu kostrbatá, ale to bylo nejspíš neuvěřitelným počtem motorek. Průjezd dolinou před buchlovskými kopci je něco neuvěřitelného. Ve zpětném zrcátku vidím nekončící kolonu motorek ve dvou pruzích, bylo nás jak mravenců. Krásnej pocit.