ČZ 250/471 (1973)

ČeZetčin deník, zápis # 1: V pátek 11/7 byl můj velký den! Vyčistili mi kladívka, seřídili zapalování, vyměnili benzinové hadičky a přidali pár filtříků (ještě pořád mám nějaký bordel v nádrži), vyčistili karburátor, připojili nabitou baterku (chudinka, postěžovala si mi, že ji omylem začali nabíjet 12V místo 6V, že ji to zezačátku docela příjemně lechtalo, ale pak to začalo brnět, takže radši začala smrdět. A páníček si toho všiml a Volty upravil), dofoukali kola, dvakrát prošlápli a chytla jsem hned napoprvé! Heč. Tak jsem se vydala poprvé na cestu s mými novými páníčky. Konečně, po dvou letech čekání a celkové šestileté odstávce. Jela jsem. Docela vyjukaná z toho zatr. pražského provozu (a to jsme jeli po periferiích), naštěstí mne nijak moc nehonili, zrovna bezpečně nebrzdím A hned na prvním kruháči jsem si škrtla stupačkou, holt sportovní podvozek se nezapře. Je ale pravda, že se ve mně ozývají podivné zvuky. Na každém hrbu se ozve divné temné zachrastění, páníček si myslel, že to dělá sedm náhradních svíček v kastlíku (jako bych byla sedmiválec ) tak je utěsnil hadrem, ale ozývá se to furt. Tak to odhadl na pravý výfuk, přesněji na jeho vnitřnosti. Tak se těším, co se bude dít dál, zaslechla jsem něco o objednaných pneumatikách, je pravda, že po třiatřiceti letech bych si nové zasloužila No a pak nářadí, rozborka, spousta nových dílů (pokud je seženou já jsem totiž vzácná holka), hadřík leštěnku a hodiny práce. Jů, už teď si to užívám.