Kawasaki Ninja 250R (2009)

Jako již každoročně jsme pořádali sraz naší rozrostlé rodinky Jiroutových. Na víkend hlásili krásné počasí a tak bylo jasné, že vyrazím na motorce, o tom žádná. V pátek jsem si vše připravila, zkontrolovala motorku, veškeré kapaliny a náplně, změřila tlak v pneumatikách a v sobotu dopoledne se mohlo vyrazit.

Vyráželi jsme dvě auta a já, na Ninje. Hm, počasí mělo být pěkné, ale když jsme vyšli ven z domu, tak začalo krápat, padaly veliké kapky, ale ani ty mě neodradily od toho, abych sedla na mašinu a vyrazila. Hrozně jsem se na tuhle cestu těšila. Říkala jsem si: "Nasedni a jeď, pak by jsi toho litovala." A dobře jsem udělala. Vím, že bych pak byla zklamaná a to by mě hodně mrzelo. Mrakům se nám podařilo ujet a za chvilku na nás vykouklo sluníčko. V Jaroměři bylo krásně.

Jakožto začátečník jsem měla na tu naši cestu dobrý "štít". Naši jeli autem přede mnou a přítel autem za mnou. Bylo to fajn, jelikož znám, jak to taťka vždycky maže, tak se mi jelo skvěle. Měli jsme dvě zastávky, kontrola motorky a také nutné wc a trošku to protažení. Jedna zastávka byla v HK, u ČKD a druhá těsně před naší cílovou stanicí, Vysokým Mýtem.

Provoz byl plynulý, jelo se parádně. Ze začátku jsem měla trošku strach z toho deště, ale jelikož sleduji radar s počasím, věděla jsem, že bude krásně a obloha se protrhá. P.S. V Hradci je vždycky o pár stupínků víc, než u nás v "podhůří".

Po příjezdu na místo jsem byla ráda, že se cesta vydařila a v pořádku jsme dorazili na ten náš srázek. Všichni se kolem mě nahrnuli a obdivovali moji Ninju a to, že jsem se pro tu motorku fakt rozhodla. Ale moc dobře mě znají a vědí, že když si za něčím jdu, tak toho vždycky dosáhnu.

Asi po hodince povídání si o motorce a o všech mých zážitcích z jízdy jsem Kawu zaparkovala do garáže ke známým, kde přečkala noc a těšila se na jízdu zpět. Z Mýta jsme vyráželi v neděli kolem poledne. Provoz nebyl skoro žádný, teplota kolem 28°C, paráda. Jeli jsme směr Solnice, kde se jede parádně, hodně rovinek a super asfalt. Zpět už jsem měla pouze jeden "štít" v podobě našeho auta, které řídil můj přítel. Skoro bych řekla, že ani nebyl potřeba. Nedalo mi to a na jedné rovince jsem ho předjela a zkoušela jsem, co z Kawi vytáhnu. Byla to moc krátká rovinka, ale těch 140 km/h tam bylo. Je to sice 250tka, takže se musí točit, pořád řadíte, ale tu jízdu si prostě užíváte, od toho tam to řazení přeci je.

Na mašině jsem byla zalehnutá, abych měla co nejmenší odpor, bylo to hodně znát. Domů jsme dorazili kolem 14 hod a já celá vysmátá, jak byl tenhle víkend super.

Mašinu jsem nechala vychladnout. Mezitím jsem si dala obídek a trošku se zrelaxovala. Po odpočinku jsem Ninje očistila její nádherný kukuč (i své hledí na přilbě), pár náletníků se tam našlo. Vyčistila jsem ráfky a tak nějak vše překontrolovala, aby to bylo zase vše ready.
Teď je Ninja zase skvěle připravená na další vyjížďku.

Motorku bych neměnila, přirostla mi k srdíčku a šlapala jak hodinky, yes!
Přeci jen jsem začátečník a pořád se mám co učit, ale jde to rychle.

Tento víkend natočeno krásných 180 km.