Motorka, která se k nám domů stále vrací jako Lassie. Snad se teď, ke mně, vrátila už naposledy a to svoje si už za těch 55 let odtrpěla.
První dojmy - Na motorce jsem se ještě nesvezl. Domů jsem jí přivezl ve šrotovém, nepojízdném stavu a v současné době jsme v období renovace. Nicméně se na první jízdní dojmy velmi těším.
Recenze
Motorku koupil můj děda v roce 1961 přes známého v mototechně za 9000 Kčs. Technický průkaz i účtenku mám doma. Jezdil na ní tři roky, dokud na něj nepřišla řada v pořadníku na moskviče a motorka šla trpěl do vlhké garáže. Potom na ní jezdil můj táta. Dnes s nelibostí přiznává, že jí sem tam trápil a že i nějaký ten pád byl. Jenže i on jí nakonec strčil zpátky do vlhké garáže, když začal jezdit autem. Pak jí zdědil jeho mladší brácha a, jak jsem zjistil z vyprávění, strejda jí asi tak třikrát kompletně rozbil. A když se i on dostal k autu, motorku najednou nikdo nechtěl. Táta mi říkal, že stála rozbitá u nás v garáži, ale já byl v té době opravdu malej, tak si to nepamatuju. Táta jí nechal dát tak nějak dohromady a potom jí věnoval svému nejlepšímu kamarádovi pro jeho syna. Když i syn začal jezdit autem motorka šla od souseda k sousedovi obyčejně tak za láhev rumu. Když přišla povinnost platit ručení za provoz vrátila se zpět ke kamarádovi, která jí společně s tátou nechali ustřihout růžek techničáku a motorka byla vyřazena z evidence, škoda. A tak šla pod kůlnu. V roce 2001 přišla vichřice, kůlna na motorku spadla a tak jí zastrčili do tůjí, kde skoro 15 let trpěla, chátrala a poddávala se osudu.
Až letos na jaře se o ní můj táta jen tak mezi řečí zmínil. Posteskl si, kde asi tak teď je, jestli vůbec JE. Vyslechl jsem si od něho její příběh a potom jsem hned tomu kamarádovi zavolal. Sešli jsme se a šli se podívat do domu jeho matky, kde jsme jí našli stát v hnoji zarostlou v tůjích. Vyrvali jsme jí ven a já si jí odvezl domů. Okamžitě jsem se rozhodl, že jí musím dát do pořádku a vrátit jí dávnou krásu. A tak jsem začal sbírat informace, učit se, ptát se, shánět díly, všechno... Motorka šla do šroubku donaha, na chrom, na písek, ke klempíři, do laku...
A brzy bude jako když jí děda přivezl z mototechny domů. Bude to to nejkrásnější pokračování jejího pohnutého osudu. A už jí nebude nikdo ubližovat, stroj s takovým osudem musí mít duši.
Nádhera
Báječný příběh. Gratuluji k takovému postoji.
Toto je opravdu renovace, žádná štětkopatinová renovace, prostě paráda
Moc pekna