Yamaha XV 1900 Raider (2008)

Yamaha XV1900 Raider - krásná stíhačka...

První dojmy - Ačkoli jsem o ní zprvu nechtěla ani slyšet, dojmy byly od prvního svezení skvělé. A dnes bych absolutně neměnila

Motorku bych doporučil pro - Každému pravověrnému chopperistovi...

Doplňky na motorce - rolka, držák na nápoje, atd..

Recenze

Yamaha XV1900 Raider – po necelých třech letech změna…

Byla to strašná, neuvěřitelná, obrovská, nepopsatelná dřina… Od manžela – kterého jsem já – znamením Beran - celá léta neposlouchala a na tu úžasnou motorku jsem si nechtěla ani sednout…

Manžel však věděl, co dělá a o čem je řeč… Stále dokola a trpělivě mi vysvětloval, že Raidera prostě potřebuju… A já – dodnes si nadávám – pořád jsem ho (Raidera) odmítala…

Manžel se však nedal a tak mi před koncem roku 2016 koupil krásného červeného Raidříka – i přesto, že jsem se od září dlouhodobě léčila s achilovkou... Prostě to risknul… S tím, že buď ho prodáme, anebo půjde do světa můj milovaný DragStar…
No a když už byl od prosince doma, tak jsem si tedy na něj po svém vyléčení na jaře letošního roku sedla… V dubnu byl můj nový červený krasavec ještě na předsezónním servisu, později mi manžel vyřídil Dekru a nakonec – v květnu mi zařídil technickou prohlídku. Mé první kilometry na Raideru tedy proběhly na jaře ještě na manželově modrém stroji – a byla to od něj asi velká odvaha, když mi ho půjčil. Sám si sedl na mého (kdysi jeho) DragStara a jeli jsme. Nevím proč, ale pořád jsem měla tendenci mu ujíždět... Kochání na chopperu není zrovna o rychlosti, ale ta jízda byla prostě božská… Motorka díky své konstrukci pochopitelně zatáčí méně, resp. je méně ochotná do zatáček, ale současně je natolik zdařilá, že se mj. i skvělému rozložení váhy výtečně ovládá. Reaguje citlivě a oproti staršímu DragStaru se mi i velmi dobře řadí i přesto, že spojka je díky hydraulice výrazně „tvrdší“.

Dodnes se smíchem vzpomínám, jak mi manžel z DragStara do handsfree říká:

„Jedeš rychle“.
A já na to – „Nééé, jedu v pohodě“.
A on znovu: „Kam letíš?!?“
A já na to znovu: „Co je? Vždyť jedu normálně!“.
A manžel zase: „Hergot jsi v obci a letíš jako blázen!“.
Opětný dotaz a odpověď: „Co je, vždyť jedu padesát!“
Přišlo jen suché oznámení: „No jo, ale mil!….“

… Takže jsem hned věděla, že to má také tachometr v kilometrech – je to ten „menší“ uvnitř ciferníku….

A měla bych také dodat něco, co jsem nečekala vůbec: Velmi jsem se bála otáčení na tomto – pro holku obřím stroji… Ale světe div se – Raider je sice delší, ale díky o maličko vyšším posedu než na „Drakovi“ se na této motorce otáčím výrazně snáze… Stačí jen těch cca 5-7 cm a když má člověk nohy trošku víc natažené, otáčení a parkování je najednou snazší i s tímhle monstrem…

Svou recenzi zkrátím, protože vše, co by mělo být o Raideru řečeno, zde již zaznělo: Mám za sebou první stovky a tisíce kilometrů. Všechno, co mi říkali kamarádi a co se zde píše, je pravda: Je to skvělá motorka a i když je velká - skvěle se ovládá a padne mi do ruky. A hlavně – při delším cestování mě díky umístění stupaček a skvělému posedu nebolí záda. Sice musím s tím neskutečným krouťákem pracovat velmi opatrně zejména na mokru, ale síla parní lokomotivy je prostě úžasná. Tohle všechno mi manžel říkal už v minulosti - jen škoda, že jsem ho neposlechla už dříve a Raidera si nevyzkoušela daleko dřív.

Děkuji Ti můj úžasný manžílku, že ses nenechal odbýt! Jako obvykle - měl jsi prostě zase pravdu…

Ačkoli na tomhle stroji musím krotit emoce, už se moc těším na další vyjížďku…