ČZ 175/487 (1986)

Je to mashina III - první velká, srdcovka, vibrující, zábavná.
04/2021 - motorka šla do světa...pááááá

Více fotografii

Výška jezdce: 183 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CX 500: nostalgie, respekt, tradice..chtěl jsem, aby moje první velká motorka byla ČZ

První dojmy - Když jsem na ni jel poprvé, cítil jsem chvění, jak do rukou tak na duši. Jako bych slyšel tátovu 175/477, když jsem byl malý kluk. A ta vůně..

Doplňky na motorce - Tak malý update...po několika vyjížďkách v dešti a následnému vysoušení elektriky v prostoru pod světlem jsem dospěl k závěru, že je na čase dodělat ten malý přední blatník. Je to upravený originál. Myslím, že ji to sekne a hlavně pod světlem už je zase sucho

Další instalovaný doplněk je postranní brašna. Je textilní brašna z armyshopu. Původně něco jako chlebník. Vyrobil jsem pevný vnitřek (naučil jsem se nýtovat ) vyrobil jsem si upevnění, aby to drželo pevně a ne jenom na řemínkách, kdy by se brašna otírala o tlumič. Nakonec jsem to stáhl nevyužitým opaskem a myslím, že taky super. Mám tam nářadí, pláštěnku, lékárničku, náhradní pojistky a žárovky, KPZetku a asi i hromadu zbytečností. Takže boční kastlík, kde bylo původně nářadí, je teď ready pro náhradní duši.

Recenze

Začátkem roku 2017 uzrál čas na velkou motorku. Zvažoval jsem Hondu CX 500 nebo Čízu 175/477, jako měl táta. Nakonec jsem se vydal cestou ČZ. Říkal jsem si, že na ní nebo na Jawě tu začínal skoro každý, sice v 17 letech a já až v pětatřiceti, ale chtěl jsem mít ten správný základ. Taky jsem si říkal, že bych na ní mohl zvládnout i nějakou drobnou opravu nebo výměnu. Chtěl jsem 477, ale zrovna nebyla k mání a tak jsem shodou okolností narazil na tuhle 487. Byl jsem tak nadrženej na to, jak si ji koupím, že vůbec nevadilo, že jsem si ji byl prohlídnout prakticky ve tmě. Prostě byla moje, chtěl jsem ji, asi to každý zná...je to ta koupě první motorky, kdy člověk není úplně racionální. Prostě jde, chce, koupí, má. I přesto, že jsem následně zjistil, že nedobíjí, žere olej z převodovky a blbě svítí, to bylo super.

Jel jsem na ní na svůj druhý Jawáč (2017). Pyšný, že už nejedu na čínským skútru, jsem si vezl v batůžku nabíječku, svítil jsem si baterkou přilepenou izolepou na řidítka a pravidelně jsem dolíval převodovkový olej - podle mě ani nikdo na novém hárleji nemohl být šťastnější než jsem byl já.

Když jsem se vrátil z Jawáče, Mashinu jsem postavil na stojan a započal svůj největší projekt. Stále jsem měl v hlavě strašáka v podobě prvního Pionýra, který skončil KO v krabici, ale chtěl jsem si tuhle mojí čízu udělat. Řešil jsem dilema, jestli jít cestou veteránskou a udělat to co nejvíc původní anebo udělat si ji zábavnou, přesně jak bych ji chtěl. Kdybych na to koukal investičně, originál renovace by byla jasná volba a já bych ji časem určitě dobře prodal. Protože mě ale strašně bavila a já věděl, že ji určitě neprodám, rozhodlo srdce - udělám si ji po svém - navzdory všem zapřísáhlým veteránistům. A tak započal rok plný brouzdání po internetu, youtube školy, objednávání snad ze všech moto eshopů. Protože jsem dostatečně soudný, věděl jsem, že motor otevřít nesmím, to by byl konec, to bych fakt nedal. Takže výbrus, novou kliku atd jsem svěřil odborníkům. Já jsem se věnoval kosmetice a designu. Chtěl jsem ji jako Scrambler...proto jsem si udělal nové typové označení ČZ 175/487 SCR. Co šlo jsem opravil, opískoval, nalakoval. Nějaký plechy jsem dal pryč, trošku řízl zadní blatník, nové zadní světlo a jawácké blinkry - přednímu stačilo nalakovat rámeček a hned to byla voňavka. První nápad úpravy byl samozřejmě: jiný výfuk jiné sání...no jak říkám, jsem soudný takže jsem dospěl k závěru, že o pohybu výfukových plynů vím asi míň než vývojáři v ČZ a rozhodl jsem se do toho nesahat. To bylo dobře. No ale nějaký koně jsem na výkonu musel přidat aspoň omotáním výfukového kolena a černou barvou na vejfuku.

Mám rád věci barevné, veselé a vtipné, takže jsem se realizoval převážně na nádrži. Je to trochu do popartu, komiksu a snad vtipné. Sedlo jsem chtěl původně módní, snížit a udělat vlnky. Jenomže to by změnilo ergonomii a mě ten původní posez prostě seděl. Zrcátka jsou kratší, co si budeme nalhávat - extra pokoukání dozadu to není, ale zase jsem hubenej a může pěkně mezi pruhy.

Jo a abych nezapomněl elektriku mi vyřešilo VAPE jak jinak. Elektrika mě (a mého taťku, bez kterého bych si mohl z drátů udělat leda tak smyčku kolem krku) dost potrápila. To by nikdo nevěřil kolik je původních továrních schémat, nakonec jsem pořídil popsaný nový svazek a vše se nám podařilo zapojit, včetně VAPE. Jawácký přerušovač blinkrů jsem hned zničil, takže jsme tam zapojili přerušovač z Felicie a mám to i se cvakáním.

Když jsme napojili elektriku, tak přišlo první nakopnutí. Nikdy jsem takový pocit nezažil. Hned na první nakopnutí, prostě pecka, ten zvuk, ten dým.

První vyjížďka byla kolem domova, sichr je sichr. Najezdil jsem 100 km a nejdál byl od domu 10 km. Jezdí pěkně, zajíždím opatrně a náramně si to užívám.

Na druhé vyjížďce jsem ale ucítil něco jako spálené uzeniny - jo, špatně jsem seřídil a nastavil spojku a trochu ji spálil. Chybami se člověk učí. Nové lamely jsou už doma, takže brzo vyrážím. A přesně tohle jsem chtěl...ušpinit si ruce, kdeco pokazit, ale nějak to splácat a zase jezdit. To je podle mě ten správný motorkářský začátek.

Když jsem poslal fotku jednomu kamarádovi, odepsal mi jenom: www.zprznimecztu.cz

..tak snad mi veteránisti prominou..