Peugeot Django (2022)

To se mi takhle počátkem loňského června do garáže nakvartýroval skútr. Pro jeho pořízení neexistoval jediný racionální důvod a kromě toho, že jsem se na něj rád díval, jsem zpočátku moc netušil, k čemu mi vlastně bude.

• 

• 

  Django di ...

• 

• 

  Trojité retro

• Django je ...

• Rozhledna ...

• Elba

Více fotografii

Motorka koupena od FIRMA:Pilsen Scooter Garage (Tlučná)

Výška jezdce: 184 cm

První dojmy - Líbí se mi to hodně, je to hrozně lehké, moc to teda nejede a není to ani moc stabilní. Co s tím budu kurňa dělat?

Recenze

Skútrem proti válce

V únoru 2022 Rusko napadlo Ukrajinu, válka vyhnala ceny pohonných hmot do astronomických výšin a moje přítelkyně začala hledat řešení, jak ušetřit na každodenním dojíždění cca 25 km do práce (a to samé z práce). Nejdříve zkoušela najít nějaké malé elektrické auto nebo vozítko, ale nenašla nic, co by odpovídalo jejím finančním představám (bohudík). Když od vysavačů přešla k aktuální nabídce skútrů na trhu, začalo to zajímat i mě. Ne že bych snad po něčem takovém toužil, ale má to dvě kola, takže je to vlastně taky motorka, ne?

Nespoutané Django

Strávili jsme několik jarních večerů tím, že jsme zkoukli snad všechny dostupné videotesty skútrů zde na Motorkářích a projeli YouTube. Je pravda, že zpočátku jsem to bral jen jako takovou nezávaznou zábavu, protože jsem očekával, že její počáteční nadšení brzy vyprchá a ve finále z toho nic nebude. Leč stalo se to, že jsme narazili na test Peugeotu Django 125i na tomto serveru a verdikt autorů testu byl, že je to nejen fakt stylová záležitost, ale že vlastně nemá vůbec žádnou chybu a v poměru cena/výkon je to dokonce to nejlepší, co se dá na našem trhu koupit. Testovaný kus byl v černé barvě, což dodávalo v očích mé drahé polovičky Djangu další plusové body. A že už má tedy vybráno. To už začalo vypadat vážně.
Já jsem to bral pořád tak trochu jako legraci, ale Django jsem jí samozřejmě pochválil, přece jí nebudu kazit radost, navíc se mi ten retro styl opravdu líbil, což o moderně řešených skútrech asi říct nemohu. Ale nijak dál jsem se v té záležitosti neangažoval.
Po nějakém čase přítelkyně přišla s tím, že v Plzni máme prodejnu skútrů Peugeot a že už se tam byla i podívat. A že tam mají dvě Djanga vystavená, jedno dokonce v té černé barvě, a že se jí to v reálu moc líbí. A že tam je fajn pan prodejce, který tomu zjevně rozumí. A že jí ukázal katalog a tam že bylo to Django ve dvoubarevném provedení v kombinaci červené s krémově bílou a to že je teprve pecka. A že by se mi to určitě taky líbilo. No, a měla pravdu. Dvoubarevné provedení ala tramvaj natolik umocnilo už tak povedený retro design Djanga, že jsem na to zůstal koukat s pusou dokořán a pomalu ve mně začal narůstat neodbytný pocit, že takovéhle Django taky budu nutně potřebovat.
A pak už to šlo docela rychle. Vyrazili jsme do prodejny spolu, abych se taky podíval na Django naživo, a hlavně abych si na něj aspoň sedl a vyzkoušel, jestli se na něco takového vůbec dá nějak rozumně složit moje tělesná schránka 185/120, velikost bot 47. K mé radosti jsem nenarazil na žádný problém a i celkově na mě skútr působil velice dobře, takže jsme hned na místě potvrdili závaznou objednávku dvou skútrů Peugeot Django 125i, oba v červenobílém provedení. Ano, i moje přítelkyně v tomto případě slevila ze své zásady, že její auto nebo motorka mohou mít jakoukoliv barvu, pokud je to černá... Z katalogu originálního příslušenství jsme si přiobjednali navíc ještě malé plexisklo a celoplošnou gumovou podlážku.
Měli jsme štěstí, že oba skútry byly na skladě u oficiálního dovozce v ČR, takže za necelé dva týdny jsme si vzali jednoho deštivého dne volno a vyrazili pro naše nové stroje, kterým jsem začal láskyplně říkat prskolety.
První dojem ze dvou vedle sebe stojících nachlup stejných pažoutů byl takřka ohromující. Tahle barevná kombinace jim prostě sekne. Povrchová úprava dokonalá, plastové díly karosérie přesně slícované, luxusně vypadající chromované části a rozlehlé bohatě prošívané sedlo s bílým lemováním. Tohle zkrátka nejsou žádné lacině vypadající holky.
Po krátkém předávacím ceremoniálu jsme mohli nastartovat a poprvé vyrazit do zmoklých ulic.
Pro mě coby naprostého nováčka v segmentu skútrů to byla přehršel nových zážitků. A musím přiznat, že zpočátku spíše nepříjemných. Posaz jako na židli, legrační výkon necelých 8 kW, úzká řídítka a malá kola, tohle nedodá jezdci zvyklému na velké stroje zrovna pocity jistoty a radosti. Před dávnými lety jsem sice měl možnost týden jezdit na skútru Suzuki Burgman 400, ale to je už spíš plnohodnotný cestovní stroj a s malou stopětadvacítkou se nedá moc srovnávat.
Ve znamení nejistoty proběhla hlavně naše první jízda z prodejny domů. Nejistoty ohledně možností motoru navíc omezených potřebou mírného zacházení během prvních sedmi set kilometrů záběhu, nejistoty nezvyklé (ne)stability dvanáctipalcových kol a vlastně i nejistoty jízdy v dešti na mokré vozovce s úplně novými pneumatikami. Jedinou jistotou prvního dne tak zůstalo to, že se mi Django opravdu moc líbí, ale jinak ve mně začal hlodat červík pochybností, jestli jsem neudělal nějakou kravinu.
Jedinou možností, jak najít odpověď na tuto otázku, bylo vydržet a jezdit. A tak jsem začal jezdit do práce na skútru kdykoliv to bylo možné, přestože jsem si za tímto účelem skútr nepořizoval. S přibývajícími kilometry jsem přišel na to, jak ideálně využívat nevelký potenciál motoru, jak přidávat plyn, aby variátor převodů pracoval podle mých představ, jak lehce pracovat s řídítky, abych skútr nevyváděl z rovnováhy, a hlavně jak přistupovat k jízdě na skútru samotné, aby se stala skutečnou zábavou.
Také jsme s přítelkyní začali podnikat společné výlety. Zprvu tedy spíš jen kratší vyjížďky, ale brzy došlo i na celodenní výlety s nájezdem přes 300 km. A jak kilometry dál přibývaly, bavily nás naše prskolety víc a víc.
Po prvním garančním servisu padlo záběhové omezení, Django se tak stalo nespoutaným a tím se faktor zábavnosti jízdy posunul o level výše. Už jsem se nemusel držet zpátky a plný plyn přicházel ke slovu čím dál častěji. Díky tomu jsem i přes svou téměř jateční váhu začal dosahovat cestovních rychlostí mezi 90 a 100 km/h (maximální dosažená rychlost je 110 km/h), tedy rychlostí pohodlně použitelných v běžném silničním provozu s výjimkou dálnic a rychlostních komunikací. Ve městě se ze mě stal uličník, který se všude protáhne a z každé světelné křižovatky odjíždí jako první (tohle mě na tom baví asi úplně nejvíc). Důsledkem toho se mi také náležitě zvedla spotřeba paliva ze záběhových 2,8 na 3,7 litru na 100 km

Několik postřehů bez ladu a skladu, jak jsem je nasbíral v průběhu mé první sezóny se skútrem Peugeot Django 125i.

* Během prvního měsíce soužití se skútrem jako bych úplně zapomněl, že mám doma i 3 velké motorky BMW. A když jsem po tom měsíci potřeboval vyjet na R 1100 RT, zděsil jsem se toho, jak je ta motorka velká, těžká a neohrabaná. A pár desítek kilometrů mi trvalo, než jsem si zase zvykl na "motorku pro pořádné chlapy."
* Django ve dvoubarevném provedení je líbivý stroj, který přitahuje pozornost kolemjdoucích, zvláště když jsou dvě stejná Djanga pohromadě, a to i v Itálii. Dost lidí bývá překvapeno tím, že Peugeot jsou i skútry.
* Vím jen o dvou motocyklech v historii, které byly z výroby vybaveny zvukovou signalizací blinkrů pípáním. Kupodivu se mi oba sešly v garáži - Django a BMW R100RS.
* Jedinou věcí, která mě na Djangu rozčiluje, je tankování. Plnicí otvor nádrže je schovaný za uzamykatelnými dvířky v levé části karosérie před podlážkou. Přístup není ideální, je tam špatně vidět a když pustím benzín do nádrže moc prudce, okamžitě napění a přeteče. Tankovat se musí po troškách a opatrně cmrndat, dokud není v hrdle vidět hladina paliva.
* Stejná zamykací dvířka jsou i v pravé polovině karosérie, za nimi je úložný prostor se zásuvkou 12 V. Ideální pro nabíjení telefonu apod.
* Sedlo jezdce je opravdu velkorysé a pohodlné i pro celodenní cestování. Sedlo spolujezdce jsme doposud neměli potřebu vyzkoušet.
* Do úložného prostoru pod sedlem se nevejde integrální helma.
* Výsledkem součinnosti vyklápěcího háčku a rovné podlážky je geniální nákladní prostor.
* Tachometr ukazuje velice přesně, obvyklé optimistické přehánění o cca 10% se zde nekoná.
* Skútr je oproti velké motorce velice pohotové a k vyjetí vždy připravené vozidlo. Rozhodnu se a do deseti minut jedu. Čím to je? Podotýkám, že vždy obléknu džíny, koženou bundu a rukavice. Nejsem plážovým jezdcem v pantoflích, šortkách a tričku.
* Jízdou na skútru malého objemu člověk dospěje k jakési duševní očistě. Najednou nikam nespěchá, protože i kdyby chtěl, je mu to houby platné. Z macha se stane téměř outsiderem silničního provozu a přijmout tuto roli s úsměvem na rtech vyžaduje najít v sobě určitou pokoru.

Dopadlo to tak, že Django si s lehkostí sobě vlastní uzurpovalo podstatný díl času určeného mým jednostopým vozidlům. A nakonec zcela nestydatě i vrchol naší motocyklové sezóny, říjnovou dvoutýdenní dovolenou v Itálii (Lago di Garda, Toskánsko a Elba, o tom snad někdy příště). Na konci roku se na počítadle ujetých kilometrů objevilo číslo převyšující 3000 km, což nikdo nečekal. A to je také dost pádnou odpovědí na otázku, jestli jsem neudělal nějakou kravinu