Triumph Thruxton R (2021)

líbily se mi vždycky "cafe" racery, už jsem se po ní poohlížel docela dlouho, a letos v červnu byl ten správný okamžik, je to kombinace retro klasiky a sportovního motocyklu, se kterým se nemusíte bát vyrazit na okruh

Více fotografii

Výška jezdce: 186 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Ducati Scrambler Cafe Racer: důvod neuveden

První dojmy - věděl jsem od začátku, do čeho jdu, takže žádné překvapení, jede a drží stopu úžasně, zvuk Vance & Hines úžasný, brzdy Brembo mají slušný nástup, přední vidlice Showa a zadní Öhlins jsou přijemně tvrdé, no prostě je to mazel.

Motorku bych doporučil pro - pro lidi, kteří vědí co chtějí atouží po tom se odlišit, můžu garantovat, že s touhle motorkou rozhodně nezapadnete do šedi průměru...

Doplňky na motorce - upraveno předchozím majitelem, nic víc asi není třeba, motorka je vymazlená k dokonalosti.

Recenze

anglické stroje se mi vždy líbily, takže bylo jen otázkou času, kdy ke mě nějaký doputuje, uvažoval jsem o starším Nortonu, a nebo BSA, ale protože rád jezdím serpentýny, tak ze spolehlivosti veterána jsem měl přece jen strach, no a tudíž byla volba jasná, svezl jsem se asi před dvěma roky na Triumph Speed Twin což je v podstatě Thruxton, no a bylo rozhodnuto, jen jsem se delší čas koukal po inzerátech a nakonec ten správný okamžik nastal letos v létě. Jedinou slabinou je absolutní absence úložných prostor, ale to asi nikdo o "kafíčka" nečeká, a taky podvozek je docela tvrdý, takže občas zabolí záda, když přehučím nějakou větší terénní nerovnost, ale to je dáno koncepcí motorky. Už jsem stihnul i odrovnat zadní gumu, tudíž budu přezouvat, mám od koupě najeto cca 2500km..
Hravě se dokáže držet i za supersporty, jediným limitem je odvaha jezdce jít v zatáčce do pořádného náklonu, pneu drží jako přibitá.