Jawa 350/640 (1999)

Někdy v týdnu 5.12. až 9.12.2022 ukradena v Plzni z garáže. Kochání a pohodové cestování má své kouzlo, které je bez nadsázky dokresleno charakterem třindy. Když má člověk přiměřené nároky, motorka mu vyhoví výkonem, pružností i pohodlím.

Více fotografii

Výška jezdce: 184 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Jawa 350/639: Dvoukomorové výfuky a jejich zvuk, bezkontaktní zapalování, jiná spínací skříňka (už ne bošák) a další maličkosti na 640 lákaly v závěru více.

První dojmy - První dojmy byly neuvěřitelné. Neskutečný zátah, přední brzda, nádherný zvuk a velikost. Po přesednutí z Křápa jsou podobné reakce jasné, ale musí se nechat, že se mě radost z jízdy na třindě drží stále. :-) // I po několika letech ježdění jsem stále spokojen a na každý další kilometr za řídítky Bobiny se těším. :-)

Motorku bych doporučil pro - Je to srdcovka a kdo jí tak nebere, většinou nemá velkou radost z ježdění. Přeci jen má své mouchy a neduhy, ale to všechno přebíjí její charakter. Je to prostě motorka s osobností. Ideál na klidný kochačky a pohodový cestování.

Doplňky na motorce - Kufr s originálním nosičem, originální boční stojan, přední i zadní padáky a výfuky od Reno Moto (dříve TK), bezkontakt Ducati (již od výroby - starty "na drnc"). Jinak vše v originálu.

Recenze

Někdy v týdnu 5.12. až 9.12.2022 ukradena v Plzni z garáže.

Po nějaké době malá aktualizace k 7.9.2014.

Tak po třech letech ježdění na třindě se mě stále nadšení z třindy drží. Jízdní komfort je pro moje potřeby naprosto dostačující, spotřebu v rámci možností neřeším (drží se okolo 5 litrů) a výkon na kochačky bohatě stačí. Jak už hodně majitelů napsalo - člověk od třistapadesátky nesmí chtít to, co mu motorka neumí dát. Třinda není na závodění (chybí výkon, kvalty a nevlnící se podvozek) ani na nijak závratný rychlosti. Na dojíždění do práce, kochání a neuspěchaný výletnictví je to ideál.

Za tu dobu jsem musel řešit několik maličkostí, co se týče servisu. Všechno byly prkotiny, jako výměna baterky, výměna těsnění v brzdové pumpě, nějaký lanka a hrátky s karburátorem a brzdovejma spínačema. Na spolehlivost si nemůžu stěžovat. Od určitý doby pod sedlem, kde je bez oddělenýho mazání hromada místa, vozím i spojkový (poloautomat je dobrej, ale páčka je páčka) a plynový lanko. Ponaučil jsem se naštěstí bez nějakých komplikací. Při sjíždění kopce z Locháče v Plzni mi prasklo lanko. Motorku jsem píchnul na nejbližší parkoviště, zamkl a v motorkářskym sedl na tramvaj a pádil domů pro lanko. Pak s lankem zpět k motorce a mohl jsem pokračovat.

Od koupě jsem motorku lehce dovybavil. Nová zrcátka (je dobrý, když člověk vidí za sebe i nad 80 km/h), černý plexi štítek (hnědý neházel tak hezkej kontrast k červenýmu laku masky, potažmo celé motorky), nová zástěrka (stará byla zašlá), boční stojánek (původní byl lehce ohnutej a zasekával se o něj startér) a hromada dalších maličkostí. Asi největším doplňkem byl originální nosič topcase. Původní praskl a hlavně držel jen na zadních padácích (absence úchytů v držáku pro madlo spolujezdce se ukázala jako naprosto zásadní) . S originálem už můžu mít jistotu, že při pohledu na zadek motorky neuvidím nosič visící na jednom úchytu. Kufr se díky tomu posunul víc k motorce a spolujezdec má pohodlnější držení madla. Další úpravou byly laufy předělané na princip absorbčního tlumení od mělnického Reno-Mota. Naprostá spokojenost jak s lepším průběhem výkonu, tak i s podstatně lepším zvukem. Jako super společník na cesty se mi osvědčil tankvak (batoh při ježdění vždycky vadil a kufr nepobere všecko) a taky moto-válec od Louise (hodně muziky za rozumnej peníz).

Rád a často se kocham na silnicích II. a horších tříd a ze všeho nejradši se jen tak sedmdesátkou toulám po Šumavě a jihoplzeňsku. Delší cesty, byť už byly v plánu, se zatím v delších měřítkách nekonaly, ale furt jsou v hledáčku. Plány jsou vždycky hrozně smělý, ale nakonec do toho něco přileze.

Bobina má svojí duši a svoje neodolatelný kouzlo. "Pohupování" dvouválce a vůně spálenýho minerálu motorkářovi buď přijde na chuť a nebo ne. Vždycky mě ten typickej zvuk jawáckýho dvoudobýho dvouválce pohladí na duši a těšim se na další kilometry strávený za řídítkama týhle klasiky. Nechť kobliha drží léto při životě co nejdýl a všichni milovníci jedný stopy jezdí s kolama ve správnej poloze! Tak někdy na silnici... Cheerio.

Asi tři roky jsem prohlížel inzeráty a vybíral silnější mašinu do budoucna. Fakt, že to bude Jawa, byl víceméně jasný. Původně jsem měl relativně specifické požadavky. Chtěl jsem aby třinda měla bezkontakt, dvoukomoráče, policajta i hlavní stojan a také kufřík. Čím víc se očekávaná koupě blížili, tím více jsem polevoval na nárocích. Dočkal jsem se dříve než jsem očekával a to především díky suprové nabídce. Vyhlídnutá třinda dokonce vše, co jsem v úplném prvopočátku chtěl, měla.

Koupě byla doslova "hurá" akce, kdy jsem se s rodičema z hodiny na hodinu dohodl a týden na to pro ni jel do města Bílina kousek od Mostu. Cesta byla plná očekávání a já jsem tomu neustále nemohl tak nějak uvěřit, ale sen to nebyl... stál jsem na pevné zemi . První setkání bylo ve stylu: "Wow! Tak to je pecka! Ta musí bejt moje!" Zkušební jízda a ukázka - vše funguje, běží krásně a stav také špičkový. Všechno se sepsalo, pokecali jsme a hurá na cestu. Měl jsem štěstí... pán, od kterého jsem motorku kupoval, je také Jawař, takže prošla dobrýma rukama a při této příležitosti mu ještě jednou musím poděkovat.

Prvních 120 km v sedle mé vysněné motorky bylo suprových. Seznámil jsem se sní, hrozně si navykl na blinkry a kufřík přišel taky vhod. Konečně už nemam kapsy plný dokladů a dalšího harampádí. Všechno se hezky vejde do kufříku. Ale zpět k samotné cestě. Nejenom že nám vyšlo krásné teplé počasí, ale i provoz byl víceméně nulový. Pohodovou cestovkou 70-80 km/h jsme se neustále blížili k Plzni. Kopec nekopec jela furt krásně v ekonomických otáčkách a nemusel jsem jí ani zbytečně točit, což je pro mě ideální. Raději než rychlost jezdím pohodové kochačky.

Ještě ten večer a další dopoledne jsem důmal nad jménem pro můj nový přírůstek do garáže. Předchozí majitel ji říkal Bobina, a tak jsem jí jméno ponechal. K jízdním vlastnostem asi nemá cenu nic moc říkat. Klasická dvouválcová třinda, která má své mouchy, ale důležitější je, že má i svou duši. A to je na Jawách to nejhezčí. Křáp příští rok oslaví status veterána, a tak se vynasnažím mu dopřávat co nejvíce, co dovolí finance. Dal mi totiž ten nejdůležitější základ a to mu nikdy nezapomenu. Takže asi tak. Radost mám obrovskou, splnil se mi sen.