Mistři bez titulu. 11 špičkových závodníků, kterým vždy chyběla pověstná špetka štěstí
Text: František Feigl | Foto: archiv autora | Zveřejněno: 5.12.2022 | Zobrazeno: 6 112x
Jsme rádi, že navštěvujete Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
Abychom mohli naši práci dále rozvíjet, tak oceníme, když nastavíte vyjímku v AdBlocku pro náš web.
Děkujeme, tým Motorkáři.cz.
K Teuovi.
Pamatuji ho jako Josef 58 z Brna a navíc z Hořic.
V roce 1970 ve 250 ccm.
1 Lansivuori
2 Staša
3 Karel Bojer
No a v roce 1971 ve 350 ccm
1 Staša
2.Lansivuori
3 Bíma
K Teuovi,
když v roce 1973 odešel Saarinen z třipade, byl právě jeho krajan Teuvo tím, kdo měl vzít titul jezdcům od MV. Ono se mu to tak i trochu na "půl" povedlo, když v součtu měl celkově více bodů jak Ago. Ale tenkrát bylo pravidlo o půl + jeden závod a tam byl Ago lepší.
Na závod Brno 350 z roku 73 se nedá zapomenout
4 reakce
Popravdě napadnul mne Mamola při přečtení nadpisu. A Franke pak. Ty ostatní sice všechny neznám, ale patří tam, o tom žádná... Mamola je pro mne jasný, protože jsem ho zažil. A Šťastný - tak to je asi každému Českému fandovi jasné...
pro znalce na tý fotce vedle Hansforda stojí v první brázdě Balligton a ten japonec je Katayama ????
3 reakce
Pro mě je nejoblíbenější "šampion druhých míst" Aaron Slight, který si ve WSBK po dvou sezónách na Kawě odsloužil celou éru továrního speciálu Honda RC45 v týmu Castrol Honda v letech 1994-1999 a přidal ještě sezónu 2000 na nové VTR SP1. Za tu dobu vyhrál 13 závodů, byl 2x vícemistr světa a 4x třetí, přičemž o jedno jisté druhé místo jej připravil týmový "kolega" John Kocinski svým nesmyslným a nebezpečným předjetím vedoucího Aarona v posledním závodě v Sentulu, kdy "little John" již měl titul jistý a Aaron by si dojel v klidu proí druhé místo, Castrol Honda tak mohli být 1. a 2. Těch "kdyby" bylo víc. Nejblíže mistrovskému titulu byl v sezóně 1998, kdy před posledním závodem sezóny v Sugu vedl průběžnou tabulku, bohužel mistři od Michelinu vybrali pro závody pryže, které dělaly vše kromě přenášení výkonu. Přes veškerou snahu na hranici možností z toho bylo jen 7. a 6. místo a tak o pár bodů zvítězil Foggy. Každopádně na rozdíl od jezdců Ducati, kteří se v létě váleli na pláži, byla součást úvazku jezdců WSBK ve stáji Honda účast na Suzuce 8hr, kde Aaron dokázal vyhrát tři po sobě jdoucí ročníky, 1993-1995, což byl mnoho let nepřekonaný rekord. Překonán byl ovšem až v době, kdy Suzuku jezdí tři jezdci, tehdy na to byli jen dva.
Zdravím na Nový Zéland 
A co Reinhold Roth vicemistr ve 250 ccm z let 1987 a 1989.
Za mne
samozřejmě Franta, ale Randy 
, s tím byla taky sranda...
1 reakce
Trochu jsem doufal že by tam mohl být Frankie
a tak jsem valil dolů po stránce a ono jo 
Díky 
krásný článek 
Musím zmínit Ralfa Waldmanna. Jako skalní fanda Maxe jsem ho nikdy nemusel, ale dnes s odstupem času se mu tam nahoru musím poklonit ! Jeho mistrovsví bylo tím správným kořením každého závodu. A jeho husarský kousek v děštivém Doningtonu s pneumatikami, to byla absolutní pecka. Bez takových jezdců by to prostě nemohlo být ono !
Ta úvodní fotka Hansforda je skvělá
Atmosféra jako prase, super článek
parádní vzpomínkový článek
. Ještě bych tam viděl Dani Pedrosu a Noriuka Hagu
1 reakce
Krásné připomínky těchto borců,je jich víc a hodně se o nich mluvilo - ano, bylo to i o štěstí a mnozí z nich měli na titul
Věřím tomu, že i František Šťastný by ho na Hondě dal! 
Camathias se s tím nepáral a měl spolujezdce Cecca - to byli ti největší srdcaři!
Takových jezdců napříč kubaturami bylo a je více...ale článek hltám
hustý připomenutí aspoň některých. Díííííky
Hodně dobrej článek
,je pěkné takhle připomenout borce ,kteremj chyběl ten krůček a trocha toho štestí dostat se až na samotný vrchol /ten nechyběl třeba Mirovi/
Jak dítě co jsem se o to začal zajímat a hltat články v SM,Motoru a občas i i v Stadionu a Štartu a táta mi bral do Brna abych to viděl na vlastní oči ,jsem měl asi nejblíž k MAMOLOVI a Gregovi a na Länsivuoriho,jsem už skoro zapoměl.Vzpomínek na takové jezdce není nikdy dost.
2 reakce
Ano, jsou i jezdci bez titulů, kteří ale díky svému umění a celkovému přístupu zůstanou prostě nezapomenutelní
K těmto všem krásným vzpomínkám na přiložených fotografiích
bych rád přidal moje dva malé postřehy z britských *dávných* časů :
na MV Agustě Reginalda Armstronga mně zaujala ta *předlouhá*
polokapotáž, úprava svědčící snad o jeho skutečném vlastnictví(?)
tohoto stroje a především výfuky bez jakéhokoliv "tlumiče" a tedy
vydávající *bohatýrský* ryk ...
a na téměř sériovém tříválcovém Triumphu 750 Johna Hartla zase
ty pochromované sériové výfuky + zadní *blatník*, což bylo tehdy
přípustné jedině v TT Production Class ...
5 reakcí
Určitě je to myšleno jako úplně bez ...
jemu jsem to vždycky přál, ale ..... 
Kdyby jen v nejsilnější kubatuře, Pedro by musel být první
No co , hlavně že tam byl a byla radost na něj koukat
nie sú tí ostatní takí, že nemajú titul ani v menších kubatúrach ? Pedrosa tituly zo 125 aj 250 má.
1 reakce
Jako ok
ale určitě tam chybí DANI PEDROSA 
2 reakce