Karlie> jako fakt?

Vampirax píše: Karlie> jako fakt?

JJ, byla jsem au.pair rok ve Státech se studentama, pak jsem si sehnala na vlastní triko rodinu v severnim Holandsku, pak jsem po půl roce přemístila na rok na jih Holandska do jiný rodiny a za mnohem lepší prachy a nedávno jsem kontaktovala právě tuhle rodinu, jestli o někom nevědi, že chci na chvíli vypadnout z ČR a tak jsem skončila v další takové "movité" rodince v Belgii
jako celkově mam zkušeností s dětma za celej život tři prdele,ale to, co se děje tady, to si troufám říct, že by jen tak nikdo nedal A nebýt za to tak dobře placená, tak se na to vyseru taky
Děcka rozmzlený, nesmí se na ně ani zvýšit hlas, nemam absolutně žádnou pravomoc, takže všechno domluvou (což nic moc, vzhledem k tomu, že jsem holandsky nikdy do této doby mluvit nemusela) Každopádně děcka si všechno vyřvou, ona jim koupí na co si ukážou, když nechtěj večeři a jdou si místo toho pro něco sladkýho, tak jim to nemůžu zakázat, protože to by řvaly a to ona nechce, takže kolikrát se děti nacpou sladkym, já uvařim večeři, kterou následně bud hodim našim místnim pěti psům nebo vyhodim... neuklízej po sobě, dělaj neuvěřitelnej bordel, rozbíjej na co přijdou od zlatých hodinek po noťasy, ve svých skoro 5ti a 6ti letech nosí na noc pleny, přes den doma žmoulaj dudlíky a neuměj (nebo spíš sami nechtěj) si ani utřít prdel :) Pokud je oblíkám, tak absolutně nespolupracujou, takže se válej po pohovce a pro mě je to jak oblíkání divoký opice a jediný, kdy na ně řvu, ať už matka chce nebo nechce je,když do mě jdou pěstma
Po třech týdnech tady si je už začínám trochu srovnávat, neb holandština už jakš takš funguje aspoň natolik, abych jim mohla trochu vyhrožovat a vyjednávat
Ale co se tu děje, svět neviděl...
Výtečná událost pro představu (krom toho, že když matce řeknou, že je blbá, tak se bu´d usměje nebo řekne, no jo, já vim) mladej hodil na staršího omylem chleba s čokoládou, já to viděla, usmála jsem se a řekla, že dojdu pro utěrku (ve smyslu, že se nic nestalo a otřu mu to), v tu chvíli neuvěřitelnej hysterickej záchvat, ale jako mega hysterickej, á nechápala, co se děje...dítě najednou ječelo, utíkalo předemnou nebo se mě div nesnažilo zabít...nakonec odběhlo za matkou a jen jsem zaslechla, že si stěžuje, že jsem něco provedla, tak matka přišla, já nwchápavej výraz, co se jako stalo a ona, že teda nic, že si myslel, že se mu směju a že by možná pomohlo, kdybych s emu omluvila... No já šla málem do kolen - naštěstí předemnou furt zdrhal, neb bych to stejně neudělala...za pět minut samozřejmě vše OK, ale jako...tady se dějou věci je to tu výtečná průprava na zlepšení trpělivosti Myslim, že s dětma jsem docela profík, ale musim říct, že tohle občas fakt nepobírám A pár holek už jim zdrhlo (ale to i tý předchozí rodině, tam poslední chůva odešla po týdnu s pláčem)
Jak já ráda vzpomínám na moje tři americký děti...