Téma: Batůžek neboli spolujezdec - problémy, přání...
 
10.4.2012 v 20:14
Batůžek neboli spolujezdec - problémy, přání, stížnosti - prostě všechna možná specifika toho spolucestujícího.
Původně jsem chtěl téma založit Pro motorkářky, ale nepustilo mě to. Nevadí.
Napadlo mě, protože jezdím s batůžkem často, že bych se rád dozvěděl vše, co by té mojí polovičce usnadnilo pobyt za mnou.
Takže hlavně odpovědi něžného pohlaví potěší.
Jsou vítané specifické rady ohledně oblékání - od bundy a kalhot až po spodní prádlo, různé zateplení, vycpání a vypodložení.
Dále poznatky ohledně pohodlného cestování, např. opěrka zad, řidítka na nádrži, madla,...
Potom mě napadla jízda samotná, tedy nejen způsob brždění, zrychlování, myšky, náklony, předjíždění, ale i třeba četnost přestávek.
Ještě zbývá asi vzájemná komunikace.
Nakonec jestli batůžek snáší dobře batůžek na zádech, či jestli nutně kvůli dvoum mikinám a svačině hned montovat kufry a tankbag.
Děkuji všem batůžkům za příspěvky!

1 reakcí na tento příspěvek Batůžek neboli spolujezdec - problémy, přání...

11.4.2012 v 07:59 | Nahoru | #1
S manželkou jsme hodně jezdili dříve zamlada, takže když jsem po letech koupil znovu motorku, nebyl problém. Za jízdy je skromná, nemá žádné luxusní požadavky, drží se ani nevím jak a čeho, naklání se se mnou, vypadá spokojeně. Má kolem sebe 3 velké kufry, zadní s opěrkou, takže spadnout nemůže. Myslím, že základní požadavek batůžku na řidiče je především POCIT VELKÉ BEZPEČNOSTI. Odpustí vám asi všechno, když se s vámi bude cítit bezpečně a nebude se bát. Přece nikdo rozumný nechce, aby měl batůžek výlet na motorce zkažený tím, že by se s námi za jízdy bál. I když sám jedu třeba ostřeji, s batůžkem vždycky jedu opatrněji, protože se dovedu vcítit do jeho pocitů. Párkrát jsem jel s někým jako batůžek taky a zažil jsem takovou hrůzu, že jsem se klepal ještě hodinu po dojezdu. A to jel řidič slušně! Spolujezdec nám musí bezmezně věřit, nic jiného mu ani nezbývá. To, že svěřil náš život do našich rukou, by pro nás měla být být pochvala a uznání našeho řidičského umění. A tu si musíme zasloužit. Moje manželka není řidička, i když řidičák na auto má, nejezdí, dost se bojí. O to více ji uznávám, že si se mnou sedne na motorku, která je obecně považována za stroj smrti. Jednou jsme se vraceli ze Slovenska a když mi doma sama od sebe řekla, že se jí líbilo, jak bezpečně a dobře jedu, že se se mnou vůbec nebojí, byl jsem blahem bez sebe a rád na to vzpomínám. Mám dobrý pocit z toho, když ona má dobrý pocit z bezpečné a klidné jízdy. A to musím říci, že se rozhodně nešouráme, ale tam, kde by mohl nastat problém, jedu pomalu.
Dalším pozitivem zejména pro dálkové cesty, je pohodlné sedlo. Nechal jsem si ho ušít v Mohelnu, je širší a měkčí s paměťovou hmotou uvnitř. Velmi důležitý je hrb mezi námi, protože klouzání po sedle bylo při brždění nebo jízdě z kopce nepříjemné pro oba, musela se přitahovat zpátky dozadu za boční madla, bylo to pro ni prostě namáhavé a nepohodlné.
Pocit jistoty, který nemohou nahradit ani vložky s křidélky, jí poskytuje horní kufr s opěrkou. Proč? Protože moje paní za jízdy spí. Zejména když jedeme daleko. Ale to batůžci dělají.
Ženy, jako správné kočky, mají rády teplo. Proto občas dohlédněte, aby byly dobře oblečeny a ta moje má ráda ledviňák, protože vzadu se víří vzduch a více fouká na záda. Doporučuji.

(reakce na) Batůžek neboli spolujezdec - problémy, přání...

13.4.2012 v 21:59 | Nahoru | #2

5511 píše: S manželkou jsme hodně jezdili dříve zamlada, takže když jsem po letech koupil znovu motorku, nebyl problém. Za jízdy je skromná, nemá žádné luxusní požadavky, drží se ani nevím jak a čeho, naklání se se mnou, vypadá spokojeně. Má kolem sebe 3 velké kufry, zadní s opěrkou, takže spadnout nemůže. Myslím, že základní požadavek batůžku na řidiče je především POCIT VELKÉ BEZPEČNOSTI. Odpustí vám asi všechno, když se s vámi bude cítit bezpečně a nebude se bát. Přece nikdo rozumný nechce, aby měl batůžek výlet na motorce zkažený tím, že by se s námi za jízdy bál. I když sám jedu třeba ostřeji, s batůžkem vždycky jedu opatrněji, protože se dovedu vcítit do jeho pocitů. Párkrát jsem jel s někým jako batůžek taky a zažil jsem takovou hrůzu, že jsem se klepal ještě hodinu po dojezdu. A to jel řidič slušně! Spolujezdec nám musí bezmezně věřit, nic jiného mu ani nezbývá. To, že svěřil náš život do našich rukou, by pro nás měla být být pochvala a uznání našeho řidičského umění. A tu si musíme zasloužit. Moje manželka není řidička, i když řidičák na auto má, nejezdí, dost se bojí. O to více ji uznávám, že si se mnou sedne na motorku, která je obecně považována za stroj smrti. Jednou jsme se vraceli ze Slovenska a když mi doma sama od sebe řekla, že se jí líbilo, jak bezpečně a dobře jedu, že se se mnou vůbec nebojí, byl jsem blahem bez sebe a rád na to vzpomínám. Mám dobrý pocit z toho, když ona má dobrý pocit z bezpečné a klidné jízdy. A to musím říci, že se rozhodně nešouráme, ale tam, kde by mohl nastat problém, jedu pomalu.
Dalším pozitivem zejména pro dálkové cesty, je pohodlné sedlo. Nechal jsem si ho ušít v Mohelnu, je širší a měkčí s paměťovou hmotou uvnitř. Velmi důležitý je hrb mezi námi, protože klouzání po sedle bylo při brždění nebo jízdě z kopce nepříjemné pro oba, musela se přitahovat zpátky dozadu za boční madla, bylo to pro ni prostě namáhavé a nepohodlné.
Pocit jistoty, který nemohou nahradit ani vložky s křidélky, jí poskytuje horní kufr s opěrkou. Proč? Protože moje paní za jízdy spí. Zejména když jedeme daleko. Ale to batůžci dělají.
Ženy, jako správné kočky, mají rády teplo. Proto občas dohlédněte, aby byly dobře oblečeny a ta moje má ráda ledviňák, protože vzadu se víří vzduch a více fouká na záda. Doporučuji.

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.


TOPlist