Nafta nebo benzín? Věčná otázka dělící motoristy do dvou nesmiřitelných táborů statečně hájených umírněnými i ostrými zastánci. V hospodských debatách se hovoří o skoro poloviční spotřebě, renomované časopisy se pomocí složitých vzorců snaží zohlednit i vliv servisních nákladů a sazeb pojišťoven. Argumenty typu jel jsem s tédéíčkem Itálii za pět a brácha Švédsko s benzíňákem za osum mají ale velmi spornou hodnotu a tak se s kámošem u příležitosti cesty do Chorvatska rozhodujeme uskutečnit o něco objektivnější test – pojedeme spolu, stejně rychle, s podobnýma autama.
Ropáky zastupuje kámošův Pažout 307, auto roku 2002, šestnáctistovka HDI s 80kW - za benzíny bude bojovat přítulky Stilo, čtrnáctka se 70kW, auto, které v téže anketě obsadilo třetí místo. Oba motory platí ve své třídě za vyhlášené šetřílky, oba vozy jsou v dobrém stavu, hýčkané značovými servisy. 307ma je čtyřletá, má natočeno asi čtvrt sta, Fiat je sedmiletej a na tacháku má skoro o sto více, takže motor je asi už vyběhanější, což se zhruba kompenzuje tím, že Ital je pětidvéř a Fracouz kombajn s pár kily navíc. Obě auta sou shodně na gumách 205/55/16 a jsou naložený na hranici nosnosti.

Sjíždíme se časně ráno na pumpě na D1 a po dotankování vyrážíme. Po rozjezdu na dálniční limit tahám z kapsy jedinej trumf, kerej můžu postavit proti větší hospodárnosti naftovýho motoru a řadím šestku – žabožrout si musí vystačit s pěti kvalty a kámoš hlásí péemerkem otáčky 2800. Já mám na točkoměru 3200, což není až takovej rozdíl a upalujem ku Břeclavi, kde sjedem s dálnice, páč slovenský a maďarský dálnice platit nehodláme. Za Brnem si hlásíme údaje palubáků a Ital kupdivu tvrdí, že jede o tři deci levněj. Při kuřáckých zastávkách porovnáváme ručičky palivoměrů a ty asi do půlky Maďarska padají stejně, takže to vypadá docela věrohodně. Oba najednou zapínáme klimu, páč začíná bejt nějaký vedro, projíždíme kousek Slovinska a vjíždíme do Chorvaska a po chvíli najíždíme na jejich proslulej autobahn. Už toho začínáme mít plný kecky a tak stojíme častěj a vidíme, že palubák zjevně kecá a ručička benzinoměru na Fiatu začíná padat dolů. Nakonec se rožíná hladový světlo a tak dotankovávám rovnejch deset, aby se to dobře počítalo. Dojíždíme na ubytko, vybalujem – ručička itala je opět těsně nad nulou, francouz tvrdí, že má ještě skoro čtvrt nádrže. Druhej den se válíme na pláži a třetí den ráno u pumpy v Šibeniku přichází okamžik pravdy. Dotankovávávme do plna, přepočítáváme ujetou vzdálenost podle navigace, což by mělo bejt přesnější. Ropák vítězí, vychází mu to 5,12 – benzíňák zůstává těsně pod šesti litry, jel za 5,98.
Ujetou vzdálenost (dle navi 990km) ukázaly obě auta s nepatrnou chybou, francouzskej palubák ukazoval oproti skutečnosti spotřebu o 0,3 nižší, Ital kecal o 0,7 litru. Palivoměr Fiata ukazoval ke konci míň, než bylo v nádrži, Pažout naopak ukazoval víc. Zatímco kámoš frčel furt na pětku a turbo si to hezky ládovalo, já sem musel řadit na pět a několikrát i na čtyři, což mi teda nevadí, páč sem zvyklej z motky často řadit, ale uznávám, že pro někerý lidi to znamená pakárnu. V Chorvatsku je ropa skoro o desetinu levnější než benzín, kerej stojí stejně jako v Čechně, což je další výhoda pro paliče dehtu a fritovacích olejů. Docela by mě zajímalo, jak by dopadlo srovnání s koncernovejma tédéíčkama – nezkoušeli jste to někdo?

P.S. Nafta patří do kamen!!!!

Naposledy editováno 29.08.2012 21:41:15