Repulsion píše: Tak pozor - Kryl je typickým příkladem „nebroušeného diamantu“. Za příhodných podmínek by Kryl v pohodě převálcoval Beatles, Boba Dylana a co já vím koho ještě. On měl obrovský rejstřík a muziku opravdu cítil. V textech občas sklouzával do kýče, ale obvykle se mu to podařilo ubalancovat „na hraně“. Ale Kryl měl obrovský rejstřík - stačí si vedle sebe postavit Bratříčku, Veličenstvo kat, Morituri, Habet nebo Jednou, před lety...

Na to jsem přesně čekal.
Vidíš,sto lidí,sto chutí...

prackarr píše: Na to jsem přesně čekal.
Vidíš,sto lidí,sto chutí...

Ale to já jsem nikdy nezpochybňoval - a sám jsem několikrát psal, že se mi líbí některé „sračky“ - ale rozdíl je v tom, že já vím, že jsou to sračky. Je to stejné, jako si někdy dám dobrý hanger steak a někdy „sprostého“ utopence. Nemám rád snobismus a v umění a kultuře nejsou ty kategorie a měřítka jasně dané - nicméně určité věci hodnotit lze. Určitá objektivní kritéria existují. Landa prostě nemá hlasový fond, jeho písničky jsou jednoduché jak po hudební, tak po textové stránce, omílají stále totéž dokola. Určité části populace se to líbí. OK. Víme proč. Je jim to povědomě, dokáží se s tím ztotožnit, vyjadřuje to jejich problém, emoce atd. Ale není to nic světoborného. Kryl je něco úplně jiného. Jeho písničky nejsou na jedno brdo. Rozsah je někdy takový, že s ním i sám Kryl měl někdy problémy. Střídají se tóniny. Texty jsou mnohem barvitější. Odráží se v nich určitá znalost literatury, historie atd. Bohatě využívá básnických prostředků, o jakých se Landovi ani nesnilo... je tragédie, že tyhle věci vůbec musí člověk někomu vysvětlovat...