někteří nemají fuckbook a někteří by si to zbytečně na mém profilu četli, tak to házím sem

Jak vyhrát ITT
2014 ITT…že by bylo beze mě? Asi ne. To bych Čenichovi neudělal. Navíc jsem pár xychtů zase rok neviděl…a dotyční nepotkali xycht můj.
V pátek vyzvedám motorku ze servisu: „Futra to vydrží. Kdyby jste viděl, v jakým stavu jsou tlumiče, co nám sem nosí!?!“ Zkusím věřit – jsou profesionálové, já poučený amatér. Rosničky hlásily kolem 20°C v pátek i sobotu, v neděli trochu míň. Oblékám se na „plusminus 20 a možná spadne pár kapek“.
Vyjíždím v půl šesté, Bleha doporučoval po 112 do Telče, Dašice, Jemnice…hyjééé. Zaráží mě demolice mostu někde před Pelhřimovem, ale mám enduro. U zátarasu sjedu na cestu k nějaké chatě, dolů k říčce – asi 5 metrů na šířku, 15-20 cm vody. Půlmetr dolů, na druhé straně metr a půl do výšky po betonových „šutrech“…to asi půjde. Když se rozjedu, sakra! Zadní kolo uvízlo v měkkém, ojetý silniční vzorek. Rozhoupávám, rozjíždím se, sjíždím, cákám, přidávám, vyjíždím, nepadám. Ufff!!! Kdo by mě vytáhnul, kdybych to nedal, mě napadá až teď. Za zdemolovaným mostem další zátaras. Přichází hlídač: „Chlape, já Vám samozřejmě otevřu, ale nejezděte mi tu moc. Měl bych průser u šéfa…“, říká skoro omluvně. Slibuju, že zpět pojedu jinudy.
Na Pohádce vše při starém, někteří snad ještě neodjeli z loňské akce. Zdraví mě Sketchy a ptá se, jestli si ho pamatuju – před šesti lety Belfast párty. Matnou vzpomínku mám, tehdá zachránil večírek – přivezl chlast a mohl si přát všechno…Závist z toho byla vyloučena Převlékám se do civilu – sorry Medvěde, pyžamo letos neklaplo – pokec (Anče mistrně ovládá citoslovce), pivo, pokec, zelená, pivo. Příjezd Hondy Blackbird, který nikdo nepřeslechl. Sodomák povytahuje obočí: „Zrovna včera jsem někomu říkal, že sem takoví lidi nejezdí.“ Pokec, zelená, zelená, postel.
Rozprava v půl 8 mi už večer připadá brzy a ráno se mi z vyhřátého klobouku fakt nechce. Po hygieně dutiny ústní vylepšuji dech česnečkou a tvarohovou buchtou. Rozprava. Někteří doráží motooblečení, většina má zkušenosti a zas tak nezávodí. Losuju si „oblíbené“ točení u kolíku a kupodivu se domotám do cíle na první pokus včas. Itinerář má pár překvapení – nic není povinné, úkoly na první přečtení lidské. Trasa se narýsovala hned po zanesení bodů do mapy. Dám sedm kontrol – Bransouze, Pikárec, Lysice, Žárovice (nebo spíš Plumlov), Dřevnovice, Dambořice a Nosislav. V půl čtvrtý jsem zpátky, páč co? Páč doubleprase se k pozdnímu obědu hodí. „Ve čtyři jsme u prasete!“ slyším i od pár dalších.
Přezout do motohadrů, navrčet motku, vyjíždím tak v půlce startovního pole. Sám…tak pojedu sám. 12°C…snad bude brzy tepleji. Měl bych si zapnout průduchy v oblečení. Někde na křižovatce. Ve Vranově dojíždím Siskiny s Kimem, jedou předpisových 50. Vranov vydržím, ale nad ním už je míjím. Snad se mnou počítali, budu se jim muset večer omluvit.
V Grešlovém Mýtě chytám červenou na polorozkopané silnici. Čekám přes 3 minuty a samozřejmě na průduchy zapomínám, první – cca 20 km – déšť, a je mi zima až do Bransouzí (snad se to tak skloňuje). Stavím u prvního pána ve vesnici: „Dobrý den, mohu Vás poprosit o pomoc? Prý mají Bransouze obecní pečetidlo a na něm je zobrazena postava…kdo je to?“ – „Já nevím, jeďte na koupaliště, tam vědí všechno!“ – „A budou tam mít ve třičtvrtě na deset otevřeno?“ – „Jó, měla by tam být dneska i soutěž!“ Popojíždím směrem, kterým mával, a stavím ještě u nějakých dorostenců – odpovědi jak přes kopírák. Na koupališti sympaťák vypíná sekačku, nevěřícně poslouchá, co po něm chci, a deset minut telefonuje. Možná by telefonoval i bez toho, páč poslední otázka je vždy: „A máte nějaké stopky?“ Pečetidlo obec nemá, kdysi bylo, a byl na něm svatý Vojtěch, původně si mysleli, že je to…už neposlouchám, píšu Vojtu a škemrám o štempl. Díky.
Na Pikárec! Chce se mi čůrat…jo, za deset minut čekání se mi nepodařilo čůrat, ani si zapnout průduchy A když jsem u těch tělesných pochodů, zapomněl jsem si flašku s pitím. Blbě odbočím a ocitám se na dálnici – Shellka řeší čůrání i tankování. Litr benzínu za 40?!? Dotankovaný prchám čůrat…15 korun, jinak se nedostaneš na hajzlík!!! Papírový a karty to nebere. Prosím buchtu z obsluhy, že pak cvaknu stojan č. 5. Samozřejmě zapomínám koupit vodu. A zapnout průduchy. Pikárec. Hospodu ještě neotevřeli, sámoška končila v deset. Fotím si pamětní desku a čtvrt hodky hledám, kdo mi dá razítko. Pak už jen odevzdaně čekám, až sleze starosta z komína. Tahle kontrola se fakt vyplatila! Grrrrr! Na odjezdu vidím Yves motorku s helmou na zrcátku a Ficcuse v protisměru.
Lysice? Detašované pracoviště Blanických rytířů. Kdo by to čekal? Razítko a pár slov s Rydlasem a Blehou. Prý má Dorsoduro tvrdý tlumiče a Rydlas z toho nemá radost. Na Žárovice pojedou vrchem, přes Boskovice. Minulý týden jsem byl u Machochy, pojedu znovu spodem.
Žárovice projíždím, v Plumlově potkávám pár motorek před knajpou. Zrovna jsou v řešení obědy, pár minut čekám, vzpomínám si, že mám strašnou žízeň a chci vodu bez bublin. Ideálně vlažnou. Dostávám razítko a být voda o stupeň chladnější, začne ve sklenici cinkat. Chvíli přemýšlím, zda nedopít a jet, či dopít za pár minut. Usrkávám ledovou a říkám si, že venku už je 15°. Už ty průduchy asi nezapnu.
Kudy na Dřevnovice? Samozřejmě mám mapu jen s hlavními silnicemi a v dešti si zbytečně zajíždím. Na vjezdu potkávám Blehu s Rydlasem, domorodci doporučují hospodu. Otáčím a mává na mě paní s razítkem. Cholerové pole je prý za mostem doleva, po polňačce a prý už to uvidím. Nevidím! Po třech kilometrech polňačky se vracím, proti Rydlas s Blehou. Taky neví. Zkouším odbočit ke stromům cca 300 metrů uprostřed pole a ono je to ono! Než dofotím a rozmyslím další cestu, kluci jsou tu taky.
Před Dambořicemi potřetí prší a já zase bloudím. Pán na kole říká, že za 500 metrů jsem tam. A že se tu těží ropa, pro kterou si jezdí Rakušani. A je tu zásobník plynu. Za 500 metrů jsem v jiné vesnici. Dambořice 2 km zpátky, mezi poli doprava a…další 3 km. Pán s igelitkou se nabízí, že mi ukáže odbočku ke hřbitovu a hospodu. Netuším, že pojedu 500 metrů krokem. V hospodě zjišťuju Kuvajt a razítko, pak kolem Yvesiného CeBRa s helmou na zrcátku, ke hřbitovu. Dělám fotku, ukazuju Yves hospodu a kam dál? Paní u cesty mi popisuje snad každou odbočku do lesa na nejbližších 20 km a…já nemám to srdce ji poslat do píči, že závodím.
Cestou do Nosislavi objížďka, Yves občas vidím v zrcátku a razítko dostáváme spolu. Jedeme hledat kříž na památku obětem první světové války. Fotíme se u památníku…sakra, nemá to být kříž?!? Tak ještě chvíli hledáme – to už nás dojelo Bleha-Rydlas duo. Děláme fotky, vyjíždím, ptám se pána na cestu a kolem mě duo frrrrrrrrr. Doženu je!
Poprvé se dnes dostávám nad 150 km/h a…z kapsy letí itinerář!!! Kurvuju, otáčím. Naštěstí se válí uprostřed silnice. Sbírám, strkám do kapsy a zapínám ji. Jak to, že mě ještě neminula Yves? V Pohořelicích vidím kluky před sebou, ale dojedu je až před Znojmem. Pak jsem nějak ztratil přehled, jestli jedeme spolu, nebo se honíme
Na Pohádce cílové pivo, sličné učitelky a kvíz. Nutím Čendovi fotky – on je snad ani nechce vidět!?! Vedeme s Rydlasem akademickou debatu „vliv šíře a profilu pneumatik na náklon motorky“ a následně zjišťujeme, že prasata hotova nejsou a hned tak nebudou. Kupuju žvanec a druhé pivo. Kecáme, koukáme, vítáme další závodníky. Po šesté se začíná odprasokrajovat, nálada se ještě zlepšuje. Těsně před sedmou smršť závodníků, Siskinka zahazuje motorku na zem a letí k baru! Stihla o půl minuty, Siskin o pár vteřin taky...bez bumbáce.
Odstupy mezi závodníky minutové, to snad nebylo nikdy. Kdyby Shaker přivezl jednu správnou odpověď, je první o hektar. Takže jak vyhrát? Přijet na poslední chvíli za někoho jiného na půjčené motorce…že jo Sketchy?!? Rozjíždí se večírek. Pivo, prase, muzika: „Hele, proč mají zvukaře?“, lehké tanyny, pivo, zelená, pivo, panák od Sketchyho, pivo, muzika, tancování…na parket přijíždí CtiradXX s Blackbirdem a tůůůůrůůůjééé. Z alternativ šetrných k motorce volím zmáčknutí chcípáku. Asi jsem si neudělal nového kamaráda. Znovu startuje, tůůůrůůůjééé a odjíždí z parketu do prdele. „Kdo je ten kretén?“ byla nejčastější otázka posledních minut. Jelikož se zvukař stále nepochlapil, zpěv stál za starou belu, a Čenichovy housle skoro zanikaly, jdu spát.
Ráno je o chlup tepleji než včera. Snídáme, kecáme, poslední: „Pamatuju dobře, že nějaký idiot tůroval motorku pod pódiem?“, loučíme se. Chci být doma brzy, jedu. Skoro k Jihlavě bez deště. Zapínám průduchy, najíždím na „milovanou“ déjedna a posledních 130 km si na nedostatek vlhkosti nestěžuju.
Díky.

Naposledy editováno 09.09.2014 11:06:12

mariano> Pěkně napsaný, já se tam snad budu muset příští rok taky konečně dokopat, jen bych musel koupit jiný gumy než obvyklý špalkový C02 .
Jak to tak čtu tak by se mi tam mohl líbit ten princip - orientace podle mapy - a pak to pití zelený, to mi jde
Čau, Tom

mariano> Pěkný Tůrování si nějak vůbec nepamatuju a to sme měli chatku u pódia... buď sem prospal nebo propil. Asi to měl moc tiché

mariano píše: ... – sorry Medvěde, pyžamo letos neklaplo – ...

mel bych tomu rozumet?

TomElefant750 píše: ... já se tam snad budu muset příští rok taky konečně dokopat, jen bych musel koupit jiný gumy než obvyklý špalkový C02 ...

ja uz se tam zkousim dokopat nekolik let ... a letos uz to fakt bylo tesne, tak mozna pristi rok? .