stráťa píše: assassin> Myslím že tu volbu často nedělají lékaři ale účetní z pojišťoven. - Ale ani spoléhat se na odborníky není úplně dobře. Dnes už asi nic není problém jenom pro jeden obor. I na sobě vidím že mám občas klapky na očích a vidím jen svůj odborný problém který mám sklony řešit za každou cenu.

navazuje to na připomínky výše - tohle je obvyklý mediální pohled, ale ve skuetčnosti totak v drtivé většině případů není. Známé je to přes případy vzácných onemocnění, kdy pojišťivna odmítne úhradu.

Já znám z nemocnice spíše případy kdy lékaři v první linie porávě na náklady nehledí a řeší pouze medicínký pohled - mělijsme ti pacienta co dostal léeky skor za milion korun a o 3 dny později zemřel (ještě v době předcoidové)

Jinak technicky o tom nikdy nerozhoduje jeden lékař, ale komise - ale samozřejmě žádají strana prezentuje své příkoří a závisí jak moc si ji pdaří získat mediální ev. politickou podporu - viz jeden z případů kdy žádalí o léčbu na protonovém centru, komise po zkoumání podkladů dospěla k názoru, že léčba v rámci tomoterapie (jiný typ ozařování) bude mít stejný progres vůči nemocni akorát bude výrazně levnější. Přesto se to žádající straně nelíbilo a zásadně žádali léčbu na priotonvém centru (za výrazné podpory protonového centra)

v ČR není nastaven žádná jasný mechanismus (a legislativa tomu také nepřispívá) cost-benefit léčebné péče. V něketrých státech je to jasně dané smluvně/ekonomicky a v něketrých k tomu byl i etický panel, ketrý to řešit. Právě v UK nějaé doporučení mají (teď se mi nechce hledat přesná čísla), ale je to vícekriteriální hodnocení kde se berou v úvahu náklady, očekávaná délka prodloužení života a kvalita života - ale nikde tma není věk, takže indikovat a proplatit terpapie za 5 milionů kldy očekávané prodloužení života je půl roku v takovém případě nejsou efektivně vynaložené peníze a je etické posyktonou jen podpůrnou paliativní léčbu nikoliv tuto.

Tak v CŘ kde není pořád smyluplně nastavena úhrade a spoluúčast na péči - tady bylo i politikum 30 Kč poplatků (i když máme jednu z nemenších spoluúčastí v OECD) takže neze očekávat, že by se v této oblasti něco změnilo.

Spousty problémů ve zdravotnictví jsou jen na kost odhalené problémy, na ketré poukazujeme desítky let zpátky - ale nikdy nebyla politcká vůle to řešit a právě česká improvizace tomu bohužel napomáhala - např. řešíme s ministertvem problém akutních lůžek, následně problém sanitka jezdí po Praze a vozí pacienta 5 hodin než ho někam může uložit - nejsou volná lůžka, znovu poukazujeme na problém akutních lůžek, ministerstvou zkoumá a po nějaké době řekně - nakonec jste si poradili tak to vlastně nebyl tak velký problém, pak se změní misnitr (jen pro info jsem ve zdravotnictví 18 ministra) a když zase sanitka bloudí a nemá kam pacienta uložit tak nový ministr se na to dívá jako na nový problém, pak zjistí, že se to tak často nestává a že si nemocnice poradili - až pacient skutečně kolaboval tak ho prostě jedna z nemocnic vzala (i přes porušení hromady předpisů) a postaral se o něj - výsledkem opět, problém není tak závažný vždyť se vyřešil sám. Takže než začali umírat lidi tak se spouisty problémů odsouvalo a odsouvalo.

Honza-TA950> Zajímavej pohled z praxe. Děkuji.