Téma: Další vlákno o chlastu (single malt)
 
25.7.2009 v 11:54
Přestože z minulého průzkumu vyplynulo, že je zde spousta lidí poněkud zaostalých ( ), kteří whisky nepijí vůbec, ukázalo se, že se zde najdou i opravdoví znalci. Znalci pijí samozřejmě single malt, i když to leze trošku do peněz (ale ne zas tolik - tyto jedinečné nápoje se totiž nepijí, aby se tím člověk zrochal, ale pijí se k navození zvláštního stavu bytí, který nemá s opilostí nic společného. Tento stav je navozen jedinečným smyslovým požitkem, který dobrá single malt whisky nabízí, a kterému se vůbec nic nevyrovnáná (ano, dokonce ani sex ne - ten je sice taky fajn, ale je to něco úplně jiného, vůbec se to nedá srovnávat).

Nejprve tedy, jak se taková single malt whisky pije (znalci samozřejmě vědí, toto je pro nezasvěcené, kterým to možná umožní tajemství single malt whisky objevit).

Takže:

1) Whisky se běžně nechladí (pokud není extrémně vedro - pak jen lehce)
2) Žádný led apod. do single malt whisky nepatří
3) Doporučuje se (ale podle mého názoru to není až tak nutné) - kápnout si do skleničky trošku vody - ale opravdu jen kapku. Nejde o to, whisku zředit, ale uvolnit aroma.
4) Hned se nenapijeme - naopak, tento okamžik odkládáme. Nejprve se věnujeme čichovým požitkům. Aroma je přesně to, co dělá dobrou single malt dobrou single malt. Těch vůní se tam nachází celá řada a stojí za to je chvilku zkoumat a objevovat (pamatujete si na Listra, jak si "četl" kočičí knížku? Takový panák (správně "dram" single malt whisky je taky takovou knížkou. Sbírkou poezie nebo nějakým tajemným příběhem - jak kdo chce.)
5) Teprve když máme pocit, že mám čichové buňky dokonale nasyceny, lehce usrkneme - a opět nespěcháme s polknutím - povaluje whisku po jazyku, necháme ji, ať postupně "osloví" všechny chuťové pohárky, dobré je také občas přitisknout jazyk na horní patro - chuť se zintenzivní. Teprve pak můžeme polknout. Chvíli počkáme, necháme ten zážítek v sobě chvíli doznít a rezonovat. Pak celou proceduru opakujeme. Jen dram nám tak může dělat společnost i poměrně dlouho...

A teď žebřížek - single maltek je něco okolo 100 (plus různé speciální ročníky, single barrel l edice apod...) takže nemá cenu dělat anketu...

Můj top ten (vlastně seven) je následující (jedná se vesměs o "základní verze" tj. ty nejlevnějších whisky daných značek - přece jen, abych dal za flašku třeba 3 000 a víc, tak tak daleko ještě nejsem :

1) Laphroaigh
2) Ardbeg
3) Talisker
4) Highland Park
5) Bowmore
6) Lagavulin
7) MacAllan

...a dál už to nemám utříděné, obecně lze říci, že singlemaltky, kterou nejsou v top seven, mě nějak zvlášť neoslovily..

Právě teď mám otevřenou Edradour, o kterého jsem toho hodně slyšel, a předevčírem si ji konečně dovezl z Anglie. Je to velmi osobitá whisky, takže bude určitě patřit do nyní už Top Eight. A nejspíš obsadí některou z prvních tří pozic - ale bude to tuhý boj... není tak "peaty" jako ty ostatní v tom žebříčku, nicméně chuť i aroma jsou velmi výrazné a osobité - nedají se přirovnat k žádné whisce, kterou sem zatím ochutnal...

2 reakcí na tento příspěvek (reakce na) Další vlákno o chlastu (single malt)

25.7.2009 v 17:11 | Nahoru | #1

fallen>Laphroig mmj. pije strejda, dal mi ochutnat a at mu reknu co citim.
Tak si v duchu rikam tywoe fuj, desinfekce, jod, spital.. ale to mu prece nemuzu rict dyt to stalo takovy prachy ..... tak taktne mlcim a on zacnej jod, gaza, desinfekce...

Asi se k tomu, abych tohle ocenil, potrebuju jes



Jojo, je to tam a první dojem takový bývá... ostatně Angličané pro to mají výraz (aquired taste) - takže i pro Sodomaka - normální blendy, co se u nás prodávaly za totáče - jako balantýnka apod. mi celkem chutnaly, ale přišlo mi to jako každá jiné kořalka. Když jsem v 90. přibyl do Anglie, bydlel jsem u jednoho celkem dost bohatého farmáře - a ten to tam měl na stole - asi 20 nebo 30 různých whisek - nepočítal jsem to... tak jsem po jedné sáhl (byl to Glenfidich 12 y), nalil si, trošku se napil, a pak to vylil do umyvadla. Olivy podobně - vzal jsem to do pusy měl dojem, že se pobliju. Pak jsem to nějak nevyhledával - ani whisky, ani olivy, ale to první seznámení nějak zafungovalo, nějak se to uložilo do paměti, a zpracovalo... prostě jsem pak někam přišel, a tam zas mi dali nějakou baštu s olivami - bylo mi blbé ty olivy z toho vybírat, tak to žeru, a najednou zjišťuji, že ta chuť je naprosto božská - od té doby je ze mě olivový závislák. S whiskou to bylo jinak - tu mi tak nějak sem tam někde nabízely, a mě to nechutnalo, tak jsem do toho rval hafo ledu. No a pak jsem ten led postupně vypouštěl... existuje ještě jedna věc, na kterou si musí člověk zvyknout, a jak si jednou zvykne, už nemůže jinak, a tou je anglická specialita Marmite - vypadá to jak kolomaz a napoprvé to tak i chutná... ale posléze...

(reakce na) Další vlákno o chlastu (single malt)

25.7.2009 v 17:20 | Nahoru | #2
Repulsion> marmite, neni to nejakej ten jecmen nebo chmel a maze se to na toust?

jinak olivy, jsem taky nemusel a ted je mam rad, to je fakt a je to zvlastni jak se clovek meni. To samy s pivem, ale to je tak nejak normalni.

(reakce na) Další vlákno o chlastu (single malt)

25.7.2009 v 17:26 | Nahoru | #3

Repulsion>Jojo, je to tam a první dojem takový bývá... ostatně Angličané pro to mají výraz (aquired taste) - takže i pro Sodomaka - normální blendy, co se u nás prodávaly za totáče - jako balantýnka apod. mi celkem chutnaly, ale přišlo mi to jako každá jiné kořalka. Když jsem v 90. přibyl do Anglie, bydlel js


Tak uvidim, jestli to přijde až budu velkej.
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit nebo registrovat.


TOPlist