Máme denně co dělat se spiknutím idiotů, misionářů pravé cyklistické víry, na kterou se vehementně snaží obrátit každého, kdo nemá otlačenou zadnici a nesmrdí potem jak sokolská žíněnka. S novodobými ludity, kterým se nelíbí auta a tak by je chtěli rozbít. S bezcharakterností politiků, kteří přehazují mrtvé a zraněné sem tam a nabízejí své recepty na klid a bezpečí s rutinovaností bab na trhu. Potkáváme nezralé, nezodpovědné a nesamostatné jedince, kteří tohle fiktivní bezpečí od politiků vyžadují nebo chtějí mít aspoň pocit, že jim ho dají. Po ulicích pobíhají sexuálně frustrované matky, které raději kecají jiným lidem do života, než by se postaraly o své děti. Zašlo to moc daleko v této zemi. Všichni zkoušíme dostat psa zpátky do boudy. Zkoušel jsem to sám, Jiří Červenka z Autowebu to taky zkouší sám, ale je to málo. Pořád jsme sami, a i když nás bude hodně, každý budeme svým způsobem sám. Je třeba sáhnout po jiných postupech. Jedním z nich může být, že se setkají lidé s podobnými zájmy a to pokaždé vede k vzniku různých myšlenek, záměrů a nakonec aktivit a jejich výsledků, které by jinak nebyly nikdy vznikly nebo by byly nošeny zasuty v individuálních hlavách.

... prakticky všechna velká média se rozhodnou sobotní protest zcela ignorovat. Vzpomeňte si na to, až se na vás budou při příležitosti tzv. Dne bez aut valit ze všech stran informace o shromáždění hrstky profesionálních aktivistů na jízdních kolech a všechna média se budou tvářit, jako by těch pár zakomplexovaných auto*matistů zastupovalo širší zájem celé společnosti. Takto se, přátelé, nastolují témata k veřejné diskuzi.

Jirka Červenka (Autoweb.cz)