Avelina>Petřičák> To s tou motorkou zní moc hezky Já tu svoji stříbrnou lásku dost miluju a je moc hezkej pocit vědět, jak ona na co reaguje. Učila jsem se na ní úplně všechno od začátku, než jsem si to "opadala", když je to těžký na místě. Je to moc hezký, taková ta souhra na malej podnět. Čím dýl toho Banďu mám (kolem 230 kg plnej), tak mi taky ta váha nepřijde taková. Už nejsem tak blbá, abych ji tlačila do plnýho rejdu a tak
Od tebe prvně slyším, že Busa umí i něco jinýho než rovný a rychlý . Ta síla musí být úžasná Na čem ses učil?
Jo, s tím partnerem. v tvým případě partnerkou, bych Ti to moc přála. My jsem spolu 18 let, z toho 17 let na růžovej papír a já bych neměnila Nedostatku předchozích zkušeností jsem nikdy nelitovala, nemám proč

No až tohle budeš číst, radši se posaď, páč většina lidí nechápe a druhá mě kamenuje. Hayabusa je moje první motorka. Předtím jsem si odjezdil jen povinné jízdy v autoškole na staré a nemocné Jawě 350. Začátky byly hodně krušný. Ani ne tak kvůli rozměrům, jako kvůli té váze. Já su kancelářská krysa, takže silou neoplývám. To víš, že mi kolikrát lehla a já to obrečel. Ale byla na mě hodná a zvykli jsme si na sebe. Dneska vím přesně jednu věc - je to moje životní láska a jestli kdy budu měnit, pak jen za nový model. S tou holkou. Ono to není lehký, těch příležitostí k seznámení zas není tolik a já jsem do motorek opravdu blázen, takže moje jediná šance je potkat holku, která je na tom stejně. Nejsem žádnej kafíčkář, ale jezdím dálky, noci, deště, větry...

Petřičák> Hm, pane, klobouk dolů Tak to teda čučím, a to hnedka jako puk Taky koukám na to, že to takhle klidně přiznáš Ano, všechno je o hlavě. Moje začátky taky za moc nestály, když jsem se svýma 155 cm začínala bojovat s Banďou. Měla jsem ho doma, na podzim koncem října 2x oválela a celou zimu nemyslela na nic jinýho, než jsem pak postupně začala na jaře jezdit, samozřejmě mi moc pomohl manžel, byl moc trpělivej a to moc dobře vím, že on si dělal papíry jenom kvůli mně . Jo láska, je láska a je jedno, jestli ta lidská nebo ta v garáži
Tak ať vám to spolu jezdí a vždycky se v pořádku vrátíte
Ráda jsem na vlákně potkala někoho, kdo taky jezdí skoro pořád, i když to jiným nepřijde normální . Nějak doma nemůžu vysvětlit, že mi nevadí, že jsem se Suzou zmokla, že jsme se vrátili potmě, že byla zrovna zima, nebo snad něco pod nulou