Triumph Speed Four (2003)

Distingovaná nádhera s neskutečnou silou...

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
Honda CB 600F Hornet: Prostě design... proti angličanovi - nezlobte se - nemaj japonci šanci...
Suzuki SV 650: To bych se opakovala...

První dojmy - Tož vážení přátelé... Rok je pryč, vlastně rok a půl, abych byla přesná, a já jsem konečně našla čas podělit se s Vámi o svoje zkušenosti s mým novým kámošem – nádherným anglickým sirem jménem Triumph Speed Four, kteréhožto vlastním již od podzimu 2017 a kterýmžto jsem hnusně, zrádně a pohoršeníhodně nahradila svoji letitou parťačku pěttřipětku.

Recenze

Teď mě vlastně tak napadá, že já „o něm“ dost často mluvím jako „o něm“, páč je to TEN Triumph, ale když se k němu přiblížim nebo jdu kolem, nezapomenu JI pohladit a JÍ pošeptat „neboj HOLKA, už brzo“. Trochu v tom asi bruslim, ale to v dnešní době transgenderů asi není nic výjimečnýho... A mimochodem, když dneska barman v Modrej hvězdě v Dobřanech, kde jsme si s kámoškou byly dát kafe, řekl kolegovi „obsluž TO, já musim dozadu“, ačkoliv si troufnu říct, že obě vypadáme jako ŽENY, začala jsem pochybovat, zdali bychom si to neměly napsat na čelo:-o (možná ještě lépe na prsa).

Ale teď už k mému !!!amatérskému!!! hodnocení motorky jako takové... Kdybyste mě někdo viděl, jak vypadala moje první jízda tady kolem komína, asi byste se ve střídavém záklonu a předklonu popadal za (jistě decentní) pupek. Kámošům a tazatelům jsem to zhodnotila vcelku jednoduchou větou – spíš jsem tu motorku tlačila, než na ní jela. Je to úplně, ale fakt úplně něco jinýho než chopper s předstupačkama až u předního kola, kterej zabírá odspodu a při vyšších otáčkách se stává nekomfortním třesadlem, kterýmu ještě zdatně sekunduje kardan, tudíž máte pocit, že máte zataženou ručku (ručku?). Navíc ten opravdu rozdílnej posez! Já se furt nemohla trefit na stupačky.

Nechci, aby to vyznělo, že na pěttřipětce je tohle špatný, ale jezdila jsem na ní 16 let a za těch 16 let si sakra zvyknete. „Tohleto“ má sílu jako kráva, ale ze začátku je to těžkopádný a než se spolu vždycky sesynchronizujeme, pár desítek metrů to trvá.

Ovšem pak... ...pak začíná to vzrůšo a sranda! Nejsem žádnej střelec a navíc se svojí frekvencí vyjížděk a výletů jsem za loňskej rok najezdila jen pár tisíc kilometrů, ale každou další vyjížďku mě tahle HOLKA bavila víc a víc. Je to něco novýho, neokoukanýho, krásnýho, je to prostě VÝZVA. A navíc mě neustále překvapuje a asi i dlouho překvapovat bude, samozřejmě pozitivně. Když jsem s ní loňský léto vyrazila do motoškoly, kterou mi (velmi vhodně) přinesl Ježíšek, nestačila jsem se divit, co všechno se na ní dá dělat. Je hravá, tulivá, ale přitom umí být i divoká a nespoutaná. Těžko říct, jestli zrovna já někdy využiju její kompletní potenciál, ale to přece nevadí. Nemám jí kvůli pokořování rychlosti nebo kilometrů, mám ji pro zábavu a radost. A tu mi přináší...

Tak ať i vám všem přinášejí bajky jen radost a potěšení!