Kawasaki GPZ 900 (1988)

Motorka, která se zapsala do historie svou jedinečností. Ve své době přelomový superbike, který si zamilovala spousta jezdců na celém světě.

Více fotografii

Výška jezdce: 188 cm

První dojmy - Majestátní velká motorka, která mně učarovala hned po pár prvních metrech. Neskutečná paráda. Při první jízdě nebyla ještě má, tak jsem bral za plyn opatrně. Po návratu z kraťounké projížďky majitel kroutil hlavou a povídá mně: „Ta se musí točit, pane.“ Neřekl jsem nic. Jen jsem věděl, že si nemusí dělat starost. Nepochyboval jsem o tom, že se točit bude.

Doplňky na motorce - Jen držáková konstrukce na kufry, vrchní, boční kufry a tankbagy. Vše, co se dá během pár minut demontovat, aby vše bylo zase v originálu.

Recenze

Motorku jsem si ani tak nevybral, jako spíš že jsem po ní jednoduše zatoužil jako desetiletý kluk.. V naší obci je velký rybník a v září 1988 tam tradičně probíhalo ME motorových člunů. Jeden německý závodník, který skončil třetí, tam byl právě na této modré devítistovce. Tehdy naprostá pecka! Závodník se ze svého umístění velmi radoval a když bylo po všem, seděl na své GPZ a chystal se k odjezdu domů, do Německa. Já tam jako malý kluk přihlížel. On si mě všiml, z ničeho nic si sundal hodinky (asi vyhrál nové) a zřejmě v euforii mně je věnoval. Hodinky jsem potom ještě dlouho nosil a kromě tohoto gesta, mně utkvěla i jeho motorka. Tmavě modrá Kawasaki GPZ 900r. Uviděl jsem ji později ještě na plakátu u kamaráda v pokoji nad postelí (tehdy ještě dětské pokoje zdobily plakáty všeho možného, dnes už snad ani ne..) a bohužel se mně nepovedlo s ním plakát za cokoliv vyměnit. Na tuhle motorku jsem se ale zaměřil a protože k onomu rybníku po revoluci jezdilo hodně zahraničních turistů do kempu a to dost i na motorkách, tuhle krásku v různých barvách jsem dík tomu ještě párkrát spatřil .V době, kdy jsem si pak udělal řidičák na velkou motorku(tehdy to ještě šlo, mít v sedmnácti na jakoukoliv kubaturu), byly peníze akorát na Jawu. Tu jsem si okolo dvaceti koupil a cestoval jsem všude možně, taky od Šumavy k Tatrám. Byla to dobrá mašina. Až na to, že když jsem jel na delší cestu a pro jistotu jsem si vzal pár náhradních dílů, všechny jsem po cestě potřeboval Ale jak se říká - na opravu Jawky stačí kombinačky a drát. Pak jsem si dal víc jak deset let pauzu a Jawu jsem provětral jen párkrát do roka. Nakonec jsem ji prodal, bohužel v hloupé době a za cenu, která je z dnešního pohledu směšná. Jawa 350/638 1986 v origo stavu za deset tisíc. Bože.. Pak se mně po nějaké motorce ale začalo stýskat, tak jsem si koupil GPZ 500. Na té jsem chvilku řádil, ale nebylo to ono. Spíš z nudy, při prohlížení inzerátů, jsem ji najednou uviděl. Kawasaki GPZ 900R v barvách přesných, jaké měl německý závodník v onom osmaosmdesátém. Následovalo zatajení dechu, tři čtvrtě minuty na rozmyšlenou a už jsem vytáčel číslo. Dneska ji mám třetí rok a najeto dvanáct tisíc. Na motorce jsem nechal udělat velký servis, řetězovku apod. Loni jsem nechal přetěsnit vidle a více méně jen údržbové záležitosti. Dál jsem na ni nechal složitě vyrobit držáky kufrů, protože motorka nemá přizpůsobeno nic pro připevnění většího počtu objemnějších zavazadel. No, a to je všechno. Tenhle typ GPZ, má ještě protiponory. Ty byly na svou dobu přelomové. Zabereš za brzdu a ztvrdnou vidle. Od kdekoho jsem slyšel, že to nikdy nefungovalo. Já bych spíš řekl, že to nefungovalo podle očekávání. Já si ale nestěžuju. Mně to tvrdne dobře Já kvituju to, že tam ty protiponořováky jsou. Je to jakási dobová raritka. Technický prvek který poukazuje na vývoj techniky té doby. Taky když třeba přijedu na benzinku, spousta motorkářů se mě ptá, co to tam dole na těch vidlích je. Tak můžu trochu rozumovat protože jsem si o tomto systému něco načetl. Jinak.. U modelů 89 a výš, se od ADS (anti dive system) upustilo. Celkově. Nejen u Kawasaki. Celý protiponořovací systém byl nahrazen modernějším. Jak přesně funguje ale nevím, nejsem takový technik. 
Další hodně slýchaná věc je, že se GPZ 900 r ráda přehřívá. I s touhle hrozbou, jsem do ní šel. Trochu mě to tlumilo radost. Protože za mlada jsem vlastnil Škodu Rapid (r.v.1987) a přezdíval jsem jí "Vařič." Není nic otravnějšího, než na výletě v průběhu cestování pořád kontrolovat teplotu a bát se každé kolony. U Kawasaki jsem v tom ale pokračovat nehodlal, tak jsem se ještě před koupí informoval u kamaráda, technika z Kawy a velkého fanouška snad všech modelů této značky a byl jsem uklidněn, že u GPZ 900R není čeho se bát. Ukazatel teploty je totiž o něco napřed, než sám motor. Slyšel jsem, že spousta vlastníků tohoto modelu si udělala i manuální spínač na ventilátor a v zátěži ho preventivně ovládá. Mně teda ventilátor spíná včas a bez problémů. A musím říct, že když jsem loni v létě nechtíc vystavil motorku zátěžovému testu v koloně jednoho parného dne, teplota byla skutečně na začátku červeného pole a ventilátor se nezastavil. Pocukával jsem na jedničku dvacet horkých minut, ale nic víc se s motorkou nedělo. Jak se kolona rozjela, teplota se stabilizovala a jelo se dál. Řekl bych.. standardní průběh. Je fakt, že po dojet odkudkoliv, motorka po vypnutí motoru ještě párkrát dochlazuje. Ale to je vše. Cestuju na ní hodně. I když by si zasloužila spíš vystavit, chci si jí užívat i po technické a jízdní stránce. Samozřejmě s nelibostí sleduju, že jak se motorka používá, tak strádá. Ale někde vystavená, to by byla škoda zase jinak. Drobné škrábance, které se nevím kde berou mě mrzí moc. Má původní lak, origo zalakované nápisy, jemně popraskané zubem času. Není to pochopitelně mašina, na ježdění do práce. Sedlám jí jen tehdy, když si udělám opravdu čas a vyrazím minimálně na celý den pryč. Spíš na víc. Delší štreky se na ní jezdí překvapivě dobře. V různých odborných recenzích stojí, že byla i konstruovaná tak, aby na ní šlo vydržet delší vzdálenosti. Já to můžu potvrdit. Pět, šest set km denně a pohoda. I víc dní po sobě mě nic nebolí a ani se nemusím nijak během jízdy ošívat, jak tomu bylo u pětikila. Má taky skvěle řešenou kapotáž. Když zalehnu, nevím o ničem ani ve dvě stě třiceti (to je max, co jsem na ní jel, dál to moje hlava nepustila) a celkově s protivětrem nijak nebojuju. Taky jsem se jednou vlivem důvěry v navigaci dostal do terénu a jel jsem přes kořeny a kameny. Pomalinku to jde a motorka má ještě oproti dnešním supersportům celkem vysoko klín. Tedy nouzově ano. Ale jinak jí to pochopitelně nesvědčí. Co se ovladatelnosti týče, tahle motorka nemůže samozřejmě konkurovat dnešním modelům. To je zbytečné komentovat. Ale mě právě láká a hrozně baví, ovládat tuto hůře poddajnou poctivou starou mašinu. Dopředu jede jako soudobé modely, akorát hůř zatáčí a brzdí. Ale s tím vším se dá pracovat. Když jsem na ní začal víc jezdit, bylo jasné, že se musíme „domluvit.“ Jinak by to nešlo. Motorka budí velký respekt a ukazuje, že vám zadarmo nic nedá. Ale když se s ní člověk naučí řekněmě.. komunikovat, odmění ho skvělým zážitkem. Nejsem typ motorkáře, co zužuje poserproužky apod. Jednak si myslím, že na takové motorce už se tak ani nejezdí, pak to není můj styl a ani to přesvědčivě neumím. Spíš se při svižnější cestovní rychlosti kochám a kde to bezpečně jde, tak za to hezky vezmu. Vše však ruku v ruce se schopnostmi svými a vlastnostmi motorky. Musel jsem se k tomu dopracovat. Ale potom je to fakt radost. Naopak. Když jsem našemu mladýmu (18 ) vyzvedával Hondu CB 500F 2018 - chyběl mu měsíc do zkoušek na A2 - převážel jsem mu ji z Řevnic do Brna. Vím, že to nemůžu srovnávat, ale tato motorka mně připadala jako dětská hračka. Všechno šlo strašně na ruku a neuvěřitelně snadno.  Pro konzumní jezdce, zejména pro začátečníky asi super. Možná spíš dnešní standard. Ale mně to ani moc nebavilo. Já prostě radši tu starou těžkou klasiku..
Svou GPZ hodlám nechat tak, jak je. V origo stavu. Viděl jsem pár přestaveb, který byly vcelku hezký. Jsem na fb ve skupině Kawasaki GPZ 900r Owners, tak tam o fotky různě upravených GPZ není nouze. Ale ty pěkné bych napočítal na prstech jedné ruky. Když jsem si jako patnáctiletý pořád "vylepšoval" svýho fichtla, můj děda mně vždycky říkal: „Nevyméšlé líp to, co už bylo jednó vymyšlený dobře.“ A u této GPZ to platí se třema vykřičníkama. Když na nich vidím různý rádoby zlepšováky, nebo svody natahaný do jednoho laufu, tak mě jímá lítost. Na druhou stranu, kdaždýho věc. Kawasaki GPZ 900r je vznešená a krásná motorka, která má vlastní duši. Oslovuje lidi od pohledu a ať jsem s ní přijel kamkoliv, ostatní motorkáři spíš nostalgicky vzpomínali a přidávali něco k lepšímu ohledně tohoto stroje. Mám tuhle motorku moc rád. 
PS: Když jsem si tehdy tuto devítistovku odvážel, všiml jsem si, že předchozí majitel má v garáži ještě její slabší sestru. Stála tam a byla nádherná. Pak následovala zima a nuda. Jezdit se nedalo a v hlavě malý červíček vrtal a vrtal. Pak jsem se rozhodl majiteli zavolat, jestli je červená k mání. Zkrátím to. Tyto sestry sdílí už rok stejnou garáž a střídám je na vyjížďkách. Ale o Kawasaki GPZ750 Unitrak zase třeba příště.