Triumph Bonneville T120 (2019)

Tak už mám zas tenhle anglickej klenot.

Více fotografii

Výška jezdce: 178 cm

Vybíráno z těchto modelů (a proč jsem nekoupil):
BMW R nineT Urban G/S: důvod neuveden
Ducati GT 1000: důvod neuveden

První dojmy - Věděl jsem, do čeho jdu a že není jiná cesta než Bonneville. Takhle limitka je ovšem ještě hezčí než "obyčejná" T120 a vyloženě jsem si z ní sednul na prdel. O kolik je lepší vzhled, o tolik je díky úpravám lepší i jízda.

Motorku bych doporučil pro - Pro nikoho, přestat ihned vyrábět!

Recenze

Fotky zatím jen od prodejce. Ten plešatej děda v odrazu víka motoru fakt nejsem já Až bude lepší počasí, fotky doplním.

Už jsem pár motorek měl a bylo čím dál jasnější, že "modern classic" by mohla být ideální "druhá" motorka. Rychle se ukázalo, že je to mnohem víc, že to byla trefa do černého a že dost možná aspiruje na pozici "první" motorky. Naštěstí jsem tenkrát zvolil 1200 nad 900 a to byla sakra dobrá volba. Bohužel tohle štěstí trvalo jen 30 dní a pak se kamikaze kolouch rozhodl, že několik věcí bude poprvé.

- poprvé se proletím a přesunu se z kategorie motorkářů "ještě neupadl" do kategorie "starej mazák, už se vyválel" ... tu anabázi se stehenní kostí na EXC nepočítám, to je jinej sport
- poprvé se mi vyplatí si platit havarijku (Kooperativa - 15.den od nehody peníze na účtu a to ve výši k mé spokojenosti)
- poprvé přijdu o motorku jinak, než prodejem

Že se za tohle rozhodl položit život mi nepřijde jako dobrej barter, ale já už s tím fakt nic dělat nemohl, skočil mi přímo na přední kolo. Každopádně to bylo s velkým štěstím, motorka "totálka", hadry zničené a já jsem si jen odřel kolínko, uválel asi 20 sudů a odešel po svých. Díky kámo, těch 30 dní jsem si s tebou fakt užil - viz zde

Bylo mi smutno.

Tím začala anabáze s hledáním náhrady. Byl jsem hodně nalomený na "najntýčko" Urban GS. Triumph mi to moc neulehčoval, protože od MY2021 z motorky sundali must have věci - a to vyhřívaný hefty, centrální stojan a madlo spolujezdce - a zároveň znovu zdražili. Ke cti jim budiž, že příplatkový tempomat je nyní v základu. Nové motorky v ČR už nejsou, ojeté taktéž ne. Dá se navíc předpokládat další zdražení ve 2023. V Německu je situace lepší. Rozhodně jsem preferoval zánovní ojetinu, protože ... a tady trochu odbočím.

Od prvních kilometrům jsem byl z Bonnyho nadšený, bylo zábavné jet i pomalu a kochat se, přestože jsem zastánce rychlý jízdy. Bylo skvělý nic neřešit, jen jet. Jedno kam, jedno jak rychle. Tohle jsou pocity, které kdysi motorky přinášely. Alespoň si to myslím. Vlastně i každý zastavení potěší, protože se na tu nádheru můžete podívat, znovu nasednout a nastartovat ten dvanáctkovej klenot. 59kW se nemusí zdát moc, ale v kombinaci s krouťákem 105Nm od 3100ot/min dokáže poskytnou překvapivou porci zábavy. Ten pocit, kdy vás tahle nádherná klasika vytáhne ze zatáčky, je návykově zábavný. Rozumím všem, kdo si ho koupí na kochačku vizuální i jízdní. Já v tomhle bodě začal čuchat potenciál. Potenciál, který jde odemknout ... jak už to bývá, za prachy.

Motor je totálně zabitý převodem, to je otázka pár stovek a hodiny práce. Takže -1zub na sekundáru (možná ještě +1 až +2 na rozetě, hmmm?). Absolutní nutnost s výsledkem, který motorku úplně rozsvítí. Podvozek nenastavitelný a fakt žádná hitparáda. Výměna nutná a v tu chvíli se otevřenou úplně nové obzory. Najednou je možné se povozit sportovně. Vrátit se o 50let zpátky a zažít si pocity tehdejších závodníků. Jasně, tohle je hodně přitažené za vlasy, ale je tak zábavný jet na týhle motorce svižně. Funguje jako moderní naked a přitom vypadá jako starej klasickej motocykl s 50ti koňma. Zrychlení třeba 60-120km/h je pro mnoho těch, co předjedete, hodně překvapivý. S nízko položeným krouťákem a na Öhlinsovém podvozku je z toho v zatáčkovitém úseku zdatnej soupeř. V obleku, lakýrkách a s vycházkovou holí. Samozřejmě v rámci kategorie. Když pak přelezu na SA1290S, svět ze změní v rozmazanou šmouhu a je nutné rekalibrovat ruce i smysly.

Možností zvýšení výkonu je víc, třeba závodní vačka, která to posune na úroveň Thruxtona.

Je potřeba ale také říct, že se motorce nechce do zatáček tak, jak jsme u moderních motorek zvyklí. Kam se podívám, tam jedu. To tady úplně neplatí. Kam se podívám, furt jedu rovně Bonnyho je potřeba do zatáčky trochu stáhnout. Za dva tři dny už vám to vůbec nepřijde a posíláte to tam bez bázně a hany. O to horší je přechod na průměrně hbitou motorku, se kterou máte tendenci fláknout do vnitřku zatáčky A když už jsme to teda tak přechválili, tak těch 234kg se samozřejmě taky nezapře. Při jízdě, jak už to tak bývá, to cítit není, při přehazování v serpentýnách to už moc rychle nejde a tam se váha projeví. Stejně jako při tlačení do garáže. Kdo by to jen řekl, že je to takovej macek Kdo se stěžuje, že na moderních motorkách je vše z plastu, tady bude spokojenej. I kryt řetězu je pořádnej kus plechu, žádnej papír. Ale kila nabývají ;o) A jak se říká, kdo umí, zajede na vratech od stodoly

Zpátky k odbočce. Počítal jsem s náklady na podvozek a další úpravy, takže funglovka nedávala smysl. Ceny v Německu vysoko, možná odpovídající, ale znáte to, chci to nejlepší a za nejmíň peněz. To většinou neklapne. Pak se objevil tenhle Diamond. Byl dražší, jasný, je to limitka. O jednoho Bonnieho jsem přišel a věděl jsem, že tuhle moto budu mít dlouho. Dávalo smysl koupit něco speciálního. Když jsem pak zjistil, že má podvozek od Öhlinsu (bohužel pouze zadek, ale shodou okolností pružiny přesně na moji váhu - EDIT: motorka se chovala až moc dobře, ten předek nemohl bejt sériovej, takže znovu komunikace s prodejcem a hle, dopředu instalovány pružiny Wilbers opět přesně na moji váhu, jen to nebylo v inzerátu, bingo, já to věděl), vpředu 4pístky Raisch (Brembo) i s deskama a kotoučema, dodělaný tempomat, navěšené snad všechny sere-petičky, co šly koupit, prodlouženou záruku a prodává ho dealer Triumphu, nebylo moc nad čím váhat. K tomu kilometrů co já najedu za 2 měsíce, takže pecka. Rezervace, CZK na €, vozík a let´s go 440km.

Limitka Diamond byla vytvořena v počtu 900 kusů pro celý svět a to k 60.výročí vyrobení prvního Bonnevilla v roce 1959. Proto má, na rozdíl od ostatních motorek z rodiny Bonnevillů, leštěná víka motoru a sekundáru, kryt řetězu a další drobnosti. Stejně tak je v bílé perleti se stříbrně naznačeným union jackem na nádrži. Dále je motorka ověšena doplňkovými logy, některá v rámci téhle série, jiná dokoupená. Exkluzivitu podtrhuje certifikát s číslem - můj je 247 - podepsaný CEO Triumphu Nickem Bloorem.

Doplňky první majitel nechal osadit v Triumphu a další pak ve firmě Raisch , která se zabývá úpravami Triumphů a R9T od BMW. V základu je zmiňovaný centrální stojan a vyhřívané hefty. Pak tu máme přední štítek, zrcátka v koncích řidítek (škoda, že nejsou leštěná), páčky (totéž), kryt pod motor, zadní nosič, zlatou řetězovou sadu, olejový teploměr, víčko nádrže, víčko nádržky brzdové kapaliny, LED blinkry, větší klakson (to fakt jako za to někdo utratí love? ) a v bedně ještě byla opěrka pro spolujezdce. Na něco jsem samozřejmě a jistě zapomněl.

V plánu je nyní dodělat přední vidlice pravděpodobně cartridgemi od Öhlinsu. Stejně jako u prvního Bonníka uvažuju nad výfuky. Tentokrát bych asi volil něco ve stylu hot-rod. Nicméně originální zvuk je naprosto dostačující a zní mnohem lépe a hlasitěji, než by člověk od origo laufů čekal. Nutné to tedy není.

A ještě z jednoho důvodu musím tuhle moto doporučit. Je perfektní na cestování a překvapivě i ve dvou. To mě dostalo nejvíc. Očekával jsem to jako velkou nouzovku, ale nakonec je to snad nejlepší moto pro dva, kterou jsem kdy měl. A taky furt neposloucháte kecy, že jedete moc rychle Na příští rok se teda dám nějaký delší trip. Přece jenom ze sedla týhle klasiky ty dálky člověk nasaje líp, než se 160 koňma

Přes absolutní nepřízeň počasí a končící sezonu, mám z motorky obrovskou radost. Jsem nadšenej parchant. Víc si spolu užijem bohužel až příští rok, ale snad něco letos stihnem a přes zimu se doladí vše k obrazu mému. Myslím, že z anglickýho gentlemana bude anglickej floutek, trošku fuck off a trošku god save the queen.