Austrálie - Nový Jižní Wales a Victoria

Nedělní asi 170 km dlouhý přesun na jih zpátky k Sydney absolvujeme po rychlé dálnici -a počasí se skutečně vyjasní. Jízda po dálnici není samozřejmě žádný zvláštní zážitek a nic nám nepřidala ani dopravní zácpa nedělního odpoledne na předměstí Sydney. Zastavujeme natankovat motorku i sebe a počítáme kilometry. Dolehla na nás normální cestovatelská krize. Zprávy o tom, že by byly v moři již k vidění velryby, nepřichází, a tak namísto moře je naší další destinací horstvo - "Blue Mountains".

Blue Mountains jsou asi jednu hodinu jízdy ze Sydney směrem do vnitrozemí.  Název "Blue"-"modrý" pochází prý od éterického pryskyřičného oparu, který se vznáší na eukalyptovými lesy. Cesta do hor není vedena údolími a průsmyky, jak jsme zvyklí v Evropě, ale poznenáhlu z roviny Sydney pořád mírně vzhůru, až najednou zjistíte, že jste vysoko někde na  hřebeni, a všude kolem jsou daleké rozhledy dolů a na nekonečné horizonty horských masivů. I modrý opar je tušit. Dnešní cestu končíme v horském středisku Katoomba. Její ulice jsou v rovině, která náhle končí netušeným srázem. Na jeho úbočí je pro turisty ráj - "Echo Point" - tak se jmenuje vyhlídkové místo grandiózních rozměrů s velkým info-centrem, parkovištěm, a vyhlídkovými terasami, odkud můžete z několika úrovní pozorovat majestátní Blue Mountains na pozadí skalního útvaru "Three Sisters", a to ve dne i v noci. "Tři sestry" jsou večer uměle nasvíceny -a jako bonus k tomu všemu máte hejna netopýrů, kteří prolétávají mohutným světelným kuželem. Navíc, večerní Katoomba je naprosto klidné místo, protože autobusy plné lačných turistů, zejména z Asie, jsou již dávno pryč - zpět ve svých hotelech v Sydney. O to víc si vychutnáváme náš vlídně viktoriánský hotel "La Maison Boutique", kde jsme -zdá se- asi jediní hosté. Motorka parkuje v podzemní garáži a my začínáme být smutní, že by to mělo zítra skončit. Chvilku se necháme unášet představou, že bychom si na motorce projeli ještě jižní pobřeží od Sydney, ale čas nás neúprosně tlačí. V pondělí po prohlídce "Scenic Worldu" dole pod Katoombou musíme sjet zpátky z hor do Sydney a vrátit motorku, abychom ve voze začali dvoudenní přesun směr Melbourne. Ani se nechce věřit, že už jsme v Austrálii celý týden! 

"Scenic World" obhospodařuje turismus v oblasti Blue Mountains v Jamison Valley, což je údolí pod Katoombou. Celé to začíná již nahoře v Katoombě velkým park-housem a kompletním zázemím pro turisty včetně prodejny suvenýrů. Odsud se lze vydat třemi různými lanovkami, z nichž dvě vedou do údolí a jedna s názvem "Scenic Skyway" vozí turisty napříč roklí s výhledem na vodopád. Má navíc průhlednou podlahu, takže pohled dolů na koruny stromů bere dech - zavěšena ve výšce 270 metrů je nejvyšší lanovkou v Austrálii. Všude na vás mile hovoří profesionálně vyškolený personál - od pokladní po obsluhu výtahů - vesměs velmi mladí lidé, kteří vám dávají pocit, že jste na nejúžasnějším místě na světě a že oni jsou zde jenom pro vás. Když vidí naše moto-přilby, vyjadřují nadšení z toho, že jezdíme na motorce. Jedním z údolních výtahů je "Scenic Railway" - prý nejstrmější železnice na světě - má sklon 52 stupňů a svezení v ní skutečně připomíná skluz na horské dráze.

Dole v údolí je vybudována pohodlná stezka pralesem,  a tak stačí i pouhá půlhodinka, aby se člověk mohl seznámit s mnoha zajímavými stromy, ale i s historií tohoto místa, která je úzce spjata s důlním těžbou uhlí. Nebýt pár rezavých armatur, zarostlých bujnou vegetací, skoro nic nenasvědčuje tomu, že tento prales vyrostl na místě zdevastovaném před 120 lety těžbou a dopravou uhlí. Inu, příroda je obdivuhodně vitální. Pak už jenom rychlý oběd na terase s výhledem na všechnu tu parádu "Scenic Worldu" a nasedáme naposledy na Stroma, abychom jej dovezli do domovského depa na předměstí Sydney.


Přijíždíme ve smluvený čas, když předtím překonáme potíže s nalezením správného sjezdu z dálnice. Pár minut hledáme benzínku pro doplnění nádrže na "fuel".
Za 5 a půl dne jsme ujeli celkem 873 km.  Musíme potvrdit, že nás starý osvědčený Suzuki V-Strom rozhodně nezklamal! Garthovy služby jsou naprosto kompletní - doveze nás svým vozem s našimi všemi kufry a batohy do nejbližší půjčovny aut - je to Avis. Půjčení auta na přejezd Sydney-Melbourne, které jsme si zvolili na tři dny s turistickými zastávkami, je nesrovnatelně dražší - 550 australských dolarů z důvodu “drop-off” na jiném místě. A přitom je v autě -v porovnání s motorkou- neskutečná nuda... a navíc ta nostalgie, když si vzpomeneme, že nám bylo na motorce tak fajn... Z těchto úvah mne občas vyruší stěrače čelního skla. To nic, to si jenom Fanda nemůže zvyknout na to, že v autě s volantem vpravo jsou blinkry na opačné straně volantu - a místo blinkrů pouští stěrače! Zápasí s tím celou cestu. Hmm, tak to se u motorky prostě nestane - ta je stejná v Evropě i Austrálii. Další důvod se těšit na motorku...
Dnes nás ještě čeká přejezd do Canberry, hlavního města Austrálie, se zastávkou na pobřeží Tasmanova moře a projížďkou po "Grand Pacific Drive". Původně jsme i tento výlet na jih od Sydney chtěli absolvovat na motorce, ale z časových důvodů tento plán měníme a jedeme již autem navždy pryč ze Sydney. Chvíli okukujeme paraglidisty, jak se vznášejí vysoko nad útesy, a pak už po přejezdu přes proslulý most na pilířích nad mořem "Sea Cliff Bridge" hledáme nejrychlejší cestu do Canberry. Mezitím se stmívá a na cestě nás doprovází už jenom měsíční svit a divný pocit, že jedeme tmou tmoucí po dálnici, kde není skoro vůbec žádný provoz. Do cíle v hotelu Ibis na předměstí Canberry dorážíme o půl osmé večer.

 

POKRAČOVAT V DALŠÍ KAPITOLE